Když loni na podzim Lucinka odjížděla z brněnské nemocnice, těšila se na bruslení a lyžování. Na rozdíl od ostatních dětí si do svých devíti let sportu příliš neužila, narodila se totiž s jednou nohou kratší. Handicap dívence pomohli vyřešit lékaři v jihomoravské metropoli, kteří jí levou končetinu díky unikátní metodě prodloužili.
Ještě na podzim se dnes devítiletá Lucie Sedlářová trápila s vrozeným handicapem, jenž jí značně ztěžoval běžné životní aktivity. Levou nohu měla o pět centimetrů kratší, rodiče jí museli podrážet boty, a sport tak mohla sledovat spíš jen z obrazovky televize. O několik měsíců později se celá rodina z Věchnova radovala v prostorách Dětské nemocnice v Brně, kde holčička podstoupila speciální zákrok, po kterém má obě končetiny stejně dlouhé.
Cesta k uzdravení ale začíná, zdá se, trochu naopak. Zdravotníci stehenní či holenní kost nejdřív přeruší a na její povrch umístí titanový hřeb s magnetem, jenž pacient poté zvenku roztáčí pomocí přístroje. Kosti si tak v podstatě po operaci léčí sám.
To dělala i Lucinka, jež nohu prodlužovala třikrát denně o čtvrt milimetru. Kost na rozdíl od měkké tkáně, jako jsou svaly, nejde natáhnout. „Je proto potřeba ji narušit, ona v tom místě pak mineralizuje a pokud se s ní pracuje dostatečně pomalu, je schopna se nově vytvářet,“ vysvětlil proces dorůstání ortoped z Dětské nemocnice Brno Karel Urbášek.
Lékaři si na dívce unikátní metodu vyzkoušeli jako na vůbec prvním dítěti v Česku. Do té doby se používal takzvaný zevní fixátor, který se ke kostem připevňoval přes kůži a svaly. Vnější opora ale pro pacienty znamenala každodenní čištění otevřených ran, aby se nezanítily a nebyla pro ně komfortní.
Původní postup takzvané prolongace vymysleli v 50. letech v Rusku a od té doby se příliš nezměnil. V roce 2014 vědci vyvinuli hřeb, jenž se vsunuje dovnitř kosti, se kterou se následně pracuje pomocí magnetu. Způsob ale není vhodný pro děti, jejichž části těla nejsou dostatečně velké.
O pět let později se ve Spojených státech povedla naprostá revoluce, kdy se odborníkům z odvětví dětské ortopedie podařilo hřeb vložit do kapsy pod svaly. Podle mluvčí Fakultní nemocnice Brno Veroniky Plaché byla dcera Sedlářových třetím malým operovaným v celé Evropě. U další holčičky na jižní Moravě zákrok provedli minulý týden.
Úspěch na sebe po říjnové operaci nenechal dlouho čekat. Nepřišel ale jen tak a hodně se musela snažit i sama pacientka. Velký podíl na co nejlepším a nejrychlejším zotavení má rehabilitace. I zde se totiž nachází rozdíl mezi kostmi a svaly. Zatímco kost podle fyzioterapeutky Marie Katzerové má po zásahu tendenci dorůst, svaly se spíš smršťují.
Lucinka byla podle pečujících zdravotníků ukázkový pacient a o své uzdravení moc stála. Poctivě proto doma cvičila tak, jak jí bylo předepsáno. Nápomocné dívce navíc bylo celé širé okolí. „Když jsme dceru vyzvedávali ze školy, tak jí kamarádi nosili tašku nebo berličky,“ vzpomíná s dojetím maminka Eliška Sedlářová.
První pacientka ze Žďárska zhruba dvouhodinovou operaci podstoupila při pěticentimetrovém rozdílu v porovnání s pravou nohou, což je podle Urbáška ideální. Lidé, které trápí stejný problém jako Lucinku v Česku ale není mnoho. „Je to relativně vzácná věc, která se týká řádově nižších desítek pacientů, kteří prolongaci potřebují,“ vypočítal.
Ačkoliv se dcera Sedlářových s vadou už narodila, některé lidi handicap postihne až po infekci, úrazu nebo kvůli systémovým chorobám. Prodloužení někdy potřebují také pažní kosti. Nový méně bolestivý postup ale není vhodný pro všechny děti a na některé typy deformit zůstává zevní fixátor jako nejlepší a osvědčené řešení. Obě metody stojí okolo 300 tisíc korun a v tuzemsku je pokrývají pojišťovny.
Foto Tereza Pulgretová, Eliška Sedlářová/archiv, FN Brno
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
