Během náletů jsme se schovávali v tunelu, vzpomíná pamětnice na osvobozování Brna

Osvobození předcházelo bombardování, zasažená místa ukazuje aplikace 

Během dubna 1945 spojenci provedli dva nálety na město, boje probíhaly ještě následujících čtrnáct dní. „Během náletů jsme se schovávali se sousedy v tunelu v tehdejší Štefánikové čtvrti. Já jsem to nesnášela, protože jsme tam museli být bez tatínka a mně se stýskalo. Chlapi totiž zůstávali doma, aby nikdo třeba nevykradl domy a aby mohli hasit, kdyby byl někde zásah. Když se konečně po náletu otevřely vrata od tunelu, hned jsem chtěla ven na světlo a radostí jsem křičela a poskakovala,” popisuje paní Jaroslava O. z Lesné,. Na konec války má vzpomínky už dost mlhavé, některé detaily událostí tak zná hlavně z vyprávění starší sestry a rodičů. 

Místa, která v Brně ke konci války spojenci bombardovali, zachycuje aplikace Bombardování Brna. Tu spustili autoři z Muzea města Brna ve spolupráci s Archivem města Brna u příležitosti 70. výročí bombardování Brna v roce 2014. „Naše aplikace dokumentuje místa zachycená během sovětských náletů v dubnu 1945, ale i amerických náletů z konce roku 1944. Najdete v ní stovky autentických fotografií,” píše muzeum na svém facebookovém profilu. 

Vojáci zahájili finální ofenzivu v osm ráno, do večera osvobodili skoro celé Brno

Osvobození Brna bylo vyvrcholením Bratislavsko-brněnské operace Rudé armády vedené z jihovýchodního směru. „Když se blížila fronta, byli jsme doma. Ráno 26. dubna za tatínkem přišel soused a povídal, že v noci slyšel za plotem ruštinu, že už jsou tady. Měli jsme velkou radost, že válka konečně skončí,” vypráví pamětnice. Přímý útok začal po ostřelování dělostřelectvem v osm hodin ráno. Sovětská vojska 2. ukrajinské fronty maršála Malinovského postupovala z již osvobozených okrajových částí Brna do centra města. Podařilo se jim postupně obsadit Německý dům, v poledne se jim vzdala pětisetčlenná posádka Špilberku. Do večera se osvobodili většinu Brna, kromě okrajových částí Medlánek, Řečkovic, Mokré Hory, Kníniček či Soběšic.

„Pár dní po tom k nám přišli rumunští vojáci. Babička zrovna dělala bramborové placky, tak jim nabídla a oni se hned začali stavět do fronty, měli asi velký hlad. Každý dostal placku a děkovali po rumunsky: „Mulțumesc!". Na mě byli strašně hodní, protože mě tatínek učil předvádět, jak se vzdávali Němci. On vždycky zavolal: „Hitler kaput!” a já jsem zvedala ruce nad hlavu a vykřikovala jsem: „Tak! Tak!“. To se vojáci vždycky hrozně smáli a hned to na mě taky zkoušeli volat, abych jim to předvedla,” vzpomíná paní Jaroslava. 

Boje pokračovaly ještě několik dní po osvobození 

Po osvobození centra se Němci stáhli k poslední obraně do okrajových čtvrtí na severu Brna. Boje, do kterých se zapojili také rumunští vojáci, tak ještě nějakou dobu pokračovaly. Třeba v Řečkovicích se střílelo až do bezpodmínečné kapitulace, kterou vrchní velení německé armády podepsalo 7. května v Remeši a která vstoupila v platnost o den později. Bylo také ještě potřeba vyčistit okolní lesy, kde se skrývali poslední němečtí vojáci. 

„Pravda je, že to nebylo s příchodem vojska jenom růžové. Armáda slavila vítězství, lidé jim často nabízeli na oslavu konce války alkohol. Rodiče měli proto obavy z rozdivočelých vojáků, a tak se radši drželi doma. Sousedi taky raději nepouštěli ven dcery, aby nepřišly k úhoně. Velitelé ale vojáky drželi docela zkrátka,” popisuje paní Jaroslava nejistou dobu.