Před 95 lety, 7. února 1922, se v obci Vnorovy na Hodonínsku narodil básník Jan Skácel, jenž se svým dílem zařadil mezi nejvýznamnější české básníky minulého století. Kromě poezie psal Skácel i knížky pro děti, fejetony a překládal.
Skácel začínal po druhé světové válce jako redaktor brněnského deníku Rovnost a Československého rozhlasu. Už jako známý básník se stal šéfredaktorem literárního časopisu Host do domu, který byl ale s nastupující normalizací zakázán.
Jeho básnickou prvotinou byla sbírka Kolik příležitostí má růže, která vyšla v roce 1957. Následovaly sbírky Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem a Metličky. V 70. letech nesměl Skácel z politických důvodů publikovat. Další sbírka, nazvaná Dávné proso, mu proto vyšla až v roce 1981.
Nedlouho poté získal dvě významné literární ocenění - Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. Ve Skácelových básních se mísí láska se smrtí, smutek s nadějí i bolest s touhou. Jejich častým námětem jsou přirozené hodnoty domova, které Skácel stavěl do protikladu k modernímu světu. Jeden z největších českých básníků 20. století zemřel 7. listopadu 1989 v Brně. Bylo mu 67 let.
Brno si básníka připomíná Skácelovou ulicí v Králově Poli a pamětní deskou před domem v Kotlářské ulici, kde Mistr žil. Od roku 2006 má Jan Skácel i svou velkou a malou kašnu na náměstí Svobody. Jeho verše o vodě byly odlity do bronzových roštů obou kašen. Od října loňského roku navíc shlíží na Brno vynikající Skácelova socha - podobizna, kterou z tisíců nerezových trubek vyrobil akademický sochař Jiří Sobotka.
Zdroj: ČTK, MMB
Foto: ČT, Jef Kratochvíl
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
