Pouť smíření, která každoročně připomíná divoký odsun německy mluvících obyvatel Brna na konci druhé světové války, se letos uskuteční až 12. září. V posledních letech se lidé vydávali na pochod z Pohořelic do Brna na přelomu května a června. Změnu si vynutilo šíření nemoci covid-19 a související opatření. Nový termín zveřejnili pořadatelé na webu festivalu Meeting Brno.
Vysídlení německého obyvatelstva z Brna se odehrálo 30. až 31. května 1945, tedy před 75 lety. Prakticky během jedné noci bylo z Brna vysídleno na 19.500 Němců. Při pochodu směrem do Rakouska, který se někdy kontroverzně nazývá "brněnský pochod smrti", zahynulo na 1700 lidí, podle sudetoněmeckých historiků 5000 až 10.000 lidí. Teprve později odsun Němců z Československa potvrdila mezinárodní konference v Postupimi.
Na okraji Pohořelic, které leží na trase mezi Brnem a rakouskou hranicí, je v místech hromadného hrobu památník obětem. Pouť smíření vede každoročně symbolicky opačným směrem, než šli brněnští Němci, tedy od památníku do Brna. Končí na Mendlově náměstí, kde bylo shromaždiště před odsunem.
Pořadatelé se rozhodli přesunout také další akce festivalu Meeting Brno, a to zčásti na 20. až 25. července, zčásti na 3. až 14. září. Výročí konce války připomene 5. září také program pořádaný v areálu bývalé Schindlerovy továrny v Brněnci na Svitavsku.
Festival se dlouhodobě snaží podporovat dialog mezi národy, kulturami a náboženstvími. Tématem pátého ročníku je význam sebereflexe a sebevědomí pro vyspělou a odpovědnou občanskou společnost.
Vyhnání brněnských Němců představuje podle historiků stále těžko uchopitelnou událost, a to zejména pro silnou vrstvu nánosů různých verzí historické paměti. Nicméně se shodují na tom, že šlo o tragické selhání tehdejších autorit města. Vysídlení navíc proběhlo tři měsíce předtím, než odsun Němců z Československa potvrdila mezinárodní konference v Postupimi.
Nejvíce spornou otázkou zůstává, zda následky útrap a podmínky pochodu byly jedinou či hlavní příčinou vysokého počtu obětí na životech. Podle českých badatelů při samotném pochodu zahynulo jen málo lidí, stovky jich ale přišly o život v důsledku nemocí a vyčerpání bez dostatečné pomoci. Sudetoněmečtí historikové (kromě vyššího počtu mrtvých) připisují podstatnou část zemřelých též na vrub mučení a vražd páchanému ozbrojeným doprovodem v masové či dokonce organizované míře.
Brno mělo vždy významnou německou menšinu, v roce 1930 žilo ve městě podle sčítání vedle asi 200.000 Čechů přes 52.000 Němců (pětina všech obyvatel). V roce 1944 zde žilo podle odhadů kolem 60.000 Němců, v březnu 1945 již jen na 30.000 Němců, převážně přestárlých mužů, žen a dětí. Ve městě byli také Češi, kteří sem dorazili po mnichovské dohodě ze Sudet, byly zde tisíce německých válečných zajatců, uprchlíků či navrácených osob z pracovního nasazení a koncentračních táborů. A rozhodující mocenskou silou ve městě byla Rudá armáda, která město osvobodila 26. dubna 1945.
Zemský národní výbor rozhodl o odsunu německých obyvatel z Brna 29. května 1945 s tím, že za žádných okolností „nesmí být používáno neblaze proslulých německých fašistických metod týrání a hubení lidí". Přesto se vysídlení na řadě míst změnilo prakticky v divoký odsun.
Vyhnání samotné, které se týkalo žen, dětí, chlapců mladších 14 let, mužů starších 60 let a práce neschopných osob, proběhlo v průběhu několika hodin. Po soustředění všech osob na určených místech byl pochod organizován z prostor klášterní zahrady na Mendlově náměstí. Čelo pochodu vyšlo 30. května kolem 22:00, poslední kolona opouštěla město v šest hodin ráno následujícího dne.
Vyvedeni byli pod ozbrojeným dohledem revolučních gard a armádních jednotek po Vídeňské silnici směrem na jih. V následujícím průběhu pochodu se naplno projevila nepřipravenost a živelnost celé akce. Pro vyhnance, mezi nimiž většinu představovali senioři a matky s dětmi, nebylo připraveno žádné přístřeší pro odpočinek, nebylo jim dodáváno jídlo či voda ani poskytována lékařská péče.
Po noci, kterou část vyhnanců strávila v Rajhradě, pokračovala 31. května část vyhnanců (asi 10.000 osob) k rakouským hranicím. Menší část vyhnanců dostala povolení k návratu do Brna a několik tisíc osob bylo umístěno v provizorní a naprosto nevyhovující internaci v Pohořelicích.
Podmínky pochodu se projevily na zdravotním stavu vyhnanců ve chvíli, kdy následkem nedostatečných hygienických podmínek vypukla v pohořelickém táboře epidemie úplavice. Další lidé pak umírali v táborech v okolí Mikulova a poté i na rakouské straně hranice. Při celé vysídlovací akci z Brna mělo podle českých badatelů zemřít 1691 lidí.
Někdy vzbuzuje kontroverze pojmenování vysídlení jako "brněnský pochod smrti", protože pravé pochody smrti organizovali nacisté na konci války ve snaze zamaskovat a dokonat genocidu v koncentračních táborech (od poloviny roku 1944 do konce války organizovali pěší či železniční pochody z táborů na západ před postupem východní fronty). Podstata genocidy (cílená fyzická likvidace obyvatelstva) nebyla součástí vyhnání brněnských Němců.
Brněnské zastupitelstvo schválilo v květnu 2015 Deklaraci smíření a společné budoucnosti, ve kterém Brno lituje odsunu německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce.
Masová deportace Němců z Československa probíhala v letech 1945 a 1946, podle odhadů byly odsunuty až tři miliony lidí. Z nich dvě třetiny do americké okupační zóny, třetina do sovětské. V takřka vylidněném pohraničí poté zaniklo na 3000 obcí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
