Ratolest Brno se už 25 let stará o děti a rodiny v tíživé situaci v Brně a jeho okolí. Tuto neděli 16. srpna se koná v Brně-Ořešíně závod Běh pro Ratolest, kterým mohou lidé podpořit jejich činnost. O té se bavíme s Annou Kupcovou, která v Ratolesti pracuje. „Nejdůležitější je tolerovat člověka takového, jaký je,“ říká.
Fungujete už 25 let. Jak byste zhodnotili dosavadní působení organizace?
Jsme rádi, že tu ještě pořád jsme. Je to takové naše vítězství, protože v sociálních službách je to někdy těžké a často bývá problém s financováním. Některé služby už časem musely omezovat, my se naštěstí stále držíme. Doufáme, že tu ještě minimálně dalších 25 let budeme.
Jaký je hlavní cíl vaší práce?
Chceme pomáhat a podporovat děti, mladé lidi a rodiny, které jsou ohrožené sociálním vyloučením. To je jedna z našich cílovek. Pracujeme ale i s těmi, kteří za sebou mají třeba výkon trestu, pohybují se na hraně zákona nebo mají problémy ve škole nebo v rodině. Máme poměrně širokou škálu lidí, kterým se věnujeme.
Je vaše vize stále stejná, anebo se v průběhu let změnila?
Dlouho se to vyvíjelo. Když Ratolest vznikla, věnovala se primárně dobrovolnictví. Dobrovolnické centrum je stále jedna součást organizace, ale už máme i dalších pět oblastí služeb, takže se to určitě vyvíjí.
Kolika lidem ročně pomůžete?
Ročně se to pohybuje okolo 500 klientů. Většina z toho jsou děti a mladí lidé, a ten zbytek jsou celé rodiny. S rozšiřováním služeb se ten počet zvyšoval. Jedna z nich, Centrum pro ohroženou rodinu, za posledních pár let nabyla dvojnásobně na objemu pracovníků, takže tím se rozšířil i počet rodin, se kterými spolupracujeme.
Podle čeho vyhodnocujete, komu pomůžete?
Pro každou službu je to rozdílné. Máme dva nízkoprahové kluby, jeden je v Líšni na sídlišti a druhý na Vranovské. Jde o stejný typ služby, ale má trochu jiné cílové skupiny. V Líšni jsou to lidé od 12 do 26 let, kdežto na Vranovské pracujeme s dětmi už od šesti let. Většina klientů bydlí v sociálně vyloučené lokalitě v Zábrdovicích nebo žijí na ubytovnách. V klubech tak pracujeme s každým, kdo do nich přijde a splňuje základní věkové požadavky. Podobně to funguje i na ulici. Pracovníci se pohybují v terénu, vyhledávají mladé lidi a snaží se s nimi navázat kontakt a zjistit, jestli něco nepotřebují.
Jak je to v Centru prevence a resocializace, kde pracujete s lidmi od 9 do 30 let, kteří mají problémy se zákonem?
Tam to často bývá alternativní forma trestu nařízená soudem nebo dětskými kurátory. Samozřejmě je i nějaká možnost dobrovolného zapojení, například když rodiče jsou v nějakém kontaktu se školou, protože dítě má problémy se šikanou. Dohodnou se, že se dítě zapojí do toho programu, aby se zjistilo, co se děje a mohlo se mu pomoct.
Co je nejdůležitější mít na paměti, když s takovými lidmi člověk přijde do kontaktu?
Nejdůležitější je tolerovat toho člověka takového, jaký je. Nesoudit ho, nepodsouvat mu nějaké svoje vidění světa, ale hlavně ho vyslechnout a snažit se ho pochopit. V terapeutických skupinách se většinou ukáže, že ti lidé mají za sebou těžkou minulost a špatné dětství. Ne každý má stejné startovací podmínky do života. Někdo se vydal jednou cestou, někdo druhou, ale to neznamená, že člověk nemá možnost vrátit se na tu správnou.
Zmínila jste i Centrum pro ohroženou rodinu. Jak rodiny vybíráte?
Také se mohou zapojit dobrovolně, například když je rodina ve špatné sociální situaci a cítí, že potřebuje pomoc třeba s výchovou nebo hledáním bydlení. Zároveň ale může být spolupráce nařízená v rámci Orgánu sociálněprávní ochrany dítěte, tedy od sociálních pracovníků, kteří by mohli dítě odebrat. Aby se to nemuselo stát, osloví nás a my s rodinou pracujeme a snažíme se v ní zlepšit podmínky, aby v ní to dítě mohlo zůstat.
V jakých dalších nepříznivých situacích se vaši klienti ocitají?
Je toho poměrně dost. Děti mají problémy ve škole, řeší šikanu, záškoláctví, rozpadá se jim rodina nebo už mají rozvedené rodiče, ale ti mají nové partnery. Může to být i experimentování s drogami, první zkušenosti se sexem a obecně jakékoliv vztahy. U rodin je to často špatná bytová a finanční situace nebo nedostatečné rodičovské kompetence. Rodiče neví, jak smysluplně trávit čas se svými dětmi, protože jejich rodiče ho s nimi taky nijak netrávili. Všechno se to kopíruje a dědí.
Které případy bývají obzvlášť složité?
To je velmi subjektivní. Práce s rodinou, které hrozí odebrání dítěte do náhradní péče, někdy může být jednodušší než třeba s nějakým mladým člověkem, který začal experimentovat s drogami a náhle se propadne do něčeho ještě horšího. Těžko se ty situace porovnávají.
Jak jste pomáhali lidem během koronaviru? Změnila se nějak náplň vaší práce?
Stejně jako i ostatní organizace sociálních služeb jsme museli mít oficiálně zavřeno. Jediné, co jsme mohli dělat, bylo poradenství na dálku. Byli jsme s klienty i nadále v telefonickém kontaktu, pokud to bylo možné, tak i přes Skype nebo e-mail. Naše dobrovolnické centrum doučovalo děti. S tím souviselo i to, že jsme sháněli počítače a připojení pro rodiny, které je neměly. Také jsme uspořádali sbírku, protože hodně z našich rodin přišlo o veškeré zdroje příjmu. Získávali jsme pro ně základní potraviny, hygienické potřeby, dezinfekce a roušky. Tomu jsme se věnovali napříč celou organizací. Bylo to skvělé, protože to ukázalo, že hodně lidí je ochotných pomoct. Díky nim jsme mohli podpořit 174 rodin.
Napadlo vás, že byste mohli sbírku udělat znovu, když se osvědčila?
Teoreticky by to samozřejmě šlo, ale není to úplně náš způsob práce. Pracujeme s těmi rodinami tak, abychom je osamostatňovali. Nechceme, aby byli závislí na tom, že za nimi někdo přijde a všechno jim dá, ale snažíme se, aby naopak věděli, kam můžou jít a co si vybavit. Podporujeme a provázíme je tím procesem, ale vedeme je k samostatnosti.
Lidé vás mohou podpořit účastí v Běhu pro Ratolest, který se koná tuto neděli. Proč jste se rozhodli uspořádat právě běžecký závod?
Plánovali jsme toho letos víc, ale vzhledem k situaci skoro všechno padlo. Jsme rádi, že nám zůstal aspoň ten běh. Přišlo nám to jako fajn myšlenka, protože hodně lidí běhá a charitativní závod je takové spojení příjemného s užitečným. Hodně lidí v Ratolesti kvůli tomu začalo trénovat, aby se mohli zúčastnit. Je to něco, co jsme ještě nedělali, tak uvidíme, jak to dopadne. Jsme nadšení i nervózní.
Jak to tedy bude s událostmi, které jste původně plánovali na tento rok?
Zatím to necháváme otevřené. Uvidíme podle toho, jak se bude vyvíjet situace. Určitě ale ještě tento prosinec budeme vystavovat v galerijní tramvaji, ve které máme každý rok prezentaci naší organizace. Tramvaj na jeden den odstavíme na slepé koleji na Komenského náměstí a tam budeme mít výstavu a případně i party.
Co budete v galerijní tramvaji vystavovat?
Prezentují se tam umělecká díla z Galerie Ratolest. Máme v ní několik stovek obrazů od umělců z celého Česka. Jejich koupí si člověk odnese domů hezkou věc a zároveň nás podpoří. V tramvaji výstavu kombinujeme i s různými informacemi o organizaci. Zajímavá čísla, počty klientů, jak dlouho fungujeme, kolik kilometrů týdně nachodili pracovníci v terénu a podobně.
Jak mohou lidé podpořit vaši činnost?
Nejlepší je finanční podpora, protože v tom případě můžeme peníze použít přesně na to, co v dané chvíli potřebujeme. Díky finanční sbírce během nouzového stavu jsme mohli nakoupit věci pro rodiny. Zároveň nám finance pomáhají vykrýt základní chod organizace. Také máme nedostatek techniky, zejména počítačů. Kdyby někdo třeba z většího korporátu vyřazoval starší elektroniku a chtěl ji nám věnovat, určitě by nám to pomohlo. Skvělá věc, kterou mohou lidé udělat, je zapojit se jako dobrovolník do dobrovolnického centra. Spolupracujeme s 15 organizacemi v Brně, které se zaměřují například na práci se seniory, lidmi s nějakým znevýhodněním nebo na doučování dětí. Určitě nám pomůže, když o nás lidé řeknou svým známým, budou nás sledovat na sociálních sítích nebo přijdou na akce, které pořádáme.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
