KOMENTÁŘ: Dnes oni. Zítra kdokoliv

Na sociálních sítích zvedla v minulých dnech vlnu pobouření zpráva, že obyvatelé městysu Svitávka na Blanensku odmítli stavbu rodinných domů chráněného bydlení pro lehce a středně mentálně handicapované lidi. Vedle pochopitelných argumentů (jako špatně napsaný stavební projekt) zde však zazněly i mnohem méně pochopitelné názory. Konkrétně sexuální hrozba pro děti a celé okolí ze strany mentálně zaostalých mužů.

Ve Svitávce se totiž před veřejným projednáváním zamýšleného projektu objevily letáky, ve kterých autor (či autoři) poukazoval na údajné nebezpečí chovanců chráněného bydlení. Zmiňováni byli “muži se sexuálními potřebami dospělých a myšlením dítěte”, údajní devianti závislí na medikamentech, co se po vysazení prášků stanou hrozbou pro celé okolí.

Nepravdivá a zákeřná kampaň dostává obludné rozměry ve chvíli, kdy člověk uslyší následky jejího působení na mysl lidí na vlastní uši. V tu chvíli přichází ono mrazení.

Záznam z veřejného projednávání občanů Svitávky přinesl nedělní pořad České televize 168. hodin. Dovolím si malou ukázku.

„Vypadám já, že chcu mezi našu rodinu začlenit dvanáct mentálně postižených lidí?! Vy po mně chcete, abych se celej život díval na mentálně postižený, od pondělí do neděle, 24 hodin denně…”

„Tito lidé vidí porno a mají pocit, že je to realita. Pak se stane, že vidí ženu, ovládnou je jejich pudy a oni si myslí, že na ně mohou sahat…”

„Já mám dvě malý vnoučata, každýmu je to jedno. Ale já chcu, by se ty děcka nebály chodit ráno do škole a ze škole. A hrát si v klidu na zahradě a před barákem. A ne tak, jak vy si to představujte..to je nějaký žití?!”

Z výpovědi občanů přímo křičí emoce. V hlasech se mísí nejistota, strach a vztek, jež místy hraničí až s hysterií. Pokud by člověk nerozuměl významu slovu, z tónu a emoce v hlasech obyvatel by předpokládal, že vesnice stojí na pokraji zániku a život lidí jsou v bezprostředním nebezpečí. Nikoliv, že se do obce má nastěhovat několik jedinců, jejichž životním maximem (a není to rozhodně myšleno nijak sarkasticky), je zvládnout si bez pomoci ustlat postel, uvařit oběd a umýt nádobí.

Jak se tedy mohlo stát, že nálada ve Svitávce, která složením obyvatelstva rozhodně nijak zásadně nevybočuje z koloritu české a moravské krajiny, došla tak daleko?

Připomnělo mi to snímek Vykoupení z věznice Shawshank, kde hlavní hrdina definuje geologii jako vědu o čase a tlaku. Jen čas a tlak. Pravidelné kapky vody dokážou po staletí tvarovat i sebepevnější skály. Stačí jim přitom jen vytrvalý tlak a čas.

S lidmi a utvářením jejich názoru je to stejné. Nic víc nepotřebujete, jen správný tlak po správný čas.

V reportáži Událostí Brno z minulého týdne prohlásil starosta Svitávky, že ještě před rokem nebyl proti výstavbě chráněného bydlení z místních obyvatel nikdo. Během roku ale vznikla petice, pod kterou se nakonec podepsalo téměř 300 lidí (sice pouze cca ⅙ obyvatel Svitávky, ale dostatečně nato, aby krajští radní zařadili zpátečku).

Na začátku přitom stačí klidně jeden, jeden zanícený a vytrvalý soused...a pak čas..a tlak..

V případě Svitávky byl onen tlak umocněn hned několika faktory a nutno autorovi dezinformační kampaně vyseknout jednu nehezkou poklonu: koktejl strachu, který namíchal, už nemohl mít brutálnější povahu a efektivnější následky.

Obsahoval totiž: anonymitu (neznámí muži) - nemoc (s neidentifkovatelnými nemocemi) - sexuální chtíč (poháněni sexuálními pudy) - medikaci (bez které jsou nepředvídatelní) - násilí (údajné zabíjení mezi sebou) - odmítnutí od okolí (“nikde je nechtějí”) - absenci dozoru (volný pohyb po prostředí, které neznají a mohu se cítit ohroženi) - a nejsilnější na závěr - bezpečnost místních dětí.

Představme si nyní, že jsme obyvatelem/obyvatelkou Svitávky.

Když to uslyšíte poprvé, na chvíli se zhrozíte se. Ale protože jste nejspíš už někdy lehce retardovaného člověka viděli, jak v televizní reportáži či dokumentu lepí krabice, maluje si nebo něco šroubuje, těžké spaní z takových lidí nemáte. Zatím.

Pak vám to přistane ve schránce černé na bílém. Sex - násilí - nebezpečí - děti. Vaše děti. Zpozorníte. Při nákupu v obchodě se dáte do řeči se sousedem - má stejné obavy jako vy. Prý slyšel nebo četl o případech násilí, dokonce s úmrtím. Snad i vraždou. Obrázek se začíná měnit. Rétorika se mění. Přesvědčení se mění.

Původně jste pochyboval/a, celá ulice je ale nyní proti. A vy těm lidem musíte vysvětlovat, proč nejste s nimi? Proč nejste na straně bezpečí? Nemáte rád/a svoje děti, svoje vnoučata? Co vám ti postižení přinesou dobrého, že je tam tak mermomocí chcete? Proč je bráníte? Proč je sem zvete? Proč nepodepíšete? Tak podepište! Tak podepíšu…

Odkud se vzala informace, že jsou lidé s mentálním postižením nebezpeční sexuální predátoři s pedofilními choutkami? Na tom vůbec nezáleží. Nezáleží totiž ani na tom, že se jedná o mentálně postižené. Dnes to byli oni. Zítra to může být kdokoliv. Ty i já.
Stačí dát skupině „oni” konkrétní jméno.

Poznávacím znamením těch, kteří se stanou vaším obávaným nepřítelem, bude klidně stejná barva vlasů, rodinná příslušnost či místo bydliště. Prvotní míra uvěřitelnosti či neuvěřitelnosti informace jen nastaví hodnoty výpočtu čas + tlak. A poté kap, kap, kap..Jen houšť a ještě větší kapky.

Proto pro vás mám jeden vzkaz. Vzkaz pro všechny, kteří by někdy v budoucnu (u jakékoliv příležitosti) rádi podlehli svodům temného kouzla účelné nenávisti (nebo se ji rozhodli iniciovat): ano, nevědomost může být skvělou zbraní. Dokáže ničit a působit bolest přesně tam, kam jí zamíříte. Ovšem jen pokud jde s proudem.

Ve chvíli, kdy vítr ustane, zůstanete sami ve své nahotě. Vaše dříve použitá slova budou působit jako jed, kterým jste se sami otrávili. Ze strachu zbyde jen hořkost a nevědomost přestane působit jako omluvenka nenávisti, se kterou bude vaše jméno na dlouho spojené.