Pětapadesát let uplynulo od vpádu sovětských vojsk do Československa, který rázně ukončil reformní snahy komunistů a období takzvaného pražského jara. Tragické události jednadvacátého srpna se odehrály i v největším moravském městě. Okupace s sebou přinesla lidské tragédie, k nimž neodmyslitelně patří vražda Viliama Debnára.
Zpráva o vpádu „bratrských“ vojsk vyučeného elektrikáře zastihla doma v Hostěnicích u Brna. Debnár dostal strach, jelikož jeho pětiletý syn byl na prázdninách u babičky na Vysočině. Nasedl proto do auta a jel dítě vyzvednout. Cestou zpět narazil v brněnské Jedovnické ulici na ruské vojáky, kteří mávali červeným praporkem. Nejspíše si myslel, že tudy neprojede, a tak zkusil modrozelenou oktávii otočit. Jenže v tu chvíli začal sovětský voják střílet.
„Snad proto, že nezareagoval na výzvu ihned a začal brzdit až po několika metrech, vypálil rudoarmějec za automobilem dvě dávky ze samopalu. Debnár utrpěl zezadu průstřel srdce a plic a okamžitě zemřel. Strážný pak spolu s dalšími vojáky ohrožovali zbraní lidi, kteří se objevili na místě neštěstí, dokonce stříleli i na přivolanou sanitku,“ popisuje události internetová encyklopedie Brna.
Celé děsivé příhodě přihlížel i Debnárův syn, jenž se několik minut krčil na zadním sedadle vozu s mrtvolou. Z místa nakonec utekl do nedaleké zástavby. Za vyšetřování vraždy Debnára se poté přimlouvala jeho sestra, vážená protifašistická bojovnice, nositelka sovětských oceněních a přesvědčená komunistka. Dokonce žádala o setkání přímo generála Ivanova, jenž velel agresi.
Nakonec ji ale Ivanov i přes slib odmítl. Stejně jako jakýkoliv možný proces s útočníkem. Posléze se dozvěděla, že voják zastřelil jejího bratra i kvůli fotografiím. U mrtvého Debnára se totiž našel fotoaparát. Žádné snímky vojáků však v zařízení nebyly.
„Rodina měla bez otce finanční problémy. Pozůstalá Marie Debnárová se však pomoci od státu nad rámec standardního vdovského důchodu nikdy nedočkala, třebaže psala dopisy dokonce i prezidentovi. Pomáhali spíše jednotlivci nebo Debnárovi kolegové, kteří uspořádali sbírku. Musela také docházet na výslechy, protože Sověti jejího muže obviňovali z focení vojenských pozic, tedy kontrarevoluční činnosti a diverze,“ líčí historici Alexandr Brummer a Michal Konečný v knize Brno okupované.
Viliam Debnár má pamětní desku v brněnské Vlkově ulici v Líšni. Foto: pametnimista.usd.cas.czDebnár se stal v pořadí druhou obětí. První byl šestnáctiletý učeň Josef Žemlička, kterého zabili pro změnu při cestě s kamarády na chmelovou brigádu. Mladíka zasáhla střela ze samopalu ruského vojáku u čerpací stanice v Jihlavské ulici. O vyšetřování incidentu sovětská strana nestála, a tak voják Voloďa, který se k činu bezprostředně po tragédii přiznal, nikdy nebyl potrestán. Pohřbu v Žemličkových rodných Omicích u Brna se tehdy zúčastnilo přes tři tisíce lidí. Událost dodnes připomíná pamětní deska v Jihlavské ulici.
V návaznosti na srpnové události se o rok později konaly po celém Československu včetně Brna protisovětské demonstrace. Při akcích zemřela teprve osmnáctiletá studentka Danuše Muzikářová, již na Moravském náměstí zastřelil patrně český milicionář pálící do davu.
Druhou obětí pak byl osmadvacetiletý Stanislav Valehrach. Ten se tehdy vracel přes centrum Brna domů z práce, když jej v Orlí ulicí zasáhla zezadu kulka. Ani v tomto případě není jasné, kdo střílel.
Viníci dodnes nejsou známi a nikdo je nepotrestal. Celkem si okupace Československa podle Ústavu pro studium totalitních režimů do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.
Foto ÚSTR
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
