Ve čtvrtek 12. prosince 2013 ve 12 hodin se před domem na Minské 6 v Brně uskuteční slavnostní odhalení pamětní desky věnované ruskému legionáři a významnému badateli v oblasti dějin slovanských národů prof. PhDr. Zdeňku Hájkovi.
„Zdeněk Hájek měl podobně jako mnoho jeho vrstevníků barvitý osud ovlivněný dramatickou historií 20. století. Prožil na frontě 1. světovou válku a po návratu z legií se vypracoval v uznávaného pedagoga a především badatele. Čelil mnoha ohrožením a překážkám, ale dokázal se nad ně povznést a soustředit se na věci v životě podstatné. Jsem velice rád, že mu pamětní deskou můžeme vzdát hold,“ uvedl primátor města Brna Roman Onderka.
Zdeněk Hájek prošel odvodem na začátku 1. světové války. Při ofenzivě rakouských vojsk v květnu 1915 jako velitel čety upadl do ruského zajetí na území dnešního Polska a je velmi pravděpodobné, že prošel zajateckým táborem u Charkova.
V září 1917 je přijat do československých legií a zařazen jako střelec u 12. roty 8. střeleckého pluku později nazvaného Slezský. S tímto plukem absolvoval ústup z Ukrajiny do Vladivostoku a později taktéž boje na vladivostocké frontě a dále v prostoru Uralu a na Transsibiřské magistrále.
Během ústupu z Ukrajiny byl v lednu 1918 odeslán do poddůstojnické školy, po návratu působil jako legionář a příslušník pluku v bojových operacích. Za statečné chování před nepřítelem byl v únoru 1919 povýšen do hodnosti četaře a v červnu 1919 je převeden ve funkci pomocníka kronikáře čsl. vojsk do Irkutska. Pro přesné plnění svých povinností ve funkci dispozičního důstojníka náčelníka historicko-archiválního oddělení při štábu byl povýšen na šikovatele. V lednu 1920 je jmenován podporučíkem správní služby a v březnu téhož roku je odeslán v pravomoc velitele vojenských částí Dálného východu za účelem vyslání do vlasti jako kurýra se zvláštním posláním. 13. dubna 1920 je evakuován 20. transportem na lodi Mount Vernon do vlasti jako kurýr. Tím jeho legionářský pobyt na území Ruska končí.
Význam Zdeňka Hájka spočívá ve shromažďování dat a faktů o činnosti československých zahraničních vojsk na Rusi, které byly později využity jak pro výstavbu Památníku národního osvobození (dnešní Vojenský historický ústav) v Praze, ale především pro pravdivý a nepokřivený pohled na československé legie na Rusi v období let 1914–1920.
Zdeněk Hájek je ovšem ceněn také pro svou vědeckou práci. Před 1. světovou válkou začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity historii a po návratu ze zahraničí studia dokončil.
Od roku 1925 působil na Státním gymnáziu v Brně a věnoval se také vědecké činnosti – mj. zpracoval do té doby neprobádanou problematiku polských vlastenců vězněných na Špilberku v letech 1839–1848. Za 2. světové války pracoval jako archivář a knihovník Lidových novin a od roku 1946 působil jako profesor slovanských dějin na nově zřízené Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V 50. letech svůj badatelský zájem zaměřil především na ohlas polského lednového povstání 1863/1864 v českých zemích.
Publikoval řadu monografií a odborných článků, popularizoval své objevy také v médiích a na četných přednáškách. Byl rovněž oblíbeným středoškolským a vysokoškolským pedagogem. Byl členem Čs. obce legionářské a protifašistických bojovníků. Měl pověst vzdělaného člověka se smyslem pro humor a nadhledem a všechen svůj volný čas věnoval vědecké práci, již považoval za své životní poslání.
Posledních více než 30 let života prožil v Brně, bydlel na Minské 6 v Žabovřeskách. Na tomto domě také bude umístěna pamětní deska k jeho poctě.
Tisková zpráva
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
