Jednadvacetiletá Denisa Kubíčková se původně chtěla stát tanečnicí. Její život ale nabral úplně jiný směr, když musela půl roku před dostudováním opustit taneční konzervatoř v Praze a přestěhovat se do Brna. Taneční boty vyměnila za zástěru a začala pomáhat za barem. V osmnácti letech se stala jednou z nejmladších mistryní výčepní v České republice. Když zrovna není za barem, tak si hraje s ohněm.
Za bar se Denisa Kubíčková poprvé dostala v sedmnácti letech poté, co musela odejít z taneční konzervatoře. Tenkrát začala pomáhat v restauraci. Nejprve umývala sklenice a krájela citrony. „Když mi bylo osmnáct, tak mě kolega vzal za výčep a já jsem zjistila, že mě to baví a také mi to jde,“ popisuje výčepní původem z Vysočiny, které rychle zachutnalo i pivo. Navíc ji práce bavila, takže se v oboru začala vzdělávat. Netrvalo dlouho a jejího talentu si všimli i zkušení výčepní.
„Jednou za mnou přišel kolega a zmínil se o mistrovství v čepování piva. Sám se ho rok předtím zúčastnil. Tou dobou jsem se tomu věnovala teprve půl roku, ale řekla jsem si, že nemám co ztratit,“ vzpomíná bývalá baletka.
Na soutěž, v níž spolu soupeří mistři svého řemesla, se navíc neměla čas ani pořádně připravit. Ve volném čase jí pomáhali kolegové z restaurace, ve které pracovala. Naučit se musela mnoho. Kromě praktické části, v níž bylo cílem správně načepovat pivo, si musela osvojit také teorii pivovarů nebo třeba historii vzniku pěnivého moku.
Správně by se mělo pivo čepovat do mokré a vychlazené sklenice.Samotného mistrovství se zúčastnila půl roku po svých osmnáctých narozeninách. „Bylo to super. Čepovali jsme různé styly piva do různých sklenic, pak jsme museli třeba načepovat pivo na přání hosta,“ říká žena, která je zároveň milovnicí koní. Soutěž vyhrála a stala se tak jednou z nejmladších mistryň za výčepem. Úspěchu si cení i proto, že porazila mnohem zkušenější soupeře, kteří za výčepem stojí klidně dvacet let.
Od svého triumfu začala milovnice šnytů a ležáků pracovat jako výčepní na plný úvazek. Klíčové pro dobré pivo podle ní je, aby se čepovalo do mokré, čisté a vychlazené sklenice.
„Nejvíce mě na práci baví, že mi do restaurace přichází každý den noví lidé. Každý zákazník je jiný a má odlišné chutě. Snažím se hosty také trochu poučit, když to jde. Třeba tím, že pivo se netočí, ale čepuje,“ zmiňuje jednadvacetiletá žena, jíž vždy potěší, když její práci ocení sami zákazníci.
Když zrovna nestojí za výčepem, tak tráví svůj volný čas s ohněm. „Od mala jsem vyrůstala ve westernovém městečku v Šiklově mlýně, kam mě vzala moje mamka, která byla tanečnice. Tam jsem poprvé přičichla k ohňovým show,“ popisuje milovnice sportovních aktivit.
Nejdříve ze zvědavosti jenom sledovala, jak ostatní vystupují, pak si to jednou zkusila a už u toho zůstala. „Začalo to tím, že jsem se zeptala, jestli to není nebezpečné a oni mi řekli, ať si to zkusím. Zjistila jsem, že se toho vůbec nemusím bát. Navíc oheň je takový můj živel, takže jsem se v tom dost našla,“ udává Kubíčková. Líbí se jí i to, že show nejsou jenom o ohni, zároveň se u nich tancuje, díky čemuž si může zavzpomínat i na svá taneční léta a propojit tak dvě své záliby.
Trénuje se nejdříve nanečisto bez ohně. Když se vystupuje na pódiu, tak se to občas neobejde bez zranění. „Jednou mi kolega, se kterým jsem měla vystoupení zapálil vlasy, jindy se mi zas podařilo podpálit si mikinu, ale nikdy to nebylo nijak vážné,“ říká milovnice koní.
Ačkoliv měla možnost s ohňovou show vystupovat profesionálně, tak se rozhodla zůstat v Brně a vystupování se věnovat pouze jako koníčku. Více času chce trávit za výčepem. Do budoucna má v plánu stát se sládkem a vyrábět vlastní pivo. K tomu by si ráda otevřela svou restauraci. „Myslím, že možností mám dost a jsem sama zvědavá, kam mě moje další kroky povedou,“ uzavírá Kubíčková.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
