pondělí 4. července 2022 Prokop

Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.

KOMENTÁŘ: Inflace ohrožuje pracující mladé lidi s rodinami. Ohrozí oni systém?

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

Autorem textu je firemní sociolog Vojtěch Bednář. Specializuje se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učí manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života. Více na koment.cz

Naše ekonomika se nachází v nelichotivém stavu. Vysoká inflace znehodnocuje platy a úspory. Vysoké ceny energií a paliv prodražují prakticky úplně vše ostatní. Přitom tlak na zvyšování mezd se v mnoha oborech začíná míjet účinkem; registrujeme firmy, které se nyní potýkají s problémem, kdy svým zaměstnancům nejsou sto nabídnout i to zvýšení mzdy, které jim slibovaly. Doba je nejistá a krize klepe na dveře. 

Když se v souvislosti s touto nepříjemnou situací mluví o „ohrožených skupinách“, první, co vás nejspíše napadne jsou důchodci, zvláště samostatně žijící, matky samoživitelky, případně nezaměstnaní. Skutečný problém ale může přijít odjinud. Existuje totiž „ohrožená skupina“ o které se nemluví, ale která má potenciál způsobit české společnosti neklid mnohem větší než ty, o kterých s takovou oblibou mluví jak média, tak i politici. Jednak tím, že o ni vlastně mnoho nevíme, jednak a především tím, že je na rozdíl od ostatních schopna poměrně agresivní sociální akce. 

Kvalifikovaní zaměstnanci 

Oficiální a odborný název zní jinak, ale já bych tyto lidi nazval „kvalifikovaní zaměstnanci“. Pracují, většinou v továrnách, výrobnách, větších i menších podnicích. Jsou to lidé se středním vzděláním; pracují jako operátoři výroby či logistiky, ale jejich práce vyžaduje znalosti a kvalifikaci, protože často obsluhují komplikovaná zařízení a stroje. 

Protože jsou v moderních podnicích potřeba ve stále větším počtu, a protože je právě kvůli kvalifikaci není snadné vyměnit, jsou to lidé, jejichž mzdy v posledních letech, především v období před Covidem, výrazně rostly. Díky tomu si mohli dovolit jistou míru luxusu, která pro ně v předchozím období nebyla dostupná. Luxus ale nelze zaplatit najednou a zvyšující se příjmy nemotivují ke spoření, takže se zadlužovali. Spotřebitelské úvěry, leasingy a hypotéky byly cestou k jinak nedostupným výrobkům, službám, dovoleným, novým automobilům a samozřejmě k vlastnímu bydlení.  S jídlem roste chuť a v našem případě míra zadlužení, které ale dokázali splácet před pandemií kvůli neustále stoupajícím platům a v jejím průběhu díky radikálnímu poklesu spotřeby. 

Nyní se však tito lidé dostávají do pasti. Náklady, ať už energie nebo běžné životní potřeby rostou. Leasingy a hypotéky je však potřeba stále platit a zejména u hypoték sjednaných před koronakrizí navíc končí fixace. To v praxi znamená jejich nevyhnutelné a podstatné zdražení. Výsledkem je ještě větší finanční tlak, takže lidé, kteří díky kvalifikaci a obtížné nahraditelnosti byli ještě nedávno „bohatí“ a i dnes jsou jejich platy relativně veliké se stávají „chudými“. Mohou se dostávat do pasti svých závazků, jejich omezování, tedy úspory, jim budou způsobovat značné nepohodlí a zejména riziko, že přijdou o bydlení také nesnesitelný tlak. 

Svým způsobem je tato skupina ohrožená více než oni obligátní důchodci, jejichž penze jsou pravidelně a z části automaticky valorizovány, i než nejchudší obyvatelé kteří disponují stejně jako vždy disponovali jen velmi málem. Přitom snaha o selektivní sociální pomoc tuto skupinu míjí. 

Sociální problém

Tradiční ohrožené skupiny se mohou politicky projevit prakticky pouze u voleb a to tak, že vyberou z nabízených kandidátů toho, kdo jim slíbí víc a jednodušším jazykem. Kvalifikovaní zaměstnanci mají k dispozici mnohem širší paletu možností. Mohou protestovat, mohou vyvíjet tlak jak na zaměstnavatele, tak i na politickou sféru, vládu, potažmo státní správu. Pokud se necítí osobně ohroženi, respektují pravidla systému. Ale v okamžiku, kdy pocítí destruktivní riziko vůči svým základním potřebám (pokud by hrozil rozsáhlejší kolaps oněch hypoték), nebo dokonce k základním potřebám svých rodin, zejména dětí (řada z nich je na soukromých školách) mohou pravidla přestat respektovat, protože ony vlastní potřeby jsou přirozeně bližší. To znamená, že mohou podpořit extrémisty z okrajů politické scény, případně třeba radikalizovanou část odborů. Mohou žádat výměnu vládnoucí autority mimo standardní volební cyklus (pokud vám to přijde utažené za vlasy, Česká republika má s předčasnými volbami bohaté zkušenosti) a mohou podporovat radikální, mimosystémová řešení, když jim je někdo nabídne. 

Česká republika, stejně, jako ostatní Středoevropské země, má relativně nepočetnou skupinu chudých, stejně tak malou ekonomickou elitu, ale velký střed sociálního „jablka“. Právě zde jsou kvalifikovaní, a nyní možná ohrožení, lidé. Pro politiky to znamená jediné: měli by se jim začít věnovat a měli by je brát ne jako skupinu která ponese náklady zhoršující se sociální situace, ale která bude také chráněna – ve jménu stability systému. Protože jinak to nebudou důchodci, ani samoživitelky, ale právě tito, pracující lidé s rodinami a dětmi tím, kdo má potenciál vyprovokovat změny, kterých bychom nakonec mohli litovat úplně všichni. 

Hodnocení článku je 20 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Archiv redakce

Štítky komentář, Vojtěch Bednář, rodina, inflace

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.