Chilli, kam se podíváš. Park Björnsův sad rozpálil osmý ročník Chillibraní a Chilližrouta

Chilli sortiment pro odvážné

Desítky lidí proudí mezi stánky s řemeslným pivem, sem tam sladkými pochutinami, ale především s dobrotami s příměsí pálivých papriček. Ať už jde o marmelády, omáčky, nebo třeba medovinu. Davy ochotně zkouší a kupují. Na výběr je často z méně pálivých až po ty ultra zabijáky.

Zájem si pochvaluje i prodejce Jan Bauer z Hazmat foods. „Je skvělé, že se potkává ta komunita lidí, kteří se věnují chilli,“ říká spokojeně. Sám je totiž milovníkem ostrého. Jeho stánek je na festivalu teprve podruhé, ročník se mu ale líbí. „Je to menší než normálně, ale očividně je tu lidí dost,“ kýve hlavou k návštěvníkům.

Skeptičtější je už Magdalena Jašková ze stánku Jedlé Jídlo. „Je to hodně osekaný, oproti loňsku,“ vysvětluje a poukazuje třeba na méně stánků. I když chce věřit, že návštěvnost příliš neklesne, jistá si není. „Všichni se bojí,“ konstatuje pochmurně pěstitelka feferonek.

Začalo to sazeničkami

V příjemném prostředí parku se mísí staří i mladí, ženy a muži, výjimkou nejsou ani kočárky s dětským doprovodem. Všechny tu spojuje láska k ostrým chutím. (Až na ty děti, doufejme.) Ostatně náklonost k pálivému to celé odstartovala.

„Původní myšlenka byla taková, že se scházeli milovníci chilli, zapálenci, kteří pěstují rostlinky, vyměňovali si semínka a jen tak na pivko, pokecat o rostlinkách a o pěstování,“ popisuje mluvčí akce Dominika Hejlová. Sraz nadšenců se ujal a za pár let vyrostla akce do celorepublikového formátu. Tehdejší motivace se tvůrci snaží držet, akci rok od roku vylepšovat a jednoduše „podporovat tu lásku k chilli“ jak Hejlová říká.

Adrenalin a možná vypumpovat žaludek

Zlatým hřebem programu je pak odpolední soutěž Chilližrout. Nejodvážnější z odvážných se vrhnou na připravené pokrmy, a kdo vydrží nejvíc, vyhrává. Začíná se na dětském čajíčku v podobě omáčky o síle tabasca, náročnost dalších chodů ale výrazně stoupá až po nejextrémnější o hodnotách milionu na stupnici pálivosti.

Jedním z „profesionálních pojídačů“ je i Jaroslav Němec. Jeho kariéra začala nevinně na soutěži o nejvíc snězených knedlíků. Původně zamýšlený hec se přeměnil do výhry a od té doby se Němec nemůže odtrhnout. Snědl už štíra, tarantuli, nejsmradlavější ovoce světa durian i švédského fermentovaného sledě Surströmming včetně kostí. Dnes se účastní jen jezení pálivých burgerů a pití piva, ale přímo na Chilližrouta letos nejde. „Mám domluvenou ještě jinou akci, takže bohužel,“ krčí rameny Němec.

Nové prostory, nová spolupráce

Parku nedaleko centra většinou vládne červená kontejnerová kavárna jménem Piknik Box. Často tu pořádají různé akce, které se ostatně zalíbili i chilli organizátorům. Piknik box proto oslovili o letošní spolupráci a podařilo se. K papričkovým delikatesám tak přibyla i káva (normální, nepálivá!) a výběr sladkého, jak se na kavárnu sluší a patří.

„Ten park je pro to úplně stvořený, pro tyto venkovní akce,“ pochvaluje si jedna z provozovatelek Magdalena Grolichová. Dosavadní průběh si chválí, pořadatelé podle ní zvládli vše na jedničku i v bojovějších podmínkách v parku – jako třeba přípojky vody a elektriky. Pro venkovní program se ale vyvedlo počasí. Příroda se nad termín smilovala a přes zelené koruny stromů prosvítá azurová obloha a teplé zářijové sluníčko.

To si očividně užívá i Hana Jandová, která si dala pauzu od stánků a sluní se na lavičce. Na festival ji zavála zvědavost. „Já jsem chilli začátečník. Zkouším, co vydržím,“ směje se. V Brně má svůj oblíbený obchod, kam si chodí pro pálivý proviant, výslužku si ale hodlá odnést i odsud. Stejně jako příjemný dojem, který v ní i v ostatních příchozích venkovní festival snad zanechá. Ať už ostrému holdují, nebo ne.