Šití je terapeutická činnost. Chybovat mohou i zkušené švadlenky, říká zakladatelka sdílené šicí dílny v Brně

Co vás inspirovalo k otevření studia? 

K otevření studia jsem se rozhodla před skoro deseti lety s kamarádkou Světlanou Kulíškovou, protože v Brně tehdy žádné kurzy šití nebyly. Z toho důvodu jsme vytvořily vlastní koncepci kurzů, které se měly lišit od běžných rekvalifikačních kurzů. Dále nás zaujal i možný přesah projektu. Jedná se o lokální projekt s globálním efektem, který se řídí filozofií udržitelné módy, takzvané slow fashion.

Jak jste se k šití dostala?

U nás se vždycky šilo. Babička byla vyučená krejčová a tak mě k šití přivedla. Znovu jsem se k šití vrátila až v roce 2007 po příjezdu ze studijní stáže na výtvarné škole na Islandu, kdy jsem začala tvořit textilní obrazy, koláže, ale třeba i recyklovat. Momentálně šiji hlavně pro zábavu a z lásky. Je to činnost, u které zapomenu na čas. Takový druh relaxace.

Proč bychom se měli chtít naučit šít?

Šití má totiž mnoho výhod. Člověk si pak může vytvořit jedinečné kousky, které nikdo jiný nemá, a přizpůsobit je svému osobnímu stylu i potřebám. Opravou nebo úpravou stávajícího oblečení se zase může prodloužit jeho životnost a ušetřit na nákupu nových kousků. Navíc, šití umožňuje recyklovat a znovu využívat materiály, což je ekologičtější a udržitelnější přístup k módě. Šití je podle mě také velmi relaxační a terapeutická činnost. Pomáhá zlepšovat jemnou motoriku, soustředění a trpělivost. A to nejdůležitější je, že tato činnost musí člověku dělat radost.

Stává se šití trendem?

Určitě. Mnoho lidí hledá v poslední době způsob, jak se odlišit od masově vyráběného oblečení. Zvyšuje se povědomí o ekologických problémech a negativních dopadech rychlé módy. Vlastní šití umožňuje používat ekologičtější materiály a minimalizovat odpad. Pro někoho to může být návrat k hodnotám a tradicím minulých generací. Trendy v módě a způsobu života se neustále mění. Právě šití může být jedna z věcí, které získávají na popularitě v kontextu současných hodnot a zájmů.

Kdo jsou typičtí zákazníci šicí dílny? 

Jak začátečníci, tak i pokročilejší švadleny. Často slýchávám příběh, že se u nás doma šije, ale máma mě raději poslala do kurzu. Pokročilejší švadlenky k nám chodí spíše na speciální kurzy, jako jsou konstrukce střihů, šití kapes či zipů a další technologicky náročnější práce s textilem.

Jaké typy látek byste doporučila pro začátečníky, kteří chtějí s šitím začít?

Pro začátečníky doporučuji obyčejnou bavlnu, ideálně bavlněné plátno. Bavlna je snadno ovladatelná pod patkou šicího stroje, hezky drží tvar a dobře se šije. Na začátku bych se vyhnula použití starších textilií, jako jsou recyklované ubrusy nebo povlaky, protože tyto látky mohou být již seprané a jejich osnova povolená. To může způsobit, že se látka při šití táhne a práce s ní nebude plynulá.

Co jsou nejčastější chyby, které lidé při šití dělají, a jak se jim vyhnout?

Oblastí, kde se může chybovat je spousta. Mezi nejčastější chyby však patří špatně nastavený stroj, nevhodně zvolená jehla nebo nit pro danou látku, špatný výběr tkaniny, nesprávné měření a úpravy střihu, ale také nedostatečná pozornost věnovaná detailům. Vyhnout se těmto chybám je dlouhý proces učení. Často se setkávám s chybnými popisy práce nebo tvrzeními, které se ohledně šití objevují na sociálních sítích. Obecně je šití činnost, která vyžaduje trpělivost a praxi. I zkušené švadlenky mohou občas narazit na problémy.

Jaké výhody má vlastnoručně ušité oblečení oproti kouskům z fast fashion řetězců?

Kamarádky je budou chválit a člověk může být sám na sebe hrdý, že zvládl ušít oděv. Získáte pocit, že jste něco dokázali. Jinak oblečení z módních řetězců je nekvalitní, neetické a unifikované. Osobně mám ráda dobře vypadající nadčasové oblečení inspirované dálným východem. Líbí se mi jednoduchost jednotlivých modelů, žádné zbytečné technologické složitosti a střihové konstrukce.

Máte nějaké oblíbené šicí techniky?

Nejraději pracuji s úpletovými materiály a šiji na overlocku, například trička, šaty či mikiny. Je to mnohem jednodušší než práce s plátnem. Ráda využívám zbytky a malé kousky látek z dílny a sešívám je do originálních mikin. Každý kousek je pak jedinečný. Některé výrobky zdobím sítotiskovými obrázky nebo výšivkou.

Co vás na práci v šicí dílně baví?

Mně osobně dělá největší radost, když vidím, jak jsou účastníci spokojeni a jak je potěší výsledek jejich práce. Je fascinující pozorovat, jak se ženy na kurzech často podceňují a pochybují o svých schopnostech. Ale když vidí, co dokázaly vytvořit, jejich sebevědomí roste. Když si účastníci uvědomí, že zvládli něco, co si původně mysleli, že je nad jejich síly, je pro mě největší odměnou.