Sedmnáctý listopad patří k nejdůležitějším dnům v roce pro všechny Čechy. Ačkoliv se ale na první pohled může zdát podobný jako ostatní státní svátky, v lecčem je jeho atmosféra jiná. Podle politologa z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity v Brně Lubomíra Kopečka má jeho étos stále sílu podněcovat emotivní a mnohdy silně protestní náboj.
Od sametové revoluce letos uplyne čtyřiatřicet let. Někteří lidé se chystají svátek oslavit v poklidu doma, jiní vyrazí na různé vzpomínkové akce po celém Česku. „Sedmnáctý listopad v sobě koncentruje specifickou až magickou přitažlivost. Nejde jen o symboliku tohoto historického mezníku, a politických změn, jež po něm následovaly, ale také o zvláštní étos velkých demonstrací a protestů, které tento den na konci roku 1989 zahájil,“ upozornil Kopeček s tím, že iniciační impuls se zrodil už v protestu proti nacistické okupaci v roce 1939.
Právě proto podle něj 17. listopadu panuje v tuzemsku jiná atmosféra, než jakou má například 28. říjen. Ten i přes spory kvůli předávání státního vyznamenání zůstává svátkem vyzdvihujícím českou a československou státnost.
Sedmnáctý listopad ale lidé často využívají ke komentování aktuální situace. Každoročně tak výročí doprovází různé happeningy či protesty. „Tyto akce proto někdy více než minulost odrážejí to, čím právě žije česká společnost, přesněji nějaká její část. Sedmnáctý listopad takto využívá pestrá škála iniciativ všemožného zabarvení, včetně recesistů,“ vysvětlil odborník.
Na sílu protestního náboje pak má vliv, v jak neklidné chvíli zrovna Češi žijí, a také to, jak silné pocity vyvolávají stávající političtí reprezentanti. Jako první přiležitosti využila deset let po revoluci iniciativa „Děkujeme, odejděte!“, která vyzývala k odchodu tehdejších politiků. Mezi těmi byl v té době hlavně předseda sociální demokracie a premiér Miloš Zeman a předseda ODS Václav Klaus.
„Pro tuto protestní výzvu byla typická jedna zvláštní charakteristika, která je od té doby přítomná často. Vedle nespokojenosti pracovala s morálním rozhořčením, což u emočně silných událostí bývá vcelku běžné,“ dodal. Nejvíce ho pocítil v roce 2014 právě Miloš Zeman, kterého jako prezidenta před létajícími rajčaty musely na Albertově chránit deštníky.
„O mnoho lépe na tom nebyl Andrej Babiš, který se pokusům o inzultace při kladení květin na Národní třídě rozhodl čelit pozoruhodnou strategií časného vstávání. Minimálně v jednom případě květiny položil už krátce po půlnoci,“ uzavřel.
Foto Národní institut SYRI
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
