Dnes si připomínáme výročí sametové revoluce, ke které v Praze došlo přesně před jedenatřiceti lety. Šéfredaktor Plzeňské Drbny Richard Beneš, který pracuje v médiích od roku 1991, byl pár dnů po 17. listopadu v Praze a tyto fotografie pořídil ve dnech, kdy se režim začínal pomalu, ale jistě hroutit.
V listopadu 1989 bylo Richardu Benešovi jedenadvacet let, pracoval a bydlel v Klatovech a studoval Institut výtvarné fotografie. O událostech 17. listopadu se dozvěděl z Hlasu Ameriky. A tak 20. nebo 21. listopadu 1989 vyrazil do Prahy.
„Po nedávných událostech ve východním Německu začínalo být jasné, že se režim bude hroutit i u nás a chtěl jsem u toho samozřejmě jako fotograf a dokumentarista být. V Praze to už pořádně vřelo, jak je vidět na fotkách. V ulicích bylo obrovské množství lidí, Václavák v obležení. Socha sv. Václava vyzdobená množstvím plakátů a vzkazů jako v roce 1968. Na sochu vylezlo hodně lidí, skandovala se hesla proti vládě,“ říká Beneš.
Atmosféra byla podle něj parádní. Lidé zapalovali svíčky nejen u koně, ale také na jiných místech Václavského náměstí a samozřejmě také na Národní třídě. Podle vzpomínek Beneš v tu dobu nikde neviděl žádné policisty, možná byli schovaní v postranních uličkách, dodává.
„I přes tu velikou euforii bylo ve vzduchu cítit obrovské napětí. V tu chvíli byl ještě režim hodně silný, jen se vzpamatovával z té páteční akce. Bral si oddechový čas. A bylo jasné, že se asi jen tak lehce nevzdá. Lidi pořád sledovali, jestli se odněkud nevynoří policejní antony a stovky policejních těžkooděnců, jako při lednových demonstracích během Palachova týdne,“ popisuje Beneš, jak situace v té době vypadala.
„Na Václaváku i v okolních ulicích to vřelo. Atmosféra byla neskutečná.“ Lidé v té době čekali, že už to praskne, ale ještě zdaleka nebylo vyhráno, jak by se podle fotek mohlo již zdát. „Ješte se ve vzduchu vznášel rozkaz k zásahu proti demonstrantům v ulicících,“ dodává Beneš.
„Nikdo tehdy ještě nevěděl, jak to bude dál, byl to tehdy ještě úplný začátek. „Nikdo nevěděl, jestli pošlou proti lidem armádu.“ Podle Benešových slov tak každou chvíli mezi lidmi vypukla panika, že jedou tanky a že vláda proti lidem nasazuje armádu. Za chvíli paniku ale vystřídala euforie.
„Až později jsem se dozvěděl, že se tehdy skutečně zvažovalo nasazení armády proti lidem v ulicích. Naštěstí k tomu nedošlo. Po Praze jsem tehdy běhal až dlouho do noci, snažil se vyfotit toho co nejvíce,“ dodává Beneš.
Nočním vlakem se pak vracel zpět do Klatov, kde se ještě o revoluci příliš nevědělo. Druhý den fotky vyvolal a podařilo se mu je prezentovat na veřejném místě. Podle něj to byla taková první „revoluční vlaštovka“. „Teprve později začali z Prahy do menších měst vyjíždět a burcovat veřejnost studenti a herci,“ uzavírá své vzpomínky Beneš.
Richard Beneš fotografie zatím nikde neprezentoval, pouze loni u příležitosti třicátého vyročí na facebooku. Pokud byste se na fotografiích poznali nebo poznali své blízké či kamarády, neváhejte se na autora snímků obrátit na e-mail sefredaktor@plzenskadrbna.cz.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
