Ve Znojmě pomáhá zdravotníkům Muž roku, stará se o pacienty s covidem

Rodák z Miroslavi na Znojemsku, který jako policista slouží v Moravském Krumlově, nastoupil do znojemského zdravotnického zařízení tento týden. O možnosti vypomáhat v nemocnici se doslechl idol mnohých žen stejně jako jeho kolegové od svého vedoucího oddělení. Zatímco černovlasý sympaťák neváhal, ostatní policisté z různých důvodů nejevili o dobrovolnictví zájem. Nakonec se tak přihlásil jako jediný. 

„Na výpomoc musí mít člověk náturu a povahu jít toto dělat. V nemocnici se cítím potřebný, mám pocit, že mohu přímo pomáhat a že jsem užitečný. Třeba když holky zavolají, že potřebují pomoc, tak jdu pomáhat,“ popisuje 186 centimetrů vysoký sympaťák. 

Bál jsem se

Počáteční nadšení ovšem vystřídaly obavy. Kremeň se totiž dozvěděl, že zamíří na oddělení ARO, kde leží mnoho pacientů se zrádným onemocněním covid-19. Bál se zejména toho, že nakazí své rodiče. Nejistotu ještě zvýšil fakt, že lékaři se v poslední době starají stále častěji o lidi, kteří jsou mnohdy mladší než on. Navíc sám Kremeň neměl s nemocničním prostředí takřka žádné zkušenosti, naposledy pobýval ve špitálu jako dítě. I tak se výzvy nezalekl. 

„Po celou dobu člověk věděl, že je to vážné, ale až tak vážné, to jsem zjistil až na místě. Opravdu mě to rozhodilo. Není těžké si představit, že na tom lůžku mohu skončit klidně i já. Člověk si z mediálních výstupů myslí, že ví přesně, co se za dveřmi oddělení děje a že personál je přetížený. Až na vlastní kůži člověk zjistí, co je celých dvanáct hodin stát u pacienta,“ sděluje své dojmy Kremeň, který po zkušenostech z nemocnice doporučuje všem odmítačům roušek a popíračům covidu, aby si šli práci zdravotníků také vyzkoušet na vlastní kůži.

Zpestření pro sestřičky 

Pro brzy třicetiletého fešáka, který je podle svého profilu na sociálních sítích nezadaný, nastaly s nástupem do nemocnice i další změny. Místo tvrdých chlapů v uniformách se nyní denně setkává s často vyčerpanými ale stále usměvavými sestřičkami, které si přítomnost loňského vítěze soutěže Muž roku, nemůžou vynachválit. On sám nachází pro ženy pracující ve zdravotnictví jen slova obdivu a snaží se jim co nejvíce pomoci. 

„Sestřičky tady vnímají mužský element jako příjemnou fyzickou pomoc. Snažím se šetřit jejich síly a zároveň jim být co nejvíce nápomocen. Ukazují mi, kolik toho všeho ženy zvládnou a co vydrží. Po psychické stránce jsou určitě odolnější než já,“ vypraví Kremeň bezprostředně po své první noční službě, kterou dnes absolvoval.

Právě při dlouhé první noční byl ženský personál Kremeňovi velkou oporou. „Při malé přestávce na kávu či čaj dokázaly během chvíle pozvednout náladu, zavtipkovat, což i mě velmi pomohlo zlepšit náladu a nabrat zpět psychické i fyzické síly,  abych vydržel do konce služby. Mají můj velký obdiv za to, s jakým úsilím pracují a nakolik procent jedou. Je to obrovský a unavující boj,“ říká dobrovolník, jenž dnes plánuje sekat dřevo a posbírat síly na víkend, kdy ho čeká další směna.