Vzpomínky na desetiletí fotbalové slávy a jedno horké, vzrušující červnové odpoledne roku 2015. Kdo čekal od dokumentu Stadion pouhé dojímání nad minulostí vyhlášeného fotbalového stánku, které na chvíli probudila rozlučka Petra Švancary, byl nejspíš velmi překvapen. Dokumentarista Tomáš Hlaváček totiž naservíroval pozoruhodně mnohovrstevnatý snímek. Diváci ho měli možnost vidět v první předpremiéře 24. dubna na Flédě.
Betonové ochozy zarostlé keřy a dřevinou, uprostřed dokonalá džungle. Střih. Rok 1978. Stadion Za Lužánkami burácí. Padesát tisíc lidí oslavuje v bouřlivé atmosféře cestu za titulem. Na lavičce brněnské Zbrojovky sedí legendární fotbalista, držitel Zlatého míče Josef Masopust. Střih.
Stadionem zní dopady krumpáčů a motyk. Dokument začíná vyprávěním Zbrojováků na jejich první a nejpamátnější chvíle na fotbalovém stadionu. Zbrojováků - nadšenců, kteří ve svém volném čase popadli krumpáče, motyky, hrábě, zednické lžíce a kýble s barvou a vyrazili zvelebit v té době zdevastovaný stánek. Jejich výpovědi spojuje společná červenobílá nit - extatické chvíle, které jim fotbal Za Lužánkami vtiskl do paměti a naděje, že se tak stane znovu.
Hlaváček dokument od prvních chvil jasně exponuje okolo osoby jednoho z hlavních organizátorů Švanciho rozlučky Marka Fišera. Ten se v dokumentu odhaluje do půl těla nejen obrazově při vytrhávání plevelu z ochozů, ale především i v osobním životě. „Nechal jsem věcem volný průběh. Na nic si před nikým nepotřebuju hrát a Tomášovi jsem dal plnou důvěru. Nijak jsem mu do toho nekecal a nechal ho tvořit," prozradil Fišer.
Divák tak získává náhled do života tzv. pofidošů, sic skalních fanoušků Zbrojovky, ale také lidí, kteří se svými zálibami (např. pozitivní vztah k trávě) a životními názory můžou příčit značné části jiných členů zbrojováckého kotle.
Snad nejúsměvnější část filmu obstarala obyčejná babička v neobyčejném prostředí. Na Srbskou přijela Sparta, což si nenechala ujít tři generace Fišerovy rodiny. V kotli se tak potkává emocemi vybičovaný maskulinní svět fanoušků slavících gól proti nenáviděnému týmu s bohorovným nadhledem starší fanynky. „Já ti říkám, vy*er se na to, dostaneš infarkt,". Už jen kvůli této scéně stojí za to film vidět.
Od začátku filmu se na plátně objevují záběry, které určitou část publika na Flédě zvedají ze židle - zástupci Žít Brno před kamerou na lužáneckém stadionu, muslimové modlící se na trávníku slavného stadionu při jedné z brigád nebo Romové, jak s lopatou míchají beton na opravu ochozů. Není to však provokace násilná nebo drzá.
Hlaváček ukazuje skutečnost v celé její šíři, bez přikrášlení, bez zbytečných růžových brýlí. Divák tak vidí slávu Švancarovy rozlučky, která obletěla republiku, i z pohledu do běla rozzuřených fanoušků, kteří cestovali stovky kilometrů, aby nakonec stáli s platným lístkem před branami zavřených a do posledního centimetru nacpaných Lužánek.
Pro nezasvěceného pozorovatele je také zajímavou vsuvkou vztah Komety se Zbrojovkou filmově nakousnutý "rozčarovanými" reakcemi zbrojováků na obrovské plachty hokejové Komety, které se těsně před utkáním objevily na horních ochozech neobsazené půlky stadionu.
Brněnský fotbal je střet několika světů. A jeden konkrétní průsečík nám Hlaváček nabídl v podobě scény, kdy Fišer snažil diplomaticky najít kompromis mez podmínkami bezpečnostních složek a logickými pyro-plány zbrojováckých ultras. Na větě "Pyro není synchronizovaný plavání. Prostě to bude 90 minut hořet a tečka." by se v pohodě dal postavit celý film.
I přes svou košatost směřuje celý film k jasnému vrcholu. Fanoušci malující ohromné choreo, nervové vypětí organizátorů před událostí desetiletí, davy fanoušků směřující na stadion. Zbrojovák jde v této části filmu do kolen. Záběry ze Švanciho rozlučky jsou monumentální. Hlaváček navíc situaci umě stupňuje zbrojováckou hymnou v pozadí.
„Přiznám se, že jsem to viděl pošesté a stále a pořád dojímá, vždy si pěkně popláču. Zároveň se i zasměju a těším se na moji dnešní sedmou předperemiéru páč vím, že mi stále spousta fórků a situací unikla. Film bude zrát jako Kurvahošigutentág, až z toho bude kultovka. A minimálně jeden herec-neherec dostane roli u toho Tarantýna," zhodnotil po promítání Dan Rathouský, v jehož zbrojovácké hospodě U Daana se ze značné části děj také odehrával.
Po fanouškovském monumentu přichází ještě sladká tečka na závěr: Madrid. Ocenění World Stadium Awards v srdci monumentálního stánku Santiaga Bernabeu dodává v tu chvíli potřebnou šťávu nadějím brněnských fandů na vznik nového stadionu.
Nutno smeknout. Hlaváček prakticky sám nahradil celý filmový štáb a snímek tím nijak netrpí. Jeho práce je o to obdivuhodnější, že film točil bez prostředků, ve svém volném čase a zadarmo. To pro projekci ocenil i známý herec a srdcový fanoušek Zbrojovky Jan Kolařík. „Film mě neskutečně vzal za srdce. Od Tomáše je skvěle udělaný. Měli by ho povinně vidět všichni fotbalisti, co nosí zbrojovácký dres. Klidně už teď v pátek cestou autobusem na Duklu, " komentoval Kolařík.
Snímek může fungovat kontroverzně (pro zaujatého fanouška), pozoruhodně (pro neznalého diváka) a emotivně (pro všechny). Při jeho hodnocení se ztotožňuji se slovy člena zbrojováckých Orthodox Pavla Koriho: „Hodina dvacet zábavného odlehčeného snímku, který je dobré brát s nadhledem a nechytat se malicherností, protože napsat pofidošský snímek by bylo příliš laciné. Po shlédnutí ve vás zůstane pocit, že je s Lužánkami opravdu třeba něco dělat a to je to nejdůležitější."
Film máte možnost vidět ještě v druhé předpremiéře ve středu 25. dubna od 20 hodin na Flédě.
Foto Film Stadion, René Rudzan
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
