Devětašedesátiletý Jaroslav Novotný ví o poštovních holubech doslova první poslední. Aby také ne, nevšednímu koníčku se bývalý pracovník zemědělského ústavu věnuje už více než šedesát let. I když už je dnes v důchodu, pověsit netradiční zálibu, která se v Novotného rodině dědí z otce na syna už několik generací, na hřebík se rozhodně nechystá. Vystudovaný inženýr stále zůstává prezidentem Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů a hledá své nástupce.
Jaroslav Novotný se v Brně chovu poštovních holubů věnuje už od dětství, podobně jako většina chovatelů v České republice. Jedná se totiž o náročný koníček, a to především časově a finančně, proto je s ním těžké začít na vlastní pěst. Kromě voliéry je potřeba si pořídit auto k převozu dvounohých mazlíčků na závody a dostatek krmiva pro jejich obživu. Zároveň je potřeba netradiční zálibě věnovat téměř veškerý volný čas, protože opeřenci vyžadují celoroční intenzivní péči. „I když má člověk lásku k přírodě a vztah ke zvířatům, tak je pro něho těžké začít. Možná i proto nás v posledních letech drasticky ubývá,“ popisuje chovatel.
Ročně vyjde péče o holuby, která zahrnuje krmení, léky a vakcíny, na desítky tisíc korun. K tomu je potřeba přičíst výdaje na závody a elektronický systém, díky kterému mohou zvířata závodit. „Každý holub má na noze elektronický čip, díky tomu se na závody může registrovat, bez něj by se soutěží nemohl vůbec účastnit,“ vysvětluje muž, který vlastní v současné době přibližně čtyřicet párů ptáků.
Závodní sezona opeřenců je od začátku května do konce srpna. Nejprve se závodníci musí zaregistrovat do soutěže. Ve stanovený datum a čas ptáky vyzvedne auto, které je všechny naloží a odveze na startovní místo. Jedná se většinou o přibližně dva tisíce kusů. Z času příletu holuba zpět domů a vzdálenosti, kterou musel uletět se vypočítá jeho rychlost a určí se vítěz.
„Soutěží se na krátké, střední a dlouhé tratě. Nejkratší je sto kilometrů, tu uletí tak za hodinu a půl. Naopak nejdelší je tisíc kilometrů, to je z pobřeží z Belgie, a to se většinou létá přes noc. My je trénujeme, ale spíš na to, aby byli zvyklí na převoz, a neměli z toho stres. Jak poznají, kam mají doletět doteď nikdo neví, existuje spousta dohadů a vědeckých studií. Víme, že to ovlivňuje hlavně počasí, ale jak to funguje, to prostě nikdo neví,“ říká devětašedesátiletý muž, který je také vášnivým pěstitelem kaktusů.
S holuby se cvičí pomocí motivačních metod. Jednou z nich, která je v současnosti téměř výhradní, je takzvaná vdovská. Při té se pták nechá spářit, pak se mu partnerka odebere. Samec pak přibližně týden pouze sedí a nic nedělá, pouze se občas proletí a nakrmí.
„Teprve před závodem pak samečkovi samičku ukážeme, ale nesmí si s ní nic začít. Jenom se na ní podívá, a pak ho posíláme na start. On pak ví, že tam bude mít partnerku až přiletí, tak hrozně spěchá zpátky. Takže to je pro něho takový sexuální bič,“ uvádí Novotný.
Holubi mají všichni stejný genetický původ. Díky dlouholetému šlechtění vznikla spousta ras. Vlastnost vracet se domů už v současnosti mají pouze ti poštovní. Cena za jednoho takového ptáka se běžně pohybuje v řádech deseti tisíců korun, může ale dosahovat až k milionu. Přitom se dožívají dvaceti let, produktivní pro závod jsou však přibližně do osmého roku. Poté se často nechávají utratit, protože se musí ve voliéře vytvořit prostor pro nové perspektivní kusy.
Nastávají i situace, kdy se někteří holubi ze závodu nevrátí. Zatoulají se nebo je sežere dravec. Právě útok dravců je jedním z nejčastějších důvodů ztráty. Občas také přiletí do cizího holubníku. V takovém případě se většinou nažerou a po pár dnech odletí zase zpět domů. Někdy si je ale nepoctivý chovatelé nechají u sebe a pryč je nepustí. „Stalo se mi, že se mi jeden svěřenec vrátil po sedmi letech. Bylo mu třináct, když přiletěl. Chtěl jsem si ho ještě nechat na chov, ale zjistil jsem, že už je neplodný. Někdo ho využil, když mu plodil, a pak ho vyhodil,“ vzpomíná nadšený chovatel, který pro svého koníčka zatím nemá žádného následovníka.
Kromě závodů, které Novotný se svými mazlíčky absolvuje v letní sezoně, se přes zimu účastní výstav. Momentálně je již v důchodu, tak má na péči o zvířata více času, zároveň ale cítí, že by se mu hodila pomoc. Jeho synové zatím o jeho chovatelskou vášeň zájem nemají, proto je budoucnost jeho holubů momentálně ve hvězdách.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
