Muž, který špatně odbočil a způsobil světovou válku

Je okolo jedenácté hodiny horkého červnové dopoledne roku 1914. Ulicemi Sarajeva právě projíždí kolona automobilů, ve třetím z nich sedí velmi významní cestující - následník rakouskouherského trůnu František Ferdinand d´Este se svou chotí Žofií. Společnost jim dělá na stupátku na levé straně auta stojící hrabě Franz von Harrach, vojenský guvernér anektované Bosny Oskar Potiorek a český řidič Leopold Lojka.

Kolona míří ze sarajevské radnice do nemocnice. Jen několik desítek minut zpátky totiž pod koly jednoho z automobilů vybuchla bomba. Bomba, jež byla adresována následníkovi trůnu a jen díky štěstí a pohotovosti českého řidiče nezranila urozený pár. Zato zranila dalších téměř dvacet lidí, právě za nimi do nemocnice arcivévoda s doprovodem mířil.

Na nároží u Latinského mostu se však stala kuriózní věc. Leopolod Lojka odbočil vpravo na ulici Františka Josefa. Generál Potiorek, jež měl na starosti bezpečnost celé akce, však před odjezdem změnil plánovanou trasu cesty. K Lojkovi se informace o změně nedostala a tak mu nyní musel vojenský velitel zavelet návrat a odbočení po nově určené cestě podél nábřeží. Lojka s nelibostí automobil zastavil, zařadil zpátečku a ještě než se stačil pořádně rozjet, sarajevský vzduch prořízly dva výstřely a na dveře zaklepala jedna z nekrvavějších válek všech dob.

Ze syna kočího vyučený řezník, poté profesionální řidič

Lojka se narodil 17. září 1886 v Telči v tehdejší Fabrické, dnes Hradecké ulici v domě s číslem popisným 129. Otcem byl kočí Václav Lojka, matkou Marie Lojková. Leopold měl pět sourozenců. V šesti letech nastoupil do obecné školy, po páté třídě pak, jak tehdy bývalo zvykem, nastoupil do učení. Lojka se učil na řezníka. V roce 1907 nastoupil povinnou vojenskou službu u 6. dragounského regimentu. Do roka byl povýšen na kaprála, poté dokonce na četaře. Vysloužil si také jubilejní kříž a jezdeckou medaili.

Úspěšná vojenská kariéra vyvrcholila v roce 1909. Při vojenských manévrech ve Velkém Meziříčí, jež pořádal hrabě Harrach pro rakouského císaře Františka Josefa a německého císaře Viléma I., se stala pozoruhodná událost. Po skončení manévrů se navečer kvůli světelným reflektorům splašili koně. Lojka se tehdy navzdory bezprostřednímu nebezpečí rozhodl zasáhnout uklidnit splašené. Mladý voják tak zachránil situaci. Jeho odvážný čin neunikl pozornosti hraběte. Ten Lojkovi vyplatil 300 korun odměny a poslal do Vídně na řidičský kurz.

Po návratu pracoval Lojka pro hraběte jako řidič. A přestože měl šlechtic řidičů několik, Lojka se stal jeho oblíbencem. Když tedy přišel v roce 1914 Harrachovi rozkaz, podle kterého měl být k dispozici při vojenských manévrech v bosenském Sarajevu spolu s jedním automobilem a řidičem, nebylo pochyb, kdo hraběti bude dělat společnost.

Jedinečný tří týdenní road trip

Hrabě František Harrach se spolu s Lojkou vydal na cestu do Sarajeva limuzínou Gräf und Stift Double Phaeton. A cesta to byla na dobové poměry vskutku nevídaná. Svou trasu si protáhli zajížďkou do rumunské Bukurešti, na cestě strávili téměř tři týdny. Navzdory různým peripetiím však na místo dorazili včas. Bohužel.

Arcivévodu bomba nevystrašila 

Osudného dne vyjel Lojka se vzácnou posádkou od kasáren na cestu městem krátce po desáté hodině. Dopoledne 28. června bylo horké, proto si následník trůnu vybral právě Harrachovo otevřené auto. Po deseti minutách jízdy plnými sarajevskými ulicemi však Lojkal periferně spatřil muže, jak hází na automobil bombu. Ta se odrazila od potahu složené střechy, Lojka šlápl na plyn a díky časovači na bombě a Lojkově postřehu vybuchla až pod následujícím autem. Po výbuchu měl zůstat na ulici až půlmetrový kráter.

K městské radnici přijela kolona aut spěchem. Rozlícený Franz Ferdinand nejdříve zpražil a přerušil proslov sarajevského starosty, poté se uklidnil a nechal starostu dopovědět proslov. Jeho žena Žofie ho přemlouvala, aby v cestě městem nepokračoval a odjeli společně domů. Sám Lojka následující dění zpětně popsal v osobitém svědectví: Vycházejíce z radnice řekla její výsost k jeho císařské výsosti: „Franci, nejedeme dál, nýbrž nastoupíme cestu zpět domů.“ Jeho císařská výsost přemýšlel několik minut a zeptal se, zda byl atentátník zatčen a kdo je a učinil ještě poznámku: „To je jistě nějaký anarchista, prosím, aby mi byla potom podána bližší zpráva“. Obrácen ke své manželce řekl: „Sofie, jeď domů sama, já nemám žádný strach strachů“, načež její výsost hluboce rozechvěna, a jsouc v obličeji velmi bledá, odpověděla „Franci, já tě nenechám samotného a jedu s tebou.“ 

Principovi přímo do klína

Mladý atentátník, srbský separatista Gavrilo Princip odcházel zklamaný pryč z místa plánovaného atentátu. Kvůli nepovedenému výbuch u první bomby totiž jela kolona velkou rychlostí a ani jemu, ani jeho kumpánům se nepodařilo zaútočit.

Před obchodem s potravinami se potkal se svými přítelem a po chvíli nemohl uvěřit svým očím. Přímo před ním se objevila limuzína s arcivévodou. Dokonce zastavila a začla couvat. Princip neváhal, vytáhl svůj poloautomatický Browning M1910 a vypálil dvě rány. První zasáhla arcivévodu do krku, druhá jeho ženu do břicha.

"Zastavil jsem auto, přehodil řízení na zpětný chod a chtěl jet zpátky. Náhle vyskočil ze špalíru, který tvořilo sarajevské obyvatelstvo, jakýsi mladý hoch, opřel se o záložní pneumatiku stojícího auta a vystřelil dvě rány. Vše bylo dílem jediného okamžiku, čemuž jsem bohužel nemohl zabránit. První rána zasáhla arcivévodu do krku, druhá střela šla skrze stěnu auto a vnikla její výsosti do břicha. Její výsost ještě řekla: „Franci, pečuj o naše děti,“ potom upadla do bezvědomí a klesla. Jeho císařská výsost vyňal ještě kapesník, držel ho na ústech, z nichž vycházela po kapkách krev, utřel se ještě a pak se zhroutil v bezvědomí," popsal sarajevské drama zpětně sám Lojka.

Obě oběti zůstaly sedět na svých sedadlech, Lojka tryskem mířil ke guvernérově rezidenci. Na místo dojel arcivévoda již mrtvý, jeho těchotná manželka zemřela několik minut poté, co ji do budovy za mrtvým manželem z auta donesl sám Lojka.

"Když jsem přijel ke Konaku, vyskočil jsem z auta a vynesl její výsost v bezvědomí do prvního patra (…) Arcivévoda byl také již vynesen nahoru a byl položen na divan v pracovně jeho excelence Potiorka….Hned nato se objevil domácí lékař jeho excelence Potiorka, který po důkladné prohlídce zjistil jen právě nastalou smrt u jeho císařské výsosti a po několika minutách konstatoval totéž u její výsosti. Bylo deset hodin 45 minut dopoledne. Jeho eminence římsko katolický biskup byl už tak zde a začal smutnou modlitbu. Všichni přítomní byli nejhlouběji otřeseni a žádné oko nezůstalo suché: odehrály se zde srdcervoucí scény, které nezapomenu, pokud budu živ.“ vzpomínal řidič.

Při soudním procesu s atentátníky pak Lojka vypovídal jako svědek. Identifikoval Gavrilo Principa, který byl následně odsouzen na dvacet let vězení. Okolnosti atentátu podrobně popsal v dochované rukopisné zprávě. 

V následujícím životě se se štěstím potkával jen krátce

Po vypuknutí války byl Lojka mobilizován a poslán do Mostaru, v roce 1916 byl převelen do Klosterneuburgu u Vídně. Sám Lojka tvrdil, že zde působil u císaře Karla I., o této informaci však nejsou žádné věrohodné důkazy. V listopadu roku 1916 se oženil s Annou Lhotskou. V následujících letech se jim narodili dva synové, starší František a mladší Alfréd. Po válce se Lojka rozhodl živit jako hostinský a usadil se s rodinou ve Znojmě. Zde nejspíše zemřel starší syn František. Manželství s Annou bohužel neobstálo. Na konci roku 1923 se rozvedli, Anna se krátce na to znovu vdala a odstěhovala k Vídni. 

Hospoda ve Znojmě nejspíš nepřinášela uspokojivé zisky, Lojka se tak rozhodl přestěhovat do Brna. V únoru 1925 získal od města koncesi na provozování restaurace ve Vranovské ulici, č.p.19. Podle výpovědi pamětníků byl Lojka velmi rázovitým krčmářem, opilecké excesy nebely ničím nevídaným. K tomu ho trápily vzrůstající dluhy. Jeho historky ze sarajevských událostí se však v hospodě staly oblíbenou atrakcí. Chodil je poslouchat také novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Lojka k tomu navíc rád ukazoval staré oblečení potřísněné krví z osudné události.

Hostinský Leopold Lojka zemřel 18. července 1926. Opuštěný, zapomenutý a nemocný. Nebylo mu ani čtyřicet let. Jeho smrt nevyvolala v Brně nijak výraznou odezvu. Vzácné svědectví z jeho skonání však zanechal Rudolf těsnohlídek svým medailonkem v Hospodářských novinách: „Hospodský ležel na posteli a jen se díval, kterak si hosté točí a pijí na jeho zdraví, leč chystal se již na prkno, jež znamená poslední cípek světa. Zemřel do tří dnů. Brno jeho smrt přehlédlo a kdyby nebylo obavy o pozůstalost, byl by si jí nevšiml snad nikdo kromě nejbližších sousedů a nejvytrvalejších hostí. Byla tedy povolána policie, aby pozůstalost uchránila, a tu se objevila hromada šperků, zdobených rozličnými korunkami a takto se rozvinul před zraky nezasvěcených fantastický obraz minulosti Leopolda Lojky, přímého svědka sarajevského atentátu.“

Leopold Lojka byl pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídeňské ulici v Brně. Jeho hrob je tam k nalezení dodnes. Poznáte ho jednoduše - Lojkovo osudové břímě nese i nápis na náhrobním kameni. Zde odpočívá vrchní šofér vozu smrti.

Martin Šeda

Zdroj: Encyklopedie Brna, Schueffler.cz, Wikipedia

Foto:

Hrob: Szojak, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0

Gavrillo Princip: Wikipedia

Lojka v automobilu: ČT24

Automobil s posádkou: Autoslavia.com