Klášter na Brněnsku vydal cenné poklady. Archeologové v Rosa Coeli našli historickou dlažbu i šperky

Ruiny nejstaršího moravského ženského kláštera v Dolních Kounicích prochází opravou. Kromě dělníků na místě pracují i archeologové. V tajemném Rosa Coeli bádali čtyři měsíce a hlásí významné objevy, které poodhalily dávno zapomenutá tajemství o významu památky a životě jejích dřívějších obyvatel.

Mezi řadou historických předmětů a kosterních ostatků objevili také pozůstatky zázemí stavební huti ze 14. století i historickou dlažbu v klášterní kvadratuře z 15. století. Archeologové také objevili středověké mince, prsten, ostruhy a soubor keramiky různého stáří. Významným objevem jsou také četné kosterní ostatky, pohřbené převážně v prostorách rajského dvora.

„V neposlední řadě jsme odhalili polohu dřívější románské apsidy, kterou si můžeme představit jako výklenek za oltářem a která byla později nahrazena kostelem Panny Marie. Tento objev nám pomáhá lépe porozumět stavební historii kláštera a jeho významu v kontextu středověké architektury. Ten se ve světle těchto poznatků jeví ještě větší,“ popsal v tiskové zprávě Pavel Staněk z brněnské pobočky organizace Archaia Brno, která archeologické práce v Rosa Coeli realizuje.

Rosa Coeli, neboli Růže nebes, byl původně nejstarší ženský klášter na Moravě. V roce 1181 ho nedaleko centra města Dolní Kounice založil Vilém z Pulína za pomoci želivského opata Gotšalka a za dva roky do nového kláštera přišly premonstrátské řeholnice z kláštera v Louňovicích. Roku 1420 byl klášter vypálen za husitských válek a v roce 1526 se dočkal úplného zrušení. Jeho nejikoničtější pozůstatek představuje torzo chrámu Panny Marie, architektonicky působivá kamenná stavba s prvky typickými pro ranou gotiku. Navzdory tomu, jak dlouho je místo opuštěné, nepřestává vynikat jedinečnou atmosférou, díky níž si jej oblíbila řada návštěvníků i filmařů.