Pilíře, geometrie, čiré sklo i barvy teď zaplňují hranolovou věž a královskou kapli na hradě Špilberku. Muzeum města Brna tam totiž pořádá další výstavu z cyklu sklářských výtvarníků. Tentokrát bude k vidění celoživotní tvorba Vladimíra Kopeckého od skleněných plastik až po digitální grafiky.
Kopecký se proslavil už v roce 1958, kdy získal zlatou medaili na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. V roce 1963 vytvořil monumentální plastiku pro diskutovanou budovu nádraží v Havířově. Kopeckého novější geometricky laděná díla představí Muzeum města Brna na výstavě nazvané Dálky a póly od 8. července do 4. září.
Přísná geometrie a divoká gestická exprese – to jsou dva póly, mezi kterými ve své tvorbě osciluje Vladimír Kopecký. Oba přístupy uplatňuje při práci se sklem i v malbě. Geometrický přístup rozvíjí už od 60. let, kdy začal na vzorovaná průmyslová linolea malovat dokonalé bloky geometrických pilířů. Často rýsoval tužkou, trpělivě šrafoval každý detail. Kopeckého nejnovější grafiky se blíží meditativní rovině a op artu, avšak mají stejná východiska, jako jeho práce z 60. let. Stále vidíme pilíře, odlehčené, až kosmické.
Typickou geometrii uplatňoval Kopecký i při práci se sklem. Jako první u nás použil vrstvené tabule skla, aby vytvořil pocit hloubky a prostoru. Stejně jako v obrazech se v jeho pískovaných tabulových stěnách objevují prolínající se pilíře. Kopecký dokáže využít sklo jako sochařský materiál. Sklo v jeho dílech doplňují materiály vyjadřující tíhu a stálost, např.železné traverzy, kolejnice, pražce a trámy. Sklu dává Kopecký nový rozměr: tu nechává vyniknout jeho čistotu a optické vlastnosti, tu zase sklo používá jako malířské plátno. Pojďte jeho práci objevovat a zasnít se u nádherných děl s typickou estetikou.
Vladimír Kopecký (1931) studoval na sklářských školách v Kamenickém Šenově a Novém Boru a od roku 1949 v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální malby a skla pod vedením Josefa Kaplického. Tam spolu s Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem navrhl mozaiku pro Světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, za níž získali zlatou medaili. Od 60. let se věnoval malbě na linoleum a vázám, navrhl monumentální mozaiky pro Hlavní nádraží v Havířově (1963), pro Elektrotechnický zkušební ústav v Praze (1969) a pro Úpravnu vody Želivka (1971). Od 70. let se opět vracel ke sklu, které využíval i v obrazech. Vytvořil série geometrických skleněných objektů i expresivní obrazy s odpadovými materiály a výraznými barvami.
Pro československý pavilon na Světové výstavě EXPO 92 v Seville vytvořil jedno ze svých nejpůsobivějších děl – instalaci z ostrých skleněných tabulí se silnými vrstvami barev. Výjimečná plastika se nicméně bohužel nedochovala. Mezi lety 1990 a 2008 Kopecký vedl ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V posledních letech se Vladimír Kopecký věnuje expresivní malbě, sklu i tvorbě geometrických digitálních grafik, za něž získal dvě ceny v soutěži Grafika roku 2013. Vladimír Kopecký: Dálky a póly. Od 8. července do 4. září 2016 na Špilberku.
Tisková zpráva
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
