Jak se lidé připravovali na advent a jak prožívali vánoční čas na moravské vesnici v 19. a začátkem 20. století? Jaké zvyky se na vsích tradovaly, z čeho se před sto lety lidé těšili pod stromečkem a co nesmělo chybět na Štědrovečerním stole? Za sto let se podle etnografů mnoho věcí změnilo. Mystika a magie adventu – období posledních čtyř neděl do 25. prosince, kdy zapalujeme svíčky na adventním věnci, ale zůstává stále stejná.
FOLKLORNÍ DRBNA: Od Barbory po Tři krále. Za mystikou adventu a Štědrého dne našich předků, díl druhý
Nejkrásnější období roku je tady. V mnoha domácnostech už to začalo vonět vanilkou, kokosem a skořicí. Hoří první svíčka na adventním věnci, který je největším symbolem adventního období. Adventní čas na venkově byl kdysi významným duchovním obdobím. Byl především časem na zklidnění, uzavření do sebe, dobou modliteb a rozjímání. Nekonaly se svatby ani žádné taneční zábavy, lidé chodili na roráty do kostela a uklízeli své domácnosti. Termín první adventní neděle je pohyblivý, Boží hod vánoční připadá totiž pokaždé na jiný den v týdnu. Může se tak dokonce stát, že poslední adventní neděle připadne na Štědrý den. Slovo advent je odvozeno z latinského „adventus“ a znamená příchod. V tomto čase docházelo totiž v dobách před 100 lety k duchovní přípravě lidí na příchod Ježíše Krista. Advent končí půlnocí na Štědrý den, po něm následuje čas vánoční, který trvá až do svátku Tří králů, což je 6. ledna.
Není snad domácnost, která by v čase adventu neměla na stole věnec ozdobený čtyřmi svícemi. Adventní věnec v sobě nese hlubokou symboliku. V křesťanské církvi je symbolem odpočítávání čtyř týdnů adventu, tedy příprav na Vánoce. Má tvar kruhu, protože kruh nemá začátek ani konec. Pro křesťany je také symbolem Boha, který je věčný. Tradiční adventní věnce se vyrábějí z čerstvého chvojí, aby připomínaly věčný život Krista. Na začátku adventu se na věnci zapaluje pouze jedna svíce, každou další adventní neděli se pak postupně přidává další. Svíce mohou být také různě vysoké. Podle staré křesťanské tradice by měly být na věnci tři svíce fialové a jedna růžová. Fialová symbolizuje lidské pokání. Růžová svíce se pak rozsvěcuje o třetí neděli adventní a znamená radost z blížících se Vánoc. Svíce se dříve zapalovaly před hlavním jídlem dne, kdy byla rodina pohromadě. O Vánocích se pak fialové a růžové svíce nahrazují bílými. Klasické adventní věnce zavěšovali naši předci na stuhách pod strop.
Původně pohanský zvyk, jakým rozkvetlé větvičky ovocných stromů – barborky - jsou, má hned několik významů. Symbolizují příchod nového světla v podobě Ježíše Krista, v lidovém pojetí ale připomínají zimní slunovrat, na jehož konci přijde jaro plné květů. Další tradice se zase váže k vdavekchtivým dívkám. Na svátek svaté Barbory, který připadá na 4. prosince, si totiž mladé dívky trhaly větvičky z ovocných stromů, které nechaly ve vodě ve světnici. Věřilo se, že pokud například třešňová větvička do Štědrého dne vykvete, dívka se do roka vdá. O prastarém adventním zvyku se dočítáme třeba v románu Pohorská vesnice Boženy Němcové, kde jej takto popisuje jedna z hlavních hrdinek Dorla: „Na svatú Barboru huřízne si dívčí (když je huž tak velké jako já) višňovú neb třešňovú větvičku, dá do vody na teplé místo — nejlépe do chlíva — tu nejtepleji — ob den dává čerstvú vodu ha na Vánoce vykvete …. Ty větvičky nesu si děvčata na půlnoční za šněrovačkú, ha který ji chopne, za toho muší jít…“
Zvláštní mystika se váže také k svátku svatého Mikuláše, jehož jméno se v kalendáři objevuje 6. prosince. V jeho předvečer probíhaly tradiční mikulášské obchůzky Mikuláše a jeho pomocníků – čerta s andělem. Hodné děti dostávaly pamlsky, které jim Mikuláš nechával v punčoše za oknem. Děti v nich nacházely třeba ořechy, jablíčka či Mikulášský perník. Ty zlé postrašil čert.
Další tradiční zvyky z období adventu a vánoc vám přinesu zase v příštím týdnu. Sledujte Folklorní Drbnu!
Článek byl připravem ve spolupráci s Centrálou cestovního ruchu - Jižní Morava.