Komunistická strana Čech a Moravy v roce 2021 poprvé v historii opustila Poslaneckou sněmovnu. Mimo dolní komoru Parlamentu České republiky se tak ocitl také Jiří Dolejš, který jako člen KSČM patří k hlasitým kritikům aktuálního směřování strany. Co může stranu opět nastartovat, jak nahlíží na vystupování předních tváří KSČM na akcích proruských dezinformátorů a jaká je budoucnost levice? Nejen o tom se rozpovídal v dalším díle seriálu Bez servítků.
Čemu se aktuálně věnujete? Co vám aktuálně zabírá nejvíce času? Váš poslanecký mandát vypršel v říjnu roku 2021.
Celý můj život je pro mne jedno z klíčových témat makroekonomie, národohospodářský přístup k naší ekonomice, dlouhodobá udržitelnost rozvoje nejen českého hospodářství, ale také hlavních veřejných služeb, jako je zdravotnictví či důchodový systém. Tomu se věnuji v expertní rovině. Pochopitelně po třech desítkách let v politice se zajímám i o ni. . Loni jsem vydal další svoji knihu, která se věnovala krizi racionality a úpadku levicového myšlení. V důchodu ale ještě nejsem, a přiznám se, že by mne ještě potěšilo nějak pomoci „reloadovat“ politickou levici na české politické scéně.
Podobný plán má i Jiří Paroubek, který oznámil, že chce restartovat českou levici iniciativou Nespokojení. Má podle vás šanci?
S Jiřím Paroubkem jsem se blíže potkal již v 90. letech během svého působení v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Jako poslanec jsem ho zažil i v roli premiéra. Svého času byl právem vnímán jako politický buldozer, a vím, že například sociální demokracie na Praze 10 o jeho návratu ještě nedávno znovu uvažovala. Jiří Paroubek ale před 12 lety opustil ČSSD. Jeho projekt LEV21 z roku 2011 příliš neuspěl, a je mu dnes již přes 70 let. Do stejné řeky je asi těžké znovu vstoupit. Bude-li chtít, jistě může dnešní levici pomáhat. Stejně jako pidistrany typu národní socialisté a další. Těžiště nového impulsu ale vidím spíš jinde. Restart levice vyžaduje mladší energii bez toxických přívěsků a u starých pardálů taky potlačit trochu ego.
Byla by pro vás spolupráce s Jiřím Paroubkem vůbec zajímavá?
Zajímavá je pro mě obecně levice spolupracující, levice rozkročená, levice racionální, a ne sektářská. A myslím, že se to určitě neobejde bez sociálních demokratů a také bez respektu k pokrokářům. Animozita k liberálnější části levice je iracionální. Vždyť je to o vztahu ke svobodě a emancipaci. Samozřejmě, že je třeba rozšiřovat zejména sociální lidská práva, ale i v informační a ekologické oblasti. Slovní spojení „konzervativní levice“ je pro mě už protimluv, po kterém ani není poptávka. Schopnost spolupráce v levici mám za naprostý imperativ, alibismus a výmluvy, že to nejde, tu nemají místo. Otírat se štítivě o ČSSD a tleskat Rajchlovi či Okamurovi, mám za nepochopení toho, co dnes vzkříšení politické levice opravdu potřebuje.
Čtvrtek, 2. března 2023, 12:00
Buldozer. Právě pod touto přezdívkou si velká část veřejnosti vybaví bývalého premiéra a šéfa sociální demokracie Jiřího Paroubka. Dříve jeden z nejvýraznějších českých politiků se před lety stáhl po několika neúspěšných kandidaturách do politického...
Jak nahlížíte na vystupování některých členů KSČM na demonstracích po boku lidí, jako je dezinformátor Ladislav Vrabel a podobně?
Ve společnosti nevzniká nějaká skutečně revoluční situace. Lidé jsou jen hodně naštvaní a společnost rozbitá. Je iluzí myslet si, že tu pod taktovou různých zaříkávačů davů vzniká nějaké společné protivládní hnutí. Nestačí být nespokojený, ale je třeba mít pozitivní představu, jak problémy řešit. Jinak by změna mohla být i k horšímu. Kritizujme vládu, ale současně si nenechme vnutit roli užitečných idiotů obyčejných populistů. Zájmová slepota a permanentní guerilla proti všem a všemu není recept na změnu. Naštvaní lidé potřebují rozumný cíl.
Každý, kdo se objeví na protestu s účastí dezinfoscény, není samozřejmě hned fašizující element či Putinova pátá kolona. Nahráváním agresivnímu putinismu a xenofobním náladám, jako v té nedávné antiukrajinské skrumáži u Národního muzea, nemá taky nic společného s bojem proti bídě. Hochštapleři s přehnanými ambicemi či fašizující křiklouni zneužívající davové psychózy mohou posloužit jako ventil emocí, ale sociálně spravedlivý projekt nepřinesou. Než rozhádané a chaotické populisty s jejich ujetými kazateli, raději podpořit oprávněné požadavky odborů a rozumný akční program levice.
Neuvažoval jste někdy vy sám o založení nějaké levicové platformy nebo o odchodu do jiné strany?
Když jsem do strany vstupoval před 35 lety, byla v plném proudu perestrojka, blížil se listopad 1989 a já se chtěl podílet na vzniku moderní levicové strany. Nabídky na vstup do jiné strany jsem pak za ta léta dostával různé. Jsem ale bytostně přesvědčen o potřebnosti existence jasně levicového hodnotového směru. V KSČM jde o to, aby strana neuvízla v minulosti a nestála s rádoby vlasteneckou argumentací v jedné řadě s ultrapravicí. Já už kvůli svým bývalým voličům a sympatizantům jen tak neuteču. Šance na potřebný nový impuls se jí ale bohužel krátí, myslím, že v podstatě rozhodne příští rok. Nová otevřená platforma je potřebná, ale ta nevznikne cestou rozmnožování počtu dalších a dalších subjektů. Když mohly vzniknout politické aliance na pravici, proč ne na levici?
Jste člověk s levicovými názory, ale například na sociálních sítích jste ochoten diskutovat s lidmi s pravicovým smýšlením. Nejste v tom mezi komunisty trochu osamocen? A jak na to reagují spolustraníci, kteří mají často menší ochotu podobné diskuze?
Hájím politickou levici, to ale neznamená, že budu jako beze smyslu kopat do demokratů, co levice nejsou. Jednou rukou nezatleskáš. Pokud i lidé vpravo cítí výpadek levice jako újmu pro demokracii, ať vědí, že já prosazuji politické zastoupení pro lidi ukotvené nalevo. Schopné se bavit i s lidmi s věcným pravicovým myšlením. A dodávám, že lidé z KSČM tady mají možná poslední příležitost zapojit se do projektu společné levice bez předsudků a oprašování starých schizmat. Cítím pořád odpovědnost za projekt záchrany levice, za její mentální omlazení a osvobození od břemen minulosti. Pokud se proměníme v subjekt nacionálně populistický, tak v takovém pohřebním průvodu levice pochodovat už opravdu nechci.
V jaké situaci se vlastně KSČM aktuálně nachází?
Do mimoparlamentní pozice se dostala, bohužel, celá česká levice. Konkrétně u KSČM došlo už před lety k postupnému zabrzdění její transformace jakožto destalinizované strany. V ubývající a stárnoucí členské základně sílila nostalgie po normalizačních časech. Slábne také schopnost bránit se toxickým vazbám na lidi z nahnědlého kouta. Ze zóny politické smrti se KSČM dostane tak, že nepodlehne snahám po konzervativním obratu, že přestaneme sedlat mrtvého koně a více budeme otevírat to své vnitrostranické ghetto. Identifikace s levicovými hodnotami, jako je solidarita, internacionalismus, emancipace, je přitom pro levici naprosto zásadní. Jenom na tom lze postavit silnou a současně moderní levici. Času na reálný comeback KSČM je ale čím dál míň, a jak se říká „voda stoupá“.
Řadu stran po neúspěšných volbách postihla vlna odchodů členů. Potýká se s něčím podobným KSČM?
Počet členů ubývá v KSČM vlastně dlouhodobě. Převzala po svém vzniku významnou část členů po někdejší státostraně, ve které byl před rokem 1989 každý šestý dospělý občan České republiky. V roce 1992 měla nově vzniklá KSČM ještě 355 tisíc členů, a za 20 let, tedy v roce 2012, už jen 53 tisíc. Situace po odchodu z parlamentu se jen zhoršila. Aktuálně máme 20 tisíc členů, z toho vstoupily po roce 1989 necelé čtyři tisíce členů. Sám jsem vstupoval přímo počátkem roku 1989. Za téhle situace je kategorie sympatizantů důležitější než stranické rituály pro pamětníky. Jinak se dalších parlamentních voleb nedožijeme v kómatu. Sice s relativně významnými zbytky stranického majetku, zato bez akceschopných členů.
Dochází alespoň částečně ke generační obměně?
Bohužel navzdory jistému omlazení vedení strany zatím plošně nikoliv. Reflektovat důsledky oprávněné prohry monopolu bývalé státostrany v roce 1989 má, bohužel, problém i několik mladších členů. Takové maskoty pak těžko ale mohou brát vážně i jejich vlastní vrstevníci. Mladá levicová moderna je zatím v KSČM úzký profil. Ti mladí, kteří jsou kritičtí vůči těmto negativním tendencím, někdy naráží uvnitř strany v jakési tragikomické parodii na někdejší kádrování revizionismu. To pak blokuje čerstvou krev, která je pro záchranu KSČM nezbytná. Zejména mladším levičákům vadí náznaky sbližování s krajní pravicí a s konzervativními nacionalisty. Neschopnost se vymezit vůči těmto toxickým tendencím je, myslím, hlavní brzda generační obměny.
Jaký je vlastně aktuální průměrný věk členů strany?
Průměrný věk straníků je dnes zhruba 75 let, v Praze je to v řadě městských částí dokonce přes 80 let. V takové skupině lidí působí demografie neúprosně. Pokud ročně přijmeme kolem stovky nových členů a odejde jich přes pět tisíc, tak je to absolutní úbytek kolem pětiny členů. U vyšších ročníků je to většinou odchod fyzický. Pokud u mladších straníků jde spíš o to, že si členství rozmyslí, je třeba se věnovat důvodům, a ne se zaříkávat jednotou a bojovat s jinými názory. Věnovat se pak oslovení lidí mimo stranické ghetto, je naprosto existenční záležitost.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
