Díky dárci dostal druhou šanci na život. Petr, kterému před třiceti lety transplantovali srdce, se může pyšnit titulem nejdéle žijícího pacienta po transplantaci srdce v Brně. Ačkoli jej zákrok přivedl do invalidního důchodu, nevzal Petrovi touhu žít aktivně.
Co začalo jako potíže s dechem, se rychle zvrhlo v boj o holý život. Příběh sedmapadesátiletého Petra je pro brněnské lékaře dodnes nezapomenutelný. Odstartoval před jednatřiceti lety, kdy se muži, který byl zvyklý denně šlapat kopec do práce, náhle přitížilo. Protože se slabost začala projevovat také při chůzi do schodů, začal vyučený malíř tušit, že je něco špatně.
Kvůli potížím skončil v péči kardiologů ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně (FNUSA). Tamní odborníci odhalili, že má Petr zvětšené a těžce oslabené srdce. Ani po vyléčení zánětu srdečního svalu se ale zdraví nelepšilo. „Asi za půl roku se mi zase přitížilo. Už jsem se nemohl v noci ani nadechnout, tak jsem si sbalil papuče a jel do nemocnice. Tam jsem ležel měsíc a lékaři zjistili, že mám pokročilé srdeční selhání, Řekli mi, že jedinou možností léčby je transplantace srdce,“ vzpomíná na těžké chvíle Petr.
Náročný zákrok, který nebyl v 90. letech v tuzemsku běžný, naháněl Petrovi strach. Bál se, že se jako jeden z prvních pacientů stane pokusným králíkem. Po důkladném vysvětlení metody ale s operací, jež mu dávala šanci na prodloužení života, souhlasil. Čekání na vhodného dárce trvalo asi měsíc.
Na okamžiky po operaci si Petr dodnes živě vzpomíná. „Samozřejmě jsem byl celý bolavý, ale bylo to super. Mohl jsem dýchat a cítil jsem, že to bude dobré. Po několika dnech mě sice museli zavřít na izolaci, protože moje tělo začalo orgán odmítat, ale pomocí léků se podařilo imunitu zklidnit a já jsem asi po třech měsících mohl jít domů,“ vypráví muž, který letos oslaví kulaté výročí transplantace.
Invalidní důchod sice Petrovi neumožnil vrátit se zpět do práce, aktivního života se ale nevzdal. Dodnes včelaří, pečuje o zahrádku a ve volném čase pomáhá známým s výmalbou pokojů. „Srdce stále drží, sice jsem kvůli různým infekcím asi čtyřikrát skončil ve špitále, ale to za třicet let není nic hrozného. Musím ocenit práci všech, co se o mě starají, nejen lékařů, ale i sestřiček. Člověk v nemocnici není vždycky příjemný, když mu není dobře, ale oni to všechno trpělivě snáší,“ řekl Petr.
Množství lidí se srdečními potížemi je na jihu Moravy čím dál větším problémem. Ve FNUSA se za posledních deset let zdvojnásobil počet pacientů hospitalizovaných na oddělení specializovaném na srdeční selhání. Situaci nezlepšila ani pandemie. „V době covidové pandemie nemocní s infarkty myokardu mnohem méně často chodili do nemocnic, a nemohli tak být správně ošetřeni. Lze tedy očekávat, že se tato skutečnost projeví v nárůstu počtu případů srdečního selhání, jehož je infarkt myokardu nejčastější příčinou,“ řekl k věci Jan Krejčí, přednosta I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA.
Foto archiv
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
