Brno neuspělo s žalobou. Památkové zóny ve městě zůstávají v platnosti

Vedení města zatím rozhodnutí nekomentovalo a čeká, až dostane do ruky odůvodnění rozsudku. Podle Weniga by mělo být vyhotovené standardně do 30 dnů od rozhodnutí a město může podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Prohlášením městské památkové zóny v Brně ministerstvo kultury částečně řešilo problém takzvaných pozdně zapsaných památek, které kvůli změně legislativy v roce 1988 přišly o ochranu. V roce 1988 vstoupil v platnost nový zákon o památkové péči a zrušil se státní seznam kulturních památek. Jeho fond přešel do nového Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Dosavadní legislativa uznávala status památky nejen nemovitostem v seznamu, ale také budovám, na něž se jako na kulturní památky pohlíželo. Památkáři měli v té souvislosti všechny tyto objekty evidovat a dodatečně zapsat na seznam. V roce 2015 ale ministerstvo kultury rozhodlo o vyřazení všech pozdně zapsaných památek ze seznamu. Téměř polovina budov je v Brně, které se kvůli tomu i neúspěšně soudilo.

Nově vyhlášené zóny mají ochránit vilové čtvrti a činžovní domy z 19. a 20. století v širším centru a architektonicky hodnotné domy bez památkové ochrany. Ředitel brněnské pobočky Národního památkového ústavu Zdeněk Vácha opakovaně upozorňoval na to, že ochrana se týká vnější podoby domů, ne jejich interiérů. Politici, když se rozhodli pro žalobu, argumentovali tím, že vzroste administrativní zátěž majitelům nemovitostí i úředníkům, protože bude potřeba schvalovat nejen změny na vnějších částech domu, ale i v interiéru.

Vácha se k žalobě vyjádřil loni v červnu velmi kriticky. „Jde o smutný příklad narušeného vztahu stávající reprezentace města k jeho historii a jedinečnému stavebními dědictví. Tímto se de facto zříká části nejen stavebního dědictví města a s mentalitou východních nájezdníků je vlastně dává všanc," uvedl. Nyní Vácha pro Český rozhlas připustil vyšší administrativní zátěž, zároveň však rozhodnutí přivítal. „Neznám kromě zón jiný nástroj – a tento byl jediný, který byl použitelný k tomu, aby se zabránilo dalším škodám na stavebním fondu brněnských historických částí," uvedl. V mezidobí, kdy památková ochrana neplatila, totiž mnozí majitelé nemovitostí mohli udělat na budovách takové zásahy, které by při památkové ochraně zřejmě neměly šanci.