Jaká pravidla budou platit od pondělka? Zatím nikdo netuší – vláda sice dopředu věděla, že hrozí odmítnutí nouzového stavu, ale nepřipravila žádný plán B. Rok po začátku epidemie jsme opět v situaci, že nikdo neví, co jej za tři dny čeká. A tak nezbývá nic jiného, než se zase jako už tolikrát postarat sami a nastavit pravidla, která dávají smysl.

„Váš cestovní očkovací průkaz, prosím…“ I tak by se vás mohli ptát na státních hranicích. Očkovací cestovní pasy se staly tématem minulého týdne. Je to další téma, které rozděluje českou společnost přesně na polovinu. Alespoň podle hlasování na Twitteru.

Armáda včetně členů aktivních záloh výrazně pomáhá zvládat současnou situaci s pandemií koronaviru. Vláda se k ní ale přesto obrátila zády, když mj. vyškrtla 10 miliard, které měly být určené na investice. Pokud peníze armáda nedostane, bude se z ní postupně stávat skanzen nebo spíše nejdražší vojenské muzeum na světě.

Mrazy udeřily, pro lidi bez domova ve Vyškově ale bezpečné útočiště není. Podle mluvčího města není potřeba. Podle ředitelky místní charity potřeba je, nejsou ale peníze a práceschopní lidé. Vyškovským bezdomovcům tak k přečkání zimy zbývá Posádkový dům armády, kde se příležitostně rozcvičí místní jednotky hasičů.

Znovu se ukázalo, že v krizi se ukáže reálná efektivita fungování systému. A také to, že každý systém je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. V Česku opozice právem ve Sněmovně křičí, že očkování proti covidu nefunguje a je selháním vlády. V Izraeli proočkovali za tři týdny 20 procent populace. Z českého pohledu to zní skoro jako zázrak. Je to jejich zázrak nebo naše selhání?

Dávat lidem, kteří budou očkováni proti koronaviru výhody v podobě možnosti účastnit se kulturních akcí anebo navštěvovat restaurace je možná epidemiologicky lákavé, ale viděno všemi ostatními společenskými měřítky je to špatně.

Pandemie COVID-19 vyvolala v řadě zemí vlnu restriktivních opatření, která více či méně připoutala většinu obyvatel v jejich domácnostech. Činnosti, které jsme byli zvyklí dělat ve „fyzickém světě“ cestou do práce, na pracovišti, o pauze na oběd, ve škole, v obchoďáku nebo v kavárně se v bezprecedentní míře přesouvají do světa nul a jedniček. Lidé sedí doma a televize, počítač či chytrý telefon v plné míře suplují komunikační, pracovní i volnočasové jednání. Nic překvapivého. Mnohem zajímavější je ale otázka, jestli se jedná o krátkodobou záležitost, nebo trvalý socioekonomický posun? Vsaďte si, že to druhé. Ze tří důvodů.

Na pražském letišti bylo v pátek živo. Premiér Babiš, ministr vnitra Hamáček a ministr zdravotnictví Vojtěch přivítali na ranveji nákladní letadla z Číny. Záchrana. Slova díků směrem k Číně zněla nejen od představitelů vlády, ale také od prezidenta Zemana. Díky, Číno! A lidé v Česku? “Já o žádných sestrách, co si šijí roušky, nevím. Vy o tom niečo viete, Prymula?”

Ve Vyškově to hudebně příliš nežije. Shodují se osobnosti místní kultury (DJ Nasty, Deady, DJ Alyaz) s mnohými, především s těmi, kteří moravské maloměsto obývají. Nabídka pro mladé je žalostná.

Stačí jen poslouchat a člověka mrazí. Není to přitom mrazení ze strachu nebo hrůzy něčeho nebezpečného a dosud nepoznaného. Naopak. Je to zděšení z poznání něčeho, o čem víme, že je v nás, ve všech. Temná a upřímná nenávist, která sílí pokaždé, když strach vytlačí rozum a nahradí ho ještě silnější a ještě zanícenější nenávistí.