Nebo taky starostovy, vyvolává bujará chasa v hodovém průvodu. Hody patří k nejtradičnějším a nejvíce slavnostním zvykům, které jsou na moravském venkově i v menších městech udržovány. V oblíbenosti svátků zaujímají většinou čestné třetí místo za svátky vánočními a velikonočními a u mnohých nadšených „hodařů“ stojí ještě výše.
Na Moravě hody, v Čechách posvícení. Hody jako symbol hodování, hojnosti jídla, pití a zábavy. Posvícení nebo posvěcení zase jako symbol křesťanství, oslavující patrona - světce, jemuž byl místní chrám zasvěcen.
Podle legendy slavil první posvícení Šalamoun, když světil svůj chrám v Jeruzalémě. Každoročně pak pořádal hostinu pro své přátele na počest vysvěcení chrámu. A tak je tomu vlastně dodnes. Stejně jako u dalších zvyků, které mají své kořeny v dobách předkřesťanských došlo k nenásilnému napojení na liturgický kalendář a křesťanskou tradici. Hody se tak slaví každoročně v neděli před nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel. Zároveň si ale uchovávají zvyky z dob pohanských, spojené s rituály obětování zvířat, jako poděkování bohům za dobrou úrodu.
Období hodů připadá většinou na konec léta a podzim. V tomto čase pomalu končil hospodářský rok a úroda byla pod střechou. Ideální čas na odpočinek a zábavu s dostatkem dobrého jídla a pití, připraveného z toho, co se urodilo na polích, v sadech, vinohradech. Oslava a poděkování bohům za dobrou úrodu, obětování jako příslib úrody budoucí. Později pak poděkování jen jednomu Bohu a velebení patrona farnosti.
Několikadenní bujaré hodování, dnes tam a zítra zase jinde, bylo příležitostí k návštěvám příbuzných a známých v okolních obcích. Často se lidé veselili několik dní a pracovní morálka v zemi tím trpěla. Císař Josef II. se proto snažil sjednotit termín konání hodů v celé zemi a roku 1787 vydal nařízení stanovující termín hodů na třetí říjnovou neděli, po svátku svatého Havla. Poslušní poddaní přijali s nadšením tyto tzv. Císařské (nebo taky Havelské) hody a bujaře je slavili, spolu s nimi však nezapomínali oslavit také tradiční hody spojené s původním termínem. Postupem času se většina obcí vrátila k termínu původnímu.
Hody tradičně pořádá chasa, která si ze svého středu volí stárky. Stárek je odvozen od slova starati se. Jde o osobu nebo osoby, které přebírají zodpovědnost za přípravu hodů, současně se tak stávají jejich hlavními aktéry. Počet stárků se liší nejen v regionech, ale také v sousedních vesnicích. Nejčastěji jsou chasou voleni dva stárci, kteří spolu s vybranými děvčaty tvoří dva stárkovské páry. Stárkování obvykle připadne na svobodné mládence, ale najdeme také obce, kde jeden nebo dva stárci jsou voleni z řad ženáčů. V minulosti byli jako stárci často voleni chlapci ze zámožných rodin, kteří dokázali zajistit bohaté občerstvení, zaplatit muziku a garantovat tak zdárný průběh hodů.
Před začátkem slavnosti musí chasa požádat vedení obce o povolení konání hodů a hodové zábavy. Právo pořádat hody je často symbolizováno tzv. hodovým právem nebo věncem. Žádání o pořádání hodů bývá spojeno s veřejným čtením pravidel, která zástupci obce k této příležitosti vydají a jejichž dodržování garantují stárci i celá chasa. Před hodovými tancovačkami pak prochází slavnostní průvod obcí. Někdy má tento průvod také podobu zvaní na hody. Zastavuje se u jednotlivých domů a vybírá se příspěvek na hodovou zábavu. Jinde jde pouze obřadně vyzvednout děvčata – stárky nebo některé z hodových atributů.
Z dob předkřesťanských pochází zvyky související s obětováním domácího zvířete, které však už dnes nejsou předváděny v původní podobě. V některých obcích se stínal beran, pro Kyjovsko bylo typické mlácení kačera. Původní umlácení živého zvířete cepy se změnilo ve zvyk kradení tohoto hodového atributu. Živý kačer umístěný na židli a zdobený hodovými květy a mašlemi je hlídán krojovanou chasou před odvážlivci, kteří se snaží zvíře ukrást. Když se zloději podaří vynést kačera z kruhu tanečníků, je chasa povinna vyplatit jej dohodnutým množství vína. Neúspěšný zloděj pak platí naopak víno krojované chase. Při tomto zvyku dochází nezřídka k nějaké té ráně a natrženým rukávům.
Hlavním hodovým dnem byla vždy neděle jako den sváteční. V sobotu probíhaly přípravy, v pondělí (a často i v úterý) se hodové veselí ukončovalo. V některých obcích je zvykem pořádat v pondělí taneční zábavu nebo také obchůzku v maskách a převlecích. Obřadní neděle je vystřídána bujarou zábavou s rozvernými zvyky. Někde přebírají „nadvládu“ nad ukončením hodů ženy, často převlečené za muže, jinde ženáči.
Po bujarém dvou nebo třídenním hodování není absence v práci nebo ve škole ničím neobvyklým. Je přece třeba se dospat, dojíst, rozloučit se s příteli, oddychnout. Alespoň na Slovácku jsou zaměstnavatelé a učitelé k potřebám hodovníků shovívaví.
Právě v druhé polovině srpna startuje maraton hodů, který končí až týden před začátkem adventu. Každý víkend tak můžete vyrazit na hodovou zábavu tam či onde. V posledních letech se tradice hodů přenáší také do regionů a obcí, kde folklorní dění není tak aktivní a tradiční. Nad udržováním nejtradičnějších zvyků, volbou písní a tanců nebo podobou krojů zde musí ortodoxní folklorista přimhouřit oko, zábava a atmosféra je však mnohdy lepší než v tradičních slováckých regionech. Hody a hodové zábavy si tak můžete mimo Slovácko užít i v jednotlivých brněnských čtvrtích (Řečkovice, Židenice, Líšeň…) v obcích na Brněnsku, Znojemsku a prakticky po celé jižní Moravě.
Kam máte vyrazit? S tím Vám může pomoci náš kalendář folklorních akcí.
Přeji Vám veselé hodování!
Napiš mi do komentářů, které hody jsou pro tebe ty NEJ a proč.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
