Trolejbusy jezdí v Brně už 75 let. Jde o největší trolejbusový provoz v Česku

Snahy zavést v moravské metropoli trolejbusy se objevily již ve 30. letech minulého století, první trať měla vést z centra na Černá Pole a měla nahradit první brněnskou autobusovou linku. Ta začala vozit cestující v květnu 1930 a vedla po trase Lažanského (dnes Moravské) náměstí - Černopolní - Zemědělská škola (dnes Mendelova univerzita). Město dokonce vypsalo soutěž na dodání vozidel, nakonec ale po okupaci zůstalo jen u plánů a na Černá Pole zamířila tramvajová linka. Třeba ve Zlíně ale ani válka zavedení trolejbusů nezdržela.

Na elektrické "bratříčky" autobusů v Brně došla řada až na konci 40. let minulého století, z původních šesti uvažovaných tratí se nakonec naplánovaly tři: Hlavní nádraží - Slatina, Komárov - Tuřany a z dnešního Moravského náměstí (tehdy Rudé armády) do Králova Pole. Jako první začala vozit cestující linka, která vedla od hlavního nádraží do Slatiny. Ještě do konce roku 1949 byly hotové i zbylé dvě tratě, do Králova Pole se jezdilo od začátku listopadu, před kostel v Tuřanech pak od konce prosince.

Zázemí našly trolejbusy v tramvajové vozovně v Husovicích, postavené na konci 20. let, kde jim vyčlenili bývalou umývárnu tramvají. Vozy sice dostaly zázemí pod střechou v tehdy nejmodernějším zařízení svého druhu v Brně, na druhou stranu ale husovické depo leželo poměrně daleko od všech tří linek, takže kromě drátů potřebných k obsluze cestujících museli technici natáhnout trolejové vedení i nad ulicemi, kudy žádná trolejbusová linka lidi nevozila.

Brněnská trolejbusová síť se pomalu rozrůstala a v květnu 1954 se dokonce dostala i za hranice města, když byla linka 21, která do té doby končila ve Slatině na Přemyslově náměstí, prodloužena do Šlapanic. Trolejbusy jezdí do Šlapanic i dnes, je to jediná trať vedoucí mimo Brno. Podobné linky ostatně v té době provozovala i Praha, a to do tehdy samostatných Čakovic a Velké Chuchle. Dnes jsou meziměstské trolejbusové linky i v Pardubicích (do Lázní Bohdaneč), mezi Zlínem a Otrokovicemi nebo Chomutovem a Jirkovem.

Během 60. let se ale nad trolejbusy začalo dočasně smrákat, a to nejen v Brně, kde úřady dokonce uvažovaly o tom, že elektrickou trakci na brněnských silnicích nahradí tehdy preferované autobusy. Když v roce 1968 jedna z linek skončila, zdálo se, že v Brně mají trolejbusy na kahánku - ve stejné době například pomalu končily v Praze. V další dekádě ale přišla změna, i v důsledku ropného šoku, a trolejbusy v Brně se tehdy dočkaly dalšího rozvoje.

Velký impuls k rozvoji trolejbusů přišel v 70. a také 80. letech s výstavbou sídlišť, která mnohdy ležela v kopcovitém terénu, pro který byla elektrická trakce vhodnější než dýchavičné autobusy. Z poměrně malé sítě tak během několika let byla jedna z největších v Československu - a dodnes je největší v ČR. V roce 1972 také husovická vozovna sdílená původně s tramvajemi stala zázemím jen pro trolejbusy (a historické vozy pouliční dráhy). Trolejbusy dnes mají zázemí i ve Slatině a zejména v Komíně, tamní vozovna ale nutně potřebuje opravy.

V 80. letech měla brněnská trolejbusová síť pět samostatných větví, které byly propojeny manipulačními tratěmi, po listopadu 1989 pak přišla éra racionalizace celkového provozu. Během ní se rušily málo využívané tratě, jiné se naopak prodloužily, postupně se také modernizoval vozový park, dnes tvořený už jen nízkopodlažními vozy. V posledních letech přibyly také parciální trolejbusy, schopné urazit i více než deset kilometrů na baterie.

V garážích brněnského dopravního podniku je dnes zhruba 150 trolejbusů, které na 13 linkách ročně přepraví kolem 40 milionů cestujících. Brněnská trolejbusová síť je tak dnes největší v České republice. V celém systému městské hromadné dopravy v Brně ovšem na trolejbusy připadá nejmenší podíl v přepravních výkonech (pokud se neberou v úvahu lodě na přehradě). Brněnský dopravní podnik ročně přepraví zhruba 330 milionů cestujících, z toho téměř polovina připadá na tramvaje a třetina na autobusy.