Kvůli současné situaci mají poslední dobou lidé problémy s pohřbíváním svých blízkých. Stále častěji se stává, že dochází z různých důvodů k sociálnímu pohřbu na náklady obce. Zádrhel ale nastává, pokud lidé chtějí později urnu se svým blízkým získat - pohřební služba jim urnu odmítá vydat, i když chtějí uhradit náklady za pohřeb. Pandemie koronaviru se dotýká i obřadů.
Na ombudsmana se obrátila žena, které zemřela maminka v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Zpráva o maminčině smrti ji velmi zaskočila. Vzhledem k tomu, že se smutná událost odehrála v době nouzového stavu a svou roli zahrál i pschický otřes, žena nebyla schopná zorganizovat pohřeb v dané lhůtě. Souhlasila proto se sociálním pohřbem.
Později si ale svou chybu uvědomila a chtěla maminčiny ostatky přesunout do rodinného hrobu. Požádala proto pohřební službu o vydání urny a nabídla jim i úhradu nákladů za pohřeb. To ale pohřební služba s odvoláním na zákon o pohřebnictví odmítla.
Problémy zažila i rodina, které náhle zemřel příbuzný, s nímž nebyla dlouho v kontaktu a o jeho smrti proto rodinné příslušníky nikdo neinformoval. Když se to dozvěděli a zjistili, že pohřeb zařídilo město, požádala sestra zemřelého o vydání urny. S pochopením se ale nesetkala. Bylo jí řečeno, že musí počkat, než městská část uloží urnu na hřbitově, a pak teprve může požádat o její vyzvednutí z hrobu.
Podle zákona o pohřebnictví musí město či obec zařídit pohřbení, pokud se do tří dnů neozve nikdo z blízkých zemřelého, či kdokoli, kdo by pohřeb zajistil. Obce pak obvykle zemřelého zpopelní a součástí pohřbu je i následné uložení na veřejném pohřebišti.
Ombudsman ale upozorňuje, že krom zákonu o pohřebnictví je třeba zohlednit i občanský zákoník. „Občanský zákoník stanoví, že nejsou-li ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou zemřelý před smrtí určil, jinak postupně manžel, dítě, rodič nebo dědic. Z toho lze dovodit, že jestliže se v době mezi provedením kremace a uložením urny na veřejném pohřebišti, kdy ostatky ještě nejsou uloženy, objeví některá z těchto osob a požádá o vydání urny, měla by ji obec vydat,“ vysvětluje ombudsman Stanislav Křeček.
Právě občanský zákoník podle ombudsmana pamatuje na podobné situace, kdy například pozůstalí nemohou pohřeb v dané lhůtě zařídit. Mělo by se jim umožnit, aby dodatečně náklady uhradili a mohli tak ostatky zemřelého přesunout například do rodinného hrobu.
„Jiná situace by nastala, pokud by o urnu s ostatky někdo požádal až poté, co již byla uložena na veřejném pohřebišti. V těchto případech je třeba postupovat podle právní úpravy exhumace v zákoně o pohřebnictví.“ uvádí ombudsman.
Pandemie koronaviru ovšem zasahuje i do samotného obřadu, ať už počtem účastníků, tak i organizací. Na ochránce práv se obrátila vnučka muže, který zemřel v nemocnici a byl pozitivní na Covid-19. Vnučka se nechtěla smířit s tím, že by na pohřbu nemohla mít otevřenou rakev a naposled se tak se svým dědečkem rozloučit. Podle ombudsmana by mohl problém vyřešit přístup do místnosti pro úravu zemřelého, kde by pozůstalí mohli zemřelého naposledy vidět, ale nemohlo by dojít k přenosu viru například dotykem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
