Třicet let, patnáct tisíc výstav. Moravské zemské muzeum mapuje proměny muzeí

Tříletý výzkum a data z celé Moravy a Slezska

Za výstavou stojí autorský tým, který tvoří ředitel Moravského zemského muzea Marek Junek, historička a kurátorka  Hana Krutílková a Dana Vedra. Celý projekt přitom není osamocený, vznikl jako jeden z výstupů projektu NAKI III s názvem Prezentační strategie pro muzea a sbírky v úzké spolupráci s Národním zemědělským muzeem v Praze. 

Samotný výzkum trval zhruba tři roky a probíhal v úzké spolupráci se zástupci čtyřiceti jedna muzeí a institucí na Moravě a ve Slezsku. „V letech 1990 až 2020 se konalo zhruba patnáct tisíc výstav. V celé České republice to v tomto období bylo zhruba třicet pět tisíc výstav,“ uvádí Junek. Číslo prý není konečné, ale představuje pravděpodobnou většinu tehdejších projektů. Všechna shromážděná data a interaktivní mapu si veřejnost může prohlédnout na specializovaných webových stránkách muzejních výstav.

Záchrana institucí skrze umění

Kritický katalog, který autoři k výstavě připravili, přináší stručný nástin vývoje českého muzejnictví po roce 1990 – tedy téma, kterému se dosud nikdo v této šíři nevěnoval. Jak navíc doplňuje Marek Junek, komplexní zhodnocení a popis předchozího období let 1948 až 1989 v českých muzeích citelně chybí a dalo by se spočítat na prstech jedné ruky.

Zatímco před rokem 1989 muzea celou řadu témat obcházela, po roce 1989 se autoři začali vracet k zapomenutým a méně frekventovaným dějinám, které do té doby neměly ve výkladu své místo. Do popředí se postupně dostávaly příběhy první republiky, osobnosti T. G. Masaryka, šlechty, církví, exilu, disentu i národnostních menšin, později doplněné o každodenní život, dětství, retro či průmyslové dědictví.

Analýza vzorku výstav přinesla i několik překvapivých zjištění. Podle Dany Vedra bylo zhruba 30 % všech výstav věnováno výtvarnému umění. „V devadesátých letech dělaly muzejní instituce poměrně levné výtvarné výstavy. Zachraňovaly tím samy sebe, protože mnohé čelily velmi špatné finanční i personální kondici a musely to období nějak překonat,“ vysvětluje. Naopak strašně malý podíl, pouhých deset procent, připadl na přírodovědné a technologické instalace.

Od panelů k multimédiím a unikátním exponátům

Autorský tým nesledoval jen samotné výstavy, ale také dlouhodobé expozice. Jak podotýká Dana Vedra, předměty na výstavách se skládají převážně z výpůjček a prezentují vzorky typické i specifické pro dané téma. Zatímco Moravské zemské muzeum zastřešuje oblast Moravy, Slezska a Vysočiny, Čechy má na starosti Národní zemědělské muzeum, kde se v příštím roce chystá podobně zaměřená výstava o zásadních výstavách ovlivňujících české muzejnictví.

Autoři přitom nesledují jen to, co muzea vystavovala, ale i jak. Podoba expozic prošla vývojem od jednoduchých panelů přes sbírkové předměty až po současné multimediální instalace, interaktivní prvky a vzdělávací programy. „Muzejní výstava v dnešním pojetí je nejen místem prezentace sbírek, ale také médiem přenosu poznání, prostředkem komunikace s veřejností a jedním z nástrojů formování kulturní a historické paměti,“ vysvětluje Junek.

Příprava projektu si vyžádala náročnou práci s prameny – výročními zprávami, statistikami, scénáři, katalogy, fotografiemi i regionálním tiskem. Práce ale narážela na specifické limity. „Tam, kde se dochovaly pouze neúplné doklady, pomohly rozhovory s bývalými či dlouholetými zaměstnanci muzeí,“ doplňuje Junek. Nerovnoměrnost dochované dokumentace, zvláště z první poloviny devadesátých let, přitom sama o sobě vypovídá o proměnách tehdejší praxe.

Výstava kromě standardních exponátů a archivních reportáží České televize Brno a Ostrava ukazuje i technické zázemí tehdejší doby. Návštěvníci zde narazí na unikátní kusy – například na počítač Apple Macintosh zakoupený v roce 1992, jehož pořízení za zhruba devět tisíc dolarů udělalo z Moravského zemského muzea jednoho z průkopníků. Stroj sloužil k evidenci sbírkových předmětů kvůli ochraně před krádežemi, neboť muzea v devadesátých letech úzce spolupracovala s policií. Dalším zajímavým artefaktem je pak kamera z roku 1936, kterou si pořídil Jan Antonín Baťa, objel s ní celý svět a jejíž autentické záběry muzeum dodnes opatruje.