Nevidomí a jejich překážky. Lidé si v Brně mohli vyzkoušet život ve tmě

Pracovníci TyfloCentra Brno návštěvníkům ukázali, jaké to je žít ve tmě. Lidé si vyzkoušeli například chůzi s bílou holí, zahráli si hry pro nevidomé jako je hmatové pexeso nebo člověče nezlob se, tvořili bez kontroly zraku, připravili si poslepu svačinu nebo vyzkoušeli další kompenzační pomůcky, které nevidomým a slabozrakým zjednodušují každodenní život.

Snazší život bez zraku

Nevidomí a slabozrací se často, hlavně po ztrátě zraku, potřebují naučit dovednosti, které jsou pro lidi bez omezení naprosto samozřejmé. V tom jim pomáhá sociální rehabilitace, která jim nabízí osvojení a zdokonalení dovedností tak, aby byli schopní žít bez pomoci druhých.

Jedním z kurzů je nácvik sebeobsluhy v kuchyni. „Ve cvičné kuchyni klientovi vysvětlíme, jak si připravit pracovní plochu, co si potřebuje nakoupit a kde. Pracovnice s ním jde také do obchodu a pomáhá mu se orientovat mezi produkty,“ přiblížil Lukáš Musil, vedoucí sociální pracovník sociální rehabilitace.

V kurzech se dále učí, jak využívat kompenzační pomůcky jako například počítače a chytré mobilní telefony s pomocí hlasového asistenta nebo jak se orientovat na trhu výrobků, aby si mohl klient nakoupit nejen nutnosti jako je oblečení ale také věci pro potěšení, kterými mohou být třeba hudební nástroje.

„Klienty učíme samostatnosti, snažíme se, aby jejich život byl příjemný a mohli ho žít jako běžní lidé. Například v jednom z našich programů se slabozrakým a nevidomým snažíme domluvit speciální prohlídky a exkurze. Jsou delší hlavně se slovním výkladem a klienti si třeba i mohou sáhnout na to, na co si běžní návštěvníci sáhnout nemůžou,“ popsala činnost Hana Bubeníčková ředitelka TyfloCentra Brno.

Rizika pohybu ve veřejném prostoru

Život se zrakovým omezením s sebou nese spoustu překážek. Lidé jim čelí každý den doma, při studiu, v práci, ale nejčastěji na ulici a při cestování. Dnes jim v tom pomáhá mnoho moderních technologií a pomůcek, o kterých veřejnost často ani neví. Mezi ty známější patří například umělé vodící linie na chodníku nebo akustické majáčky na přechodu, které si mohou zapnout pomocí speciálního vysílače i tam, kde přechod běžně neťuká.

V Brně může být pro nevidomé problematické cestování tramvají. Brněnský dopravní podnik má totiž patnáct typů tramvají. Každá z nich má jiný způsob otevírání dveří, někde jsou schody, jinde ne a sedadla pro nevidomé jsou také na různých místech. „Spolupracujeme s dopravním podnikem a pro nevidomé připravujeme hmatové plánky jednotlivých typů tramvají doplněné o slovní popis skrytý pod QR kódem,“ řekl Josef Konečný, konzultant pro odstraňování bariér.

Při cestování nevidomým pomáhají také akustické prvky, které si mohou pomocí tlačítka pustit na zastávkách dopravních prostředků a před některými budovami jako jsou nemocnice, nádraží nebo úřady. Nevidomý se tak může dozvědět nejen před jakou budovou stojí, ale také jak se do ní dostane a kde ho mohou dále navést.

"Mezi nejnebezpečnější bariéry patří ty, které jsou ve výši pasu a výš. Například na chodíku zaparkovaný náklaďák nebo auto s otevřenými dveřmi. Hůl zajede pod překážku a nevidomý narazí do překážky hrudníkem," doplnil Konečný. Problematické jsou také neoznačené předzahrádky a velký problém jsou dělené přechody s jinak řízeným provozem. Pokud o tom nevidomý neví, pomalé klepání z následujícího přechodu mu může zanikat v tom rychlém z předchozího, na jehož signál právě přešel přes silnici. 

Veřejnost a pomoc nevidomým

„Veřejnosti chceme ukázat život nevidomých, že je sice složitý, ale přesto jsou možnosti, jak ho žít. Dále chceme lidi motivovat k tomu, aby se uměli správně chovat k nevidomým. To znamená zeptat se, jestli potřebuje pomoc a pokud nevidomý odmítne, tak se na něj nezlobit. Když pomoc naopak přivítá, je dobré, když lidé vědí, jak mu pomoci,“ vysvětlila Bubeníčková.

Pomoc nevidomému není nijak složitá. Důležité je začít dotazem, zda a jak můžete pomoci. Je možné se lehce dotknout jeho ramene nebo paže, aby věděl, že mluvíte na něj. Je však nutné, aby dotyku předcházelo oslovení, aby jste ho nepolekali. Pak stačí dotyčnému nabídnout svou pokrčenou ruku, aby se jí mohl chytit, zjistit, jakou pomoc potřebuje a dělat to, o co žádá.

V TyfloCentru mohou pracovat také dobrovolníci. Mezi náplň jejich práce patří doprovod do divadla nebo na exkurze a výlety. Vypomáhají také na větších soutěžních nebo zážitkových akcích pro nevidomé.