Po dvou letech jsme do testového souboje opět vyslali piva. Naposledy jsme zkoumali pivo nealkoholické, letos došlo na českou vlajkovou loď: světlý ležák plzeňského typu, mezi konzumenty trochu nepřesně známý jako světlá dvanáctka. Chtěli jsme vědět, jak jsou na tom ležáky s obsahem škodlivých látek. A když už bylo pivo v laboratoři, nechali jsme posoudit, zda se v jeho chuti a vůni neobjevují nežádoucí vady. Ze škodlivin nemusíte mít strach, ale při ochutnávce se pár chybiček našlo.
Po dvou letech jsme opět uspořádali test piva. Z široké nabídky druhů jsme vybrali lahvové světlé ležáky. Do laboratoří jsme vyslali 26 vzorků vybraných tak, aby své zastoupení měly výrobky nejvýznamnějších hráčů a zároveň aby byly pokryty značky ze všech koutů Česka.
První blok laboratorních analýz sledoval bezpečnost. V této oblasti nás zajímaly mykotoxiny – látky, které se do piva mohou dostat ze zaplesnivělých surovin. Kromě nich jsme sledovali také pesticid glyfosát, o němž a jeho (nad)užívání se v poslední době vede řada diskuzí. Dobrou zprávou je, že při rozumné míře konzumace jedné půllitrové lahve nepředstavuje žádný z testovaných vzorků riziko.
Na kvalitu piv jsme se zaměřili při analýze obsahu extraktu původní mladiny a senzorickém hodnocení. Pod prvním pojmem se skrývá kontrola toho, zda je ležák jedenáctkou či dvanáctkou – vyhláška totiž připouští obojí. Při ochutnávce jsme zas nechali posoudit, zda piva odpovídají typickým charakteristikám českého světlého ležáku. Od něj se očekává plná, příjemně hořká chuť, dobrá pěnivost a téměř úplná absence jiných příchutí. Při dodržení senzorického standardu byly pivovary různě úspěšné. Velmi dobře se to povedlo sedmi z nich, naopak nejslabší – dostatečnou - známku dostal pouze jeden vzorek.
Na závěr jsme zkontrolovali údaje na etiketách. Zajímala nás přesnost informací o obsahu alkoholu, a pokud to výrobce uvedl, i správnost deklarovaného extraktu původní mladiny.
