V souvislosti s protinacistickým odbojem za druhé světové války zdůrazňoval totalitní režim před rokem 1989 zásluhy komunistických odbojářů. Povědomí o nekomunistických bojovnících za svobodu se naopak snažil potlačit. A právě jedním ze symbolů komunistického odboje se stala studentka Marie Kudeříková, kterou v roce 1943 popravili nacisté. Od jejího narození dnes uplynulo přesně sto let.
Marie nebo také Maruška Kudeříková se narodila 24. března 1921 ve slovácké obci Vnorovy na Hodonínsku. Pozdější členka organizace komunistické mládeže pocházela z katolické rodiny. Její otec domkář Josef Kudeřík zastával v obci řadu funkcí za lidovou stranu. Rodina žila také v blízkých Vrbovcích (nyní Slovensko), kde Mariin otec jako bývalý legionář získal zaměstnání u železnice.
Nadaná dívka začala koncem 30. let 20. století studovat na gymnáziu ve Strážnici na Hodonínsku, v jehož posledním ročníku ji zastihla německá okupace. Po maturitě v roce 1940 nastoupila na jazykovou školu do Brna a poté byla nasazena do továrny na zdravotnický materiál v blízké Veverské Bítýšce. Již v Brně se zapojila do komunistického odboje proti nacistům. Jako členka zemského vedení komunistického svazu mladé generace na Moravě a spojka ilegální organizace komunistické strany v Brně rozšiřovala letáky a spolu s dalšími mladými lidmi organizovala i sabotážní akce.
V prosinci 1941 byla zatčena, při výsleších na gestapu v Praze a v Brně podle dobových svědectví však nikoho ze svých spolupracovníků neprozradila. V listopadu 1942 byla německým soudem v polské Vratislavi, kam ji převezli, odsouzena za velezradu k trestu smrti. Přes čtyři měsíce před jeho vykonáním pak strávila ve vratislavské ženské věznici. Popravena byla 26. března 1943, dva dny po svých dvaadvacetinách.
Po únoru 1948 se kolem mladé komunistické mučednice rozvinul takřka oslavný kult. Totalitní režim ji zařadil mezi symboly domácího komunistického odboje proti nacismu vedle novináře a spisovatele Julia Fučíka či antifašistické bojovnice a novinářky Jožky Jabůrkové. Jménem Marušky Kudeříkové byla pojmenována řada ulic, základní školy v Havířově a ve Strážnici, v jejích rodných Vnorovech byl vybudován její památník. Ve Strážnici, kde dívka studovala, se každoročně vyhlašovala celostátní literární soutěž pro mladé autory s názvem Strážnice Marušky Kudeříkové.
O osudu dívky, zejména o jejím pobytu v cele smrti, natočil v roce 1972 režisér Jaromil Jireš jímavý snímek s názvem ...a pozdravuji vlaštovky. Ač šlo o dílo z doby počátku normalizace, jeho umělecký ani etický význam nebyl nikdy zpochybněn. Režisér připravoval tento projekt ještě v šedesátých letech a do hlavní role obsadil již tehdy známou herečku Magdu Vášáryovou, pozdější slovenskou političku a diplomatku.
Po roce 1989 se začalo jméno Marušky Kudeříkové, jedné z obětí nacistické okupace, jejíž úlohu v odboji však totalitní režim dosti zveličil, z učebnic dějepisu i z povědomí zvláště mladých lidí pomalu vytrácet. Stále ji však připomínají četné busty či pomníky v místech, kde za svůj krátký život působila.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
