Hoří člověk, křičeli přihlížející. Před 57 lety zemřel Jan Palach

Bezprostřední svědectví z Václavského náměstí patří k nejotřesnějším dokumentům doby. Lidé viděli hořící postavu běžící od Národního muzea směrem k soše svatého Václava. „Hoří člověk!“ křičeli přihlížející. Ti, kdo se k Palachovi dostali jako první, se ho snažili uhasit svými kabáty. Podle svědků tehdy vyslovil jediné sdělení: „Přečtěte dopis.“

Dopis, který zanechal, nebyl osobním rozloučením, ale politickou výzvou. Podepsal se jako „Pochodeň číslo jedna“ a požadoval okamžité zrušení cenzury a zákaz šíření okupační propagandy. Varoval, že pokud se společnost nepostaví na odpor, přijdou další oběti.

Věřil, že přežije

Jan Palach byl po činu převezen na kliniku popálenin. Lékaři i zdravotní sestry později vzpomínali na jeho klid, ukázněnost a přesvědčení, že jeho čin má smysl. Podle ošetřující lékařky Marty Zádorožné měl popáleniny třetího stupně na více než 90 procentech těla a jeho stav byl od počátku beznadějný. Přesto Palach věřil, že se uzdraví a že jeho protest společnost probudí.

Zdravotníci se po jeho smrti ocitli pod tlakem Státní bezpečnosti a byli nuceni k mlčenlivosti. Palachova zdravotní dokumentace navíc po roce 1989 záhadně chyběla v nemocničním archivu, podle historiků s největší pravděpodobností skončila v archivech StB.

Pohřeb jako manifestace

Palachova smrt vyvolala bezprecedentní reakci veřejnosti. Jeho pohřeb 25. ledna 1969 se proměnil v tichou, ale masovou demonstraci. Prahou prošly desítky tisíc lidí, podle odhadů až dvě stě tisíc. Šlo o poslední velkou manifestaci odporu, proti níž tehdejší režim ještě přímo nezasáhl.

Politické vedení země však Palachův čin odmítlo. Alexander Dubček jej označil za „bolestné nedorozumění“, nastupující normalizační garnitura mluvila o zneužití „antisocialistickými silami“. V Rudém právu se dokonce objevily dezinformace, které měly Palachův čin zpochybnit a zesměšnit.

Režim, který se bál mrtvého studenta

Strach komunistické moci z Palachova odkazu se naplno projevil v 70. letech. Jeho hrob na Olšanských hřbitovech se stal místem tichého odporu, lidé tam nosili květiny a svíčky, přicházeli i cizinci. StB místo sledovala, legitimovala návštěvníky a zabavovala fotografické filmy.

V říjnu 1973 režim přistoupil k bezprecedentnímu kroku. Palachovy ostatky byly tajně exhumovány, zpopelněny a urna byla pod nátlakem předána jeho matce. Oficiálním cílem bylo „zklidnění situace“. Ve skutečnosti šlo o pokus vymazat symbol.

Ani to se však nepodařilo. Lidé dál zapalovali svíčky na původním místě hrobu a později i ve Všetatech, kde byla urna uložena. Palachovo jméno přežívalo v paměti společnosti navzdory snahám o zapomnění.

V lednu 1989, dvacet let po Palachově smrti, vyústily pietní akce v masové demonstrace známé jako Palachův týden. Brutální zásahy policie tehdy režim ještě ustál, ale události předznamenaly jeho pád o několik měsíců později.

Po roce 1989 byl Jan Palach plně rehabilitován. Jeho urna se vrátila na Olšanské hřbitovy, náměstí před Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy opět nese jeho jméno a prezident Václav Havel mu in memoriam udělil Řád T. G. M. Masaryka.