Německé záznamy z technických kontrol už nestačí na odhalení českých podvodů

Tenhle scénář sleduju posledních asi dva roky a podle mě je to čím dál horší. Podvodníci pochopili klíčovou věc, pro Čecha co kupuje ojetinu je čistý papír z německé technické kontroly skoro posvátný. Vytáhneš razítko z německé stanice, pravidelné kontroly, normální kilometry, a ten člověk přestane klást otázky. Přitom trik je jednoduchý. Německá technická kontrola zachycuje budík v momentě prohlídky a nikdo se neptá, co bylo mezi kontrolami. Koupíš auto v Německu za 230000 km, necháš přetočit na 90000 a dovezeš sem. Záznamy poctivě ukazují historii do poslední německé prohlídky, ta poslední zaznamenaná hodnota je 210000, ale podvodník ji nevytáhne, proč by to dělal. Kupující vidí jen to, co dostane na stůl. A kontrolatachometru.cz od ministerstva dopravy? Funguje výhradně s českými STK daty. Čerstvý dovoz tam nenajdete, nula výsledků.

Svaz dovozců automobilů hlásí za prvních devět měsíců 2025 růst dovozů o 3,8 % u osobáků a Německo je dál jasná jednička. Průměrné stáří dovezeného auta, 10,5 roku, půlka přes deset let. To znamená historie rozházenou po třech čtyřech servisech po celém Německu a prakticky nulovou šanci dohledat, co se s tím autem reálně dělo. Martin Dvořák, má menší plac kousek od Kolína, říká že za osmnáct měsíců dostal tři možná čtyři kusy s perfektními papíry z německé technické kontroly, kde stav auta absolutně neodpovídal dokumentaci. Na jednom sedanu STK odmítla vydat známku, brzdy na tom byly katastrofálně, a přitom německé papíry tvrdily, že deset měsíců předtím prohlídka proběhla bez závad. Dvořák od té doby německým kontrolám moc nevěří. Nechává dělat kompletní diagnostiku, stojí ho to peníze navíc, ale říká, že mu to loni zachránilo dva obchody. U jednoho SUV se 130000 na budíku diagnostika vyhodila reálných 280000, to je rozdíl 150 tis. km, a ta dealerská marže by na soud nestačila.

Co mě trápí nejvíc je ta strukturální díra mezi systémy, a upřímně netuším, jestli se to někdy vyřeší. Němci ročně exportují kolem dvou milionů ojetin a schovávají se za GDPR, kdykoli po nich chcete data o historii vozidla pro zahraniční registr. Centrální registr vozidel v Česku vidí jen to, co se stalo tady. Kontrolatachometru.cz od ministerstva, spuštěný začátkem 2025, čerpá z českých STK a emisek, pro čerstvý německý dovoz naprosto nepoužitelný. Datový analytik v www.carvertical.com/cz tipuje podíl kupujících, co si nechají udělat report, někde na 35 nebo 40 %, ale sám přiznává, že číslo je z dotazníků a pravděpodobně nadsazené. Zbytek lidí se spoléhá na oči, servisní knížku a ty posvátné německé papíry. V praxi to vypadá tak, že kupující přijde na plac, dealer mu ukáže razítka z německých kontrol, popřípadě vytiskne něco z internetu, a obchod je hotový do hodiny.

Petr Holub ze STK v Ostravě mi líčil případ z loňského listopadu, a tenhle mě dostal. Dealer přivezl auto na přeregistraci, sada německých papírů jak z katalogu, česká kupní smlouva s nájezdem odpovídajícím poslední německé prohlídce. Holub pustil diagnostiku řídící jednotky a vyskočily chybové kódy od odpojení tachometru, smazané jenom napůl. Podle Holuba se tohle děje tak jednou za dva týdny na jeho stanici, ale projde to, technici při přeregistraci diagnostiku řídící jednotky dělat nemusí. Oficiálně pár set hlášených nesrovnalostí ročně v celé republice. Každý kdo pracuje na STK ví, že skutečnost je několikanásobek. Holub sám odhaduje, že na jeho stanici projde měsíčně kolem deseti aut, kde by důkladnější kontrola odhalila nesrovnalosti, ale prostě na to nemají kapacitu ani pravomoc.

Celou situaci komplikuje fakt, že Německo samo na tom s přetáčením tachometrů není o moc líp. Německý automobilový klub s policií tipují podíl manipulovaných ojetin na trhu kolem třetiny, škody šest miliard eur za rok, i když mně to číslo připadá možná i nízké. Dokument z německé technické kontroly sám o sobě nezaručí nic, to auto mohli přetočit ještě za německé hranice, před kontrolou. Podvodníci kupují kusy s už přetočeným budíkem od tamních prodejců a dovážejí sem s formálně sedícími papíry. Z Česka neexistuje cesta, jak ověřit, že manipulace proběhla na německém území, a běžný kupující bez znalosti mechaniky ten rozdíl prostě nepozná. Sedačky, volant, pedály, to všechno se dá vyčistit za pár stovek a auto pak na první pohled vypadá jako z výlohy.

Inspektor Kříž z dopravky v Plzni mi řekl, že vyšetřování přeshraničních případů je noční můra. Na jednom dělal celý loňský rok, Němci trvali osm měsíců, než poslali záznamy ze servisu, a dealer mezitím zavřel živnost, založil novou firmu pod jiným IČO a jel dál. Dotáhne se do konce tak čtvrtina nahlášených případů, k soudu ještě míň. I když kupující prokáže podvod, na peníze nedosáhne. Většina lidí to auto prostě prodá dál, ví o těch kilometrech, ale co jiného jim zbývá. Chlap z Plzně, se kterým Kříž mluvil, rok a půl se soudil o náhradu a pak to vzdal, na advokáta prostě neměl. Prodal to auto přes inzerát za nižší cenu, ztrátu odhadl na 120000 korun a řekl, že už nikdy nekoupí ojetinu z dovozu bez nezávislé diagnostiky.

Evropská komise v roce 2023 navrhla celoevropské sdílení dat o tachometrech přes propojené registry. Zatím z toho není nic. Ministerstvo dopravy na dotaz o propojení s německým systémem odpovědělo vyhýbavě, konzultace na evropské úrovni, termíny neuvedlo. Dvořák od Kolína říká, že před třemi lety na falešnou dokumentaci z německé technické kontroly narazil výjimečně, teď je to prý tak každý desátý dovoz. U ostatních dealerů, co si diagnostiku nedělají, by mě zajímalo, kolik toho propustí. Čísla asi nikdo nemá a pochybuji, že je někdo bude sbírat.