SAMA V NEPÁLU: Vítejte v Káthmándú aneb první asijská facka

Téměř tak to všechno začalo. Sama jsem zodpovídala dotazy, proč jedu do Nepálu znovu? Ten, kdo miluje hory mě pochopí. Je to zvláštní druh vášně. V Nepálu jsem již jednou byla a to na jaře. Nepál má totiž pouze dvě trekařské sezóny v roce. Jednu na jaře, kdy se vše probouzí po zimě. Zasněžená sedla jsou znovu průchodná a přes den téměř nepřijde mrak. Sluníčko pálí a začínají kvést rododendrony. Druhá sezóna přichází na podzim po letních monzunech. Na podzim se již odpoledne objevují sem tam mráčky v Himalájích, což tyto nádherné hory činí o to více fotogenické, a zároveň teplota postupně klesá.

A v neposlední řadě, protože jsem pejskařka, letos hezky vycházel svátek Diwali. Možná jste o tomto svátku četli nebo ho někde viděli na fotkách. Je to svátek světel, který trvá pět dní. Druhý den je nazýván Kukur Tihar a je věnován psům. Věřící uctívají psi jako strážce nebeské brány a zároveň duši, která doprovází zemřelého na cestě k bráně. Mě nečekaně zemřela milovaná fenka Blackie (Holy Bohemia Luxyvett) v únoru, a tak jsem měla pro cestu duchovní přesah. Však pejskaři pochopí.

Pokud chcete vyrazit trekovat do Nepálu, tak je to snadné skoro jako dovolená v Krkonoších. Samozřejmě je lepší se fyzicky připravit, což jsme se snažila i letos dodržet. Opravdu ne nadarmo se říká „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Dále potřebujete pro sichr cestovní pojištění, které ale musí krýt pobyt v nadmořské výšce nad 3500 m.n.m. a transport vrtulníkem. Výšková nemoc je zrádná věc! Poté stačí již je pobrat eura nebo dolary, které po příletu vyměníte za nepálské rupie a platný pas. V dnešní době lze spoustu dalších věcí vyřešit z pohodlí domova pomocí internetu – ubytování i letenky nebo transport v Nepálu. Žádná cestovka není potřeba.

Když jsem vyrážela na letiště v Praze, jedinou mou starostí byla rýma, která mě zastihla těsně před odletem. Nic tragického, ale tu bolest uší v letadle kvůli rýmě jsem již zažila. Let tehdy trval jen půl hodiny. Ale byla to nekonečná půl hodina. Nyní mě čekalo několik hodin do Dubaje a poté ještě do Káthmándú. Nakonec, jak to tak bývá, se nejednalo o žádnou tragédii. Ani přestup v Dubaji nebyl „tak horký“. I když vedro tedy bylo! Po pražském podzimu to byl teplotní šok.

Zhruba půl hodiny před přistáním v Káthmándú se začaly objevovat Himaláje na horizontu. Pokud nechcete přijít o tento pohled, tak si vyberte místa v levé části letadla ve směru letu. Po dosednutí bylo nutné si vyměnit sim kartu a fofrem vyrazit na domluvený hotel. SIM karta se mění kvůli ceně služeb. Telefonování ani SMS zde nevyužijete, ale na internet se snadno připojíte a můžete být v kontaktu s domovem. 60GB datový balíček na 30 dnů mě tak vyšel na zhruba dvě stovky (čte to někdo z O2, T-mobile nebo Vodafone?).

Při východu z letiště dostanete nafackováno místním smradem. O něm hned v další části putování! Cestou mezi taxikáři se musíte obrnit nervama a rozhodně nebrat první nabídku. V Nepálu je velice oblíbené smlouvání o cenách – je to zkrátka typická asijská země. Naprosto všichni vám chtějí mermomocí se vším poradit, za to ale samozřejmě očekávají nějakou platbu.

V Praze jsem si zabookovala hotel a přitom se zeptala, zda je možné si tam uschovat nějaké věci, které nebudu v horách potřebovat. Nepálci z hotelu, známí právě svou přátelskostí a snaze ve všem vyhovět a pomoci, mi odpověděli, že není problém mé auto zaparkovat u hotelu. Jejich angličtina trošičku pokulhává. Nakonec se ale domluvíte. Jen s maličkým problémem – dorazila jsem v Káthmándú na adresu hotelu, který zřejmě zkrachoval a byl uzavřen. Ale o tom víc v příštím díle.