Brněnská filharmonie chystá koncert, při kterém diváky usadí přímo na pódium

Koncertní projekt Filharmonie Brno nabízí neobvyklý formát, v němž lidé nesedí v tradičním hledišti, ale přímo mezi hudebníky nebo na pódiu. „Je to mimořádný projekt, kterému dominuje intenzivní a neopakovatelný zážitek blízkosti a soustředění,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Zároveň připomněla, že projekt Filharmonie Brno uvádí už třetí sezonu a pokaždé s jiným tématem. „To letošní je až bolestně aktuální,“ dodala.

Program propojuje klasickou hudbu s dějepisem a občanskou reflexí. Koncertem provázejí autoři scénáře Kristýna Drášilová a Vítězslav Mikeš. Projekt je určen nejen veřejnosti, ale také žákům druhého stupně základních škol a studentům středních škol. „Propojujeme klasickou hudbu s dějepisem a občanskou reflexí. Ukazujeme, že hudba může přinést nejen estetický zážitek, ale je také silným nástrojem vzdělávání a kritického myšlení,“ vysvětlila Drášilová.

Dramaturgická koncepce se dotýká různých forem vlády, demokracie i totality. „Nereprezentujeme historii jako soubor dat, ale jako živý příběh, který pomáhá porozumět současnému světu,“ doplnila Drášilová a zdůraznila, že aktivní poslech hudby rozvíjí schopnost soustředění, empatie a naslouchání.

Pod taktovkou dirigenta Stanislava Vavřínka zazní Händelovo oratorium Alexanderova slavnost, Beethovenova Symfonie č. 3 Eroica, Coplandův Lincolnův portrét i vybrané části Symfonií č. 9 a 10 Dmitrije Šostakoviče. Beethovenovu Eroicu věnovanou Napoleonovi charakterizoval dramaturg Vítězslav Mikeš slovy: „Hudba tu nese příběh hrdinství, ale i zklamání. Představuje ale také revoluci, kromě té politické i hudební.“

Zásadní proměnu atmosféry přinášejí skladby Dmitrije Šostakoviče, které reflektují zkušenost totality. „Právě tato kapitola slouží jako silné poučení o tom, kam může vést neomezená moc jednoho člověka, kult osobnosti a manipulace společnosti,“ zdůraznila Drášilová.

Závěr koncertu se vrací k českým dějinám prostřednictvím fanfár z opery Libuše Bedřicha Smetany, které zde zazní jako symbol české státnosti, kontinuity a kulturní tradice.