Sdružení Nedoklubko pomáhá předčasně narozeným dětem i jejich rodičům už 18 let

To slaví v letošním roce pomyslnou plnoletost, osmnáct tolik let pomoci maminkám nedonošených dětí i dětem samotným. A to v podobě dárků, psychické podpory, šíření osvěty i přípravy sbírek na potřebné vybavení. Podařilo se jim zajistit také několik věcných darů pro péči o nedonošence.

Koordinátorky pro brněnskou oblast jsou dvě maminky, které si místním neonatologickým oddělením samy prošly. „Jsem vděčná, že můžu alespoň tímto, v rámci Nedoklubka, udělat maminkám a miminkům malou radost,“ vysvětluje dojatě koordinátorka Simona Banasinská. Její kolegyně sdílí obdobné pocity. „To, co jsem tady od vás dostala, jsem měla obrovskou potřebu vrátit dál a pomáhat zase já,“ připojuje se se svou motivací druhá z koordinátorského dua Kateřina Fialová. Obě svá slova tvoří od stolu plného dárků pro novopečené maminky, které brzy na to roznesou na pokoje.

Ani ne kilo živé váhy …

Péče o nedonošená miminka je náročnou disciplínou. Předčasně narozené děti se zachraňují od nejnižšího věku 23 až 25 týdnů, který představuje životaschopnost dítěte. I to je však podle primáře oddělení Ivo Borka individuální – vše se odvíjí od jejich zralosti. Uvádění rekordů o nejlehčím či nejmladším zachráněném dítěti nemá rád, na tom podle něj neonatologie nestojí. „Stojí na péči o všechny nezralé tak, aby co největší množství přežilo, jako naprosto zdravé, bez postižení,“ upřesňuje s důrazem v hlase doktor.

Novorozenci se po předčasném porodu zabydlí na nějakou dobu v inkubátoru, který například pomáhá udržet jejich tělesnou teplotu. Dítě je pod neustálým dohledem, lékaři monitorují jejich životní funkce. Často malým tělíčkům také vypomáhají plicním ventilátorem a vyživovací sondou.

„Ten začátek bývá velmi dramatický, děti jsou v inkubátoru, často bojují vůbec o přežití, a musí být zachována křehkost péče, ale nesmí se pozastavit ta rychlost a intenzita, se kterou se o ta děťátka staráme,“ popisuje specifika péče staniční sestra Pavla Opálková.

Chobotnici do každé postýlky

Sdružení na oddělení dodává i malé háčkované chobotničky. „Chapadla“ uháčkovaného zvířátka jsou měkké na dotek a stočené v pravidelné spirále. Nedonošeným dětem připomínají pupeční šňůru, za kterou jsou děti zvyklé v bříšku tahat. Když se předčasně narodí, zvyk jim zůstává a tahají za různé hadičky nebo sondy, které jim lékaři zavedli. To ale dělá paseku. Správně umístěná chobotnička zaměstná prstíky malého miminka a uchrání důležité hadičky před vytažením.

Růžová chobotnička se kroutí i v postýlce malé Darinky. Ta se narodila v 31. týdnu, tehdy vážila pouhých 1120 gramů. Maminka Ludmila Nejedlá je s ní v nemocnici už pět týdnů, většinu z toho její dcerka strávila v inkubátoru „Je to nové, je to náročné,“ shrnuje dosavadní dojmy z péče. Často prý také pláče, protože hormonální rovina v těle je neovladatelná.

Darinku zatím vyživují přes zavedenou sondu. „Až bude jíst sama, tak můžeme jít domů,“ vysvětluje, na čem záleží délka jejich pobytu. Podporou jí je tatínek dítěte, pravidelně za nimi dojíždí a pomáhá s péčí.

Rodiče vítáni

Podle staniční sestry Opálové se obor neonatologie velice rozvíjí. V poslední době se v něm pracovalo především na otevření se rodičům. „Vždycky se říkalo, ať sem nechodí, donesou nám infekci, ale ukázalo se, že to tak není. Naopak, ty děti jsou mnohem klidnější.“ Dřív děti nesnášely dotyk a uhýbaly před ním, protože byly zvyklé, že dotyk zdravotníků je ošetřující, často v podobě nějakého zákroku. „Teď mají od začátku od narození až do propuštění dotyk mámy. Takže už ví, že ten dotyk není vždycky bolestivý a bolavý,“ hodnotí novou metodu sestra. Pro děti je to podle ní obrovský profit.

Tento nový přístup přinesl nedávný koncept „vývojové péče o nedonošené děti“. „Je to snaha o dosažení co největšího přirozeného prostředí pro to miminko,“ přibližuje. Zkrátka respektovat, že dítě mělo být ještě v bříšku a snažit se mu proto vytvořit co nejpodobnější prostředí. Už i menší porodnice podle ní alespoň několik prvků využívají - mezi nimi klid, tišení a snížení intenzity světla. A především přítomnost mámy, která je podle ní nejlepší monitor a když se jí s dítětem něco nezdá, hned na to upozorní.