KOMENTÁŘ: Stárnutí populace změní trh práce, klíčem je hlavně flexibilita

OECD odhaduje, že v zemích této organizace bude kolem roku 2050 zhruba 27 % obyvatel starších 65 let. Bez výrazného zapojení starších lidí do práce se budou penzijní systémy i veřejné finance dostávat pod stále větší tlak, a s nimi i hlavní politická témata, na která jsme si v Česku zvykli – solidní důchody, kvalitní zdravotnictví nebo bezplatné školství. IMF připomíná, že dnešní sedmdesátníci mají v průměru podobné kognitivní schopnosti jako třiapadesátníci okolo roku 2000. Díky lepší prevenci a péči přibývá vitálních seniorů, kteří nechtějí jen sedět doma. Právě delší pracovní život tak může část demografického šoku vykompenzovat, pokud k tomu dostane možnost. Mnohé vlády na to už reagují: Německo například od roku 2026 umožní důchodcům vydělat si až 2 000 € měsíčně bez daně, aby motivovalo seniory zůstat na trhu práce a zmírnilo nedostatek pracovníků. 

Digitální pracovní platformy – od kurýrů a řidičů přes hlídání dětí až po online freelancery – jsou často popisovány jako byznys model stojící na mladých lidech.  Globálně tvoří lidé nad 55 let asi 3,8 % pracovníků v platformové ekonomice (clickwork, překlady, vzdálené úkoly), což odpovídá zhruba 6,2 milionu lidí. Stanfordská studie o řidičích Uberu ukazuje, že pro starší pracovníky může být gig práce způsob, jak v „před-důchodové“ či důchodové fázi generovat příjem v prostředí, které nevyžaduje kariérní postup ani dlouhodobé smlouvy, ale naopak oceňuje flexibilitu. A té mají důchodci hodně. Zároveň upozorňuje, že starší řidiči vydělávají přibližně o 8–10 % méně za hodinu než mladší, hlavně proto, že jezdí v méně výnosných časech a lokalitách. To ale nutně není špatně – je to jejich volba a bez platformy by tito lidé nepracovali vůbec. 

Důvody, které starší lidi do platformové ekonomiky vedou, jsou velmi podobné napříč kontinenty – požadavek finančního přivýdělku, aktivní trávení volného času v důchodu, pomalé utlumování působení na trhu práce, možnost určovat si pracovní dobu, místo nebo intenzitu práce. Data z EU nejsou tak podrobná, ale pokud vezmeme v potaz normalitu rozdělení statistických dat, pracovníci seniorního věku na platformách jsou nejspíše v jednotkách procent a jejich počet roste. A poroste. 

Pro seniory totiž mají platformy jednu klíčovou vlastnost, kterou tradiční zaměstnání nabízí jen vzácně: extrémní flexibilitu. Platformy umožňují pracovat pár hodin týdně nebo pouze v určitých měsících (např. sezónní práce v turistice), „zapínat“ a „vypínat“ si práci podle zdravotního stavu, tedy pracovat, když je člověku dobře, a ubrat, když přijdou zdravotní potíže, reagovat na náhlou finanční potřebu bez dlouhého hledání nové práce nebo dělat část práce z domova, což je pro starší nebo hůře pohyblivé lidi zásadní. Právě tahle schopnost přizpůsobit se zdravotnímu stavu a životní situaci je pro vyšší věk klíčová – a klasické pracovní poměry ji neumějí nabídnout v tak jemném rozlišení. Platformové práci tak samotní senioři sami někdy říkají „polodůchod“. 

Platformy tak jsou v tomhle ohledu „laboratoří flexibility“ a prošlapávají cestu daleko rychleji před legislativou: Kombinace fyzické práce (rozvoz, péče) a jednoduché aplikace představují nízkou bariéru vstupu, k jejímu překonání není potřeba složité výběrové řízení ani závazek na plný úvazek. V zemích jako Česko je navíc bariéra digitálních dovedností relativně nižší: podle Eurostatu má v ČR už 69 % obyvatel alespoň základní digitální dovednosti, nad průměrem EU. To znamená, že pro značnou část starších lidí není práce přes aplikaci technologicky „mimo dosah“, pokud dostanou základní podporu a školení.

Nová směrnice (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platforem (Platform Work Directive) byla přijata v říjnu 2024 a členské státy ji mají během dvou let převést do národního práva. V české debatě o PWD ale zatím téměř nezaznívá, že senioři jsou jednou z klíčových skupin, pro které platformová práce představuje šanci, ne hrozbu.  Při transpozici směrnice by mělo Česko velmi pečlivě nastavit kritéria, kdy vzniká presumpce zaměstnání, aby nedopadla na opravdu příležitostné a nízko-intenzivní platformové práce, které si důchodce přivydělává pár hodin měsíčně.  

Senior na platformě není anomálie, ale budoucnost. Debata o platformách se v Česku často zasekne na obraze mladého kurýra s batohem na kole. Realita evropských dat a globálních studií ale říká něco jiného: platformová práce je čím dál víc i světem lidí 55+, kteří potřebují nebo chtějí pracovat jinak než „od devíti do pěti“. Z ekonomického hlediska je proto škoda, když se PWD čte jen jako nástroj, jak platformy zkrotit. Pokud chceme ulevit penzijnímu systému, zmírnit nedostatek pracovníků v některých službách a využít know-how starších lidí, musíme k platformám přistupovat jako k doplnění, ne náhradě tradičního zaměstnání.