Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Selfíčka a pózy u památek prostě k dnešnímu "online cestování" patří. Ale nebylo by fajn se zamyslet kdy je to vhodné? Zamyslet se nad tím, z jakého důvodu byl berlínský Památník holocaustu postaven než přemýšlet nad tím, kolik získá lajků nastajlovaná fotka? Odpovědět si na tyto otázky nás přiměje projekt Yolocaust.
Pro tuto chvíli už sice skončil, ale v dnešní den je pro mě důležité s k němu vrátit. Pátek 27. ledna byl mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau.
Yolocaust je výtvorem izraelského spisovatele a satirika Shakak Shapira. Na své facebokové stránce zveřejnil před týdnem příspěvek, kde představil svůj projekt, který poukazuje na chování některých návštěvníku Památníku holocaustu v Berlíně. Shapira na sociálních sítích sesbíral fotografie právě z místa památníku, které svým způsob znehodnocují to, co má připomínat. Některé fotografie měly být "rádoby vtipné" další pózy jsou klasické lapače lajků a srdíček. Fotografie situoval do prostředí koncentračních táborů, ke kterým se samotné místo vztahuje, aby poukázal na jejich nemístnost. U původních fotografií také nechává jejich popisky spolu s lajky ostatních uživatelů.
Někteří lidé by si měli uvědomit, jestli cestují kvůli poznávání a získávání zážitků nebo kvůli popularitě na sociálních sítích...
Já osobně jsem tento památník také navštívila. A moje pocity? Tento betonový hřbitov ve mě vyvolal stísněnost. Kvůli úzkým mezerám mezi bloky zde musí člověk kráčet sám. Vše je temné, světlo přes kvádry těžce proniká. Občas se i stane, že toho kdo byl s vámi, ztratíte.
Účelem berlínského památníku nebyla jen vzpomínka na lidi, kteří se stali obětí holocaustu, ale připomenout si i jejich pocity.
Osamělost, temnota a pocit nekonečnosti.
Fotografie z projektu, mohou být spíše pro silnější žaludky, ale každopádně Shakak Shapira zdůraznil to, že občas je vhodné zapojit mozek a ne jen fotit, kde všude člověk byl a jak při tom vypadá.
Během týdne stránku Yolocaust.de navštívlo přes 2,5 milionu lidí. Projekt zachytilo i všech 12 lidí, jejichž fotografie byly využity. Téměř všichni z nich se omluvili a smazali fotografie ze svých profilů. Mimo jiné Shapira dostal spoustu pozitivních hodnocení od výzkumníků, lidí, kteří pracují u památníku i těch, kteří během holoacustu přišli o svou rodinu.
Aneta Krikelová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
