pátek 27. listopadu 2020 Xenie

FOLKLORNÍ DRBNA: Nejpopulárnější cimbálová muzika? Přeci KMČ!

Připravila jsem si pro vás nový seriál plný medailonů moravských cimbálových muzik. A nemůžeme začít ničím jiným než představením nejpopulárnější a nejčastěji hrající lidové muziky. Která to je? Přece cimbálová muzika KMČ. Že jste o ní ještě neslyšeli? Možná jen netušíte, že se skrývá právě pod tímto univerzálním názvem, často také pod pseudonymem nesoucím jméno toho, kdo právě KMČ „menežuje“ nebo hraje prim.

Rozmohl se nám tu takový nešvar

Pokud si stále lámete hlavu s tím, o jaké cimbálové muzice je řeč, pak vězte, že KMČ je zkratka pro cimbálovou muziku Kdo Má Čas.

O tom, že jižní Morava „frčí“ svědčí stovky (a možná tisíce) akcí, které se odehrávají ve sklípcích, hotelích, hospůdkách a restauracích, a které se mimo dobrého jídla a vína neobejdou bez tradiční muziky. A tak se stává, že každý, kdo má nohy, obě ruce a funkční hudební nástroj hodící se do daného žánru hraje (hraje a hraje) a nezaměnitelnou autenticitu našeho hudebního dědictví přenáší na své posluchače.

Personální a také nástrojové obsazení muziky je vždy jiné, hraje ten, kdo má zrovna čas, ale platí pravidlo: čím méně hudebníků, tím lépe. Snaha o striktní dodržování tohoto pravidla může mít dva důvody: 1) Honorář je stejný, nezávislý na aktuálním počtu muzikantů. Jednoduchá matematika pak vždy hraje ve prospěch méně početných sestav, neboť X/6 je vždy méně než X/3; 2) Muzikanti v KMČ se často neznají, nejsou spolu sehraní, a tak každý chybující nástroj navíc snižuje kvalitu produkce. Upřímně, tohle pozná jen velmi málo posluchačů.

Hudebním produkcím KMČ se říká KŠEFT. Pro hudebníky KMČ je kšeft nade vše. Často musí ustoupit stranou rodinné oslavy, narozeniny a svatby nejlepších kamarádů i pohřby rodinných příslušníků. (Uznávám, tady už jsem to s tím sarkasmem přepískla.) Občas se stane, že KMČ se uvolí zahrát také na tradiční zvykoslovné akci nebo doprovodit nějaký folklorní soubor. Taková produkce je obvykle velmi autentická a plně respektuje zaběhnuté zvyky a pravidla platná v KMČ. Typické jsou obsazení, přístup k nácviku, outfit hudebníků i požadavky na honorář.

Tradiční kostým a autentický repertoár

Je bohužel už jen málo cimbálových muzik, které oblékají kroje na každou akci, a proto se outfit hudebníků KMČ často neliší od ostatních. Typické jsou černé polobotky, černé kalhoty v muzikantském žargonu nazývané stále „tesilky“ a bílá košile napodobující tu krojovou. Košile nejrůznějších druhů a střihů jsou více či méně zdobeny výšivkami různých barev nebo pásy krajkových vzorů. Vzniká tak trochu bizarní směsice civilního oblečení s folklorními prvky. Takový kostým je pak označování jako „kšeftovní“ nebo jako „černobíl“.

Repertoár KMČ je velmi široký. Zpravidla sice neobsahuje písňové poklady regionů, ze kterých muzikanti pochází (často totiž každý pochází odjinud), zato nechybí libovolně kombinovaná směsice písní z regionu „od Šumavy k Tatrám“, evergreeny světové populární scény od Elvise Presleyho po Metalicu a další šlágry, které díky originálním úpravám nedokážou mnohdy žánrově nebo autorsky zařadit ani samotní interpreti. V jedné ucelené písňové sadě si tak můžete poslechnout: Kolíne, Kolíne, A já su synek z Polanky, A od Prešova i Večery pod Moskvou.

Co bylo dřív? Kšeft nebo „náročný“ posluchač?

Stejně jako se mediální odborníci přou o to, zda postupující bulvarizaci v médiích způsobuje snaha vyhovět zájmu čtenáře (posluchače, diváka) nebo to, že sama média v zájmu čtenosti (poslechovosti, sledovanosti) „krmí“ své zákazníky stále plytčím a bulvárnějším obsahem, mohou se odborníci na folklor a lidovou hudbu přít o to, co způsobuje komercionalizaci a odklonění od tradic u lidových muzik.

Je cimbálová muzika hrající všechno, jen ne to, v čem tkví její podstata ještě muzikou tradiční a lidovou? Nebo je naopak dobře, že spolu se zvyšující se technickou zdatností školených hudebníků se rozšiřuje repertoár i do jiných žánrů? Zákazník se chce bavit, chce zjišťovat, jak zdatní jsou muzikanti a jaké možnosti skýtají klasické (a kupodivu stále akustické) hudební nástroje. Tam kde je poptávka vytvoří se i nabídka.

A co mladí muzikanti? Je dobře, že si při studiu přivydělají „kšeftováním“? Že umí zahrát Nothing else matters, ale nedokážou se popasovat se skočnou, sedláckou, danajem, prostě písničkou z regionu, odkud pochází?

A takto to vypadá, když je KMČ opravdu boží! 

Když je KMČ fakt boží

Je mi jasné, že řádky psané výše vyvolají vlnu reakcí, souhlasných i odsuzujících. Proč ne? Není nic lepšího než diskuse (konstruktivní). Musím Ti milí čtenáři ale prozradit, že KMČ může být taky skvělá, nezapomenutelná, boží.

Přesně tohle se stane, když se sejdou muzikanti, kteří mají čas a chuť. Nejdou na kšeft. Potkají se a chtějí si prostě jen zahrát. Noci na strážnickém festivalu, na horňáckých, v Tvrdonicích nebo v Kyjově jsou takových KMČ – rozuměj Každý Má Čas – plné. Sejdou se ale taky v oblíbeném baru, hospůdce nebo v parku. Hraje se za panáka nebo flašku vína, za neodolatelný pohled jedné blondýnky nebo za neodolatelný pohled na jinou brunetku. Zdatnost jednotlivých muzikantů ustupuje před nadšením a zapálením pro hru. Pravda, pokud hrají zdatní muzikanti s nadšením, je to vždy nezapomenutelný zážitek.

Pokud jsem Tě tímto článkem neodradila, můžeš se těšit na medailony cimbálových muzik. Začneme těmi, které jsou přece jen trochu blíže tradici a svému regionu, těmi, kde se muzikanti vzájemně znají a hrají více pro radost než pro peníze…“třeba len za vajco“.

Která muzika by neměla v medailonech chybět? Pošlete mi svůj TIP!


Rubrika Folklorní Drbna vzniká ve spolupráci s agenturou Taktiq Communications.

Autoři | Foto Foto Horák

Štítky Folklorní Drbna, Folklor, jižní Morava, cimbálová muzika

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.