Policisté navštívili Četnickou stanici Kuřim

Jak Četnická stanice v Kuřimi vznikla?
Vybudování Četnické stanice se věnuji už 10 let. Původním záměrem bylo vybudování klubovny. Postupem času jsme se dostávali k různým dobovým artefaktům, přibyli noví kamarádi a začal jsem shánět prostory pro klubovnu. Nakonec jsme našli jediný volný dům, ve kterém jsme mohli své aktivity rozvíjet. Tento dům byl téměř v původním stavu, ale byl hodně zdevastovaný. Zhruba měsíc jsem hledal majitele, kterému dům patřil, a asi měsíc trvala domluva s ním, protože k našim záměrům byl trochu nedůvěřivý. Dům dostával od roku 1984 hodně zabrat, protože zde bydleli bezdomovci a sprejeři.

Nakonec jsme se domluvili a hned jsme začali s opravou. Během prvního roku oprav se lidé na nás chodili dívat. Věděli, jak dům původně vypadal a byli zvědaví. Sem tam se zde objevily uniformy a lidé se zajímali, co se zde děje. Tak se vždy vyčlenil jeden člověk, tyto zájemce provedl a něco jim povykládal. Za tento jeden rok nás lidé úplně přesměrovali na jinou vlnu, než jsme měli původně v plánu. Proto zde vzniklo v podstatě živé skanzenové muzeum.

Na co všechno se zde můžeme podívat? Je pro veřejnost vše přístupné?
Jde v podstatě o plnohodnotně vybavenou četnickou stanici. Je vybavená tak, jak by byla za první republiky. Hodně čerpáme z dobových fotografií. Takže splňujeme prakticky všechno včetně početních stavů – dříve zde sloužili čtyři muži. Četníci jsou schopní zde normálně přežít, mohou tady spát, jíst, umýt se, a kdyby došlo na řešení případu, jsou schopní ho i řešit. Samozřejmě dodržujeme i obchůzkové trasy, které máme zmapované a provádíme zde návštěvníky.

Na četnické stanici se snažíme mít vše do detailu v maximální možné míře, takže máme například skříň nebo trezor a je v něm to, co tam má doopravdy být. Nejde všechno hned, ale postupně se snažíme vše doplňovat. Jsou zde i věci, které by tu jinak nebyly, například kulomet. Navštěvují nás školky, základní školy, střední školy, skauti, turisti, a tyto dospělé a děti chceme se vším seznámit. Chceme jim ukázat, jak se například zachází se zbraní, aby věděli, že s ní četníci zcela běžně cvičili a manipulovali.

Mimo jiné pořádáme i den s četnictvem (a nejen s četnictvem). Tento den byl naposledy loni na podzim a letos na podzim chystáme opět stejnou akci. Chtěli bychom lidem ukázat porovnání mezi četnictvem a současnou policií. 

Jaká je osádka vaší četnické stanice?
Já zde funguji jako velitel s hodností štábního strážmistra. Hodnosti máme uděleny oficiálně Klubem Policejní Historie Brno, kde jsme členy a přijali jsme jejich hierarchii. Pak máme jednoho četníka na zkoušku v hodnosti četař. Dále tu máme pana strážmistra, který je velice dobrý v administrativě, druhého strážmistra, třetího strážmistra, který má motocykl, svobodníka a celkově je nás šest. Partu nám doplňuje služební fenka Sára. V podstatě převyšujeme dvěma muži navíc, než je původní stav četnické stanice, ale vůbec to nevadí.

V dnešní době by měl uchazeč, který se chce stát policistou, splňovat určitá kritéria. Jde například o fyzické testy (běh, kliky…), psychotesty a musí splňovat zdravotní způsobilost. Pokud se chtěl občan stát v minulosti četníkem, existovala nějaká kritéria, která musel tento uchazeč splňovat?

Určitě, uchazeč musel mít po vojně nebo musel mít za sebou účast v legiích, takže šlo většinou o muže, kteří byli patrioti, a zároveň byli kovaní ve zbrani. Musel mít základní vzdělání, být zdatný nejen fyzicky, ale i psychicky a měl být svobodný nebo bezdětný vdovec. Uchazeči měli i danou výšku minimálně 160 cm, věk minimálně 21 let a maximálně 35 let. Další podmínkou bylo státní občanství republiky Československé a u uchazečů se prověřovali rodinní příslušníci až dvě generace zpět.

Minimální vzrůst nebo rodinný stav a prověřování rodokmenu už dnes u policejních uchazečů nepožadujeme. Neplatí naštěstí ani to, že tehdejší četníci se mohli oženit až po čtyřech letech služby, a to za podmínky, že jim to odsouhlasilo zemské velitelství. A dosažením pětatřiceti let věku dnes nekončí možnost nastoupit k Policii ČR. Zato jen základní vzdělání už dnes nestačí. Ke vstupu do služebního poměru je potřeba maturita. Pak otestování fyzičky, zvládnutí psychotestů a zdravotní prohlídky. 

Jak dlouho četníci byli ve službě?
Četníci odcházeli do důchodu v 60 letech. Pokud byl četník zraněný nebo byl v důchodovém věku velmi schopný, přesunuli jej například do archivu na kancelářskou práci. Četníků bylo tehdy opravdu málo, takže stát si jich hodně považoval a snažil si je udržet. Dřív bylo na tehdejší Československo a Podkarpatskou Rus celkem 15 000 četníků. Ve srovnání s dnešní dobou máme jen na Českou republiku kolem 40 000 policistů. Navíc četníci ve službě i umírali, takže od toho bylo odvozeno i ženění četníků. Samozřejmě pokud byl četník bez rodiny a svobodný, bylo to pro něj nepsané plus.

V četnictvu tehdy sloužili výhradně muži, žena – četnice byla nepřípustná z hlediska zákona i dobových společenských omezení. To dnes už naštěstí také neplatí. Čím dál více se u policie uplatňují ženy. A to na pozicích, o kterých se tehdejším četníkům ani nesnilo. Na jižní Moravě máme psovodky, příslušnice Speciální pořádkové jednotky nebo specialistky na násilnou či drogovou trestnou činnost. A u Letecké služby už slouží první pilotka policejních vrtulníků.

Jaká byla denní náplň práce četníků?
Tato stanice o čtyřech mužích měla tolik administrativy, že by plnohodnotně uživila dvě sekretářky. Velitel byl nejvíce vytížený, protože zodpovídal nejen za muže, ale i za celou stanici. Měl administrativy nejvíc. Četníci měli také hodně obchůzek. Obchůzkou je myšleno cokoliv mimo stanici. Hlídali si svůj rajon, což byly nejbližší obce. Obchůzka mohla denně měřit až 25 km. Tím, že bylo četníků málo, měli málo volna, na obchůzky chodili i v noci a mnohdy musel jít četník do terénu sám. I to jsme zkoušeli, ale není to tedy žádný med.

Dnes slouží jihomoravští policisté ve dvojicích a mimo oddělení se většinou přesouvají pomocí služebních automobilů. Když je potřeba se na místo přesunout opravdu rychle, k dispozici máme vrtulník. 

Byli četníci v práci i přes svátky?
Ano, byli. Jezdíme do archivu do Rajhradu, kde pročítáme spisy a staniční knihy. Tam jsme se zaměřovali i na neděle, které měly být celkově volnější, na svátky, Vánoce a viděli jsme, že četníci sloužili prakticky nepřetržitě.

Toto je jedna z mála věcí, které zůstávají stejné napříč stoletím. Stejně jako byla služba občanům posláním pro četníky, je i pro dnešní policisty a policistky. Pro zajištění bezpečnosti fungujeme nepřetržitě.

Zmiňoval jste Klub Policejní Historie Brno. Znamená to, že podobně spolupracujete i s jinými kluby?
Spolupracujeme nejen s Klubem Policejní Historie Brno, ale také s dalšími kluby a jednotlivci, objevují se zde vojáci, finanční stráž, policisté, stráž uniformované bezpečnosti a tak dále. S těmito kluby se víceméně doplňujeme. Pro nás je četnická stanice místo, kde se můžeme společně scházet a tvořit.

https://www.policie.cz/clanek/informace-personalka-hledame-posily-do-naseho-tymu.aspx