Okresní soud v Břeclavi v úterý nepravomocně rozhodl o soudní rehabilitaci rakouského rybáře Waltera Wawry. Devětadvacetiletého muže zastřelili v roce 1956 českoslovenští pohraničníci, když společně s dalším rybářem Karlem Benediktem v oblasti těžko přehledného soutoku Dyje a Kyjovky překročili hranici. Zemřel také Benedikt. O rehabilitaci usiloval syn zastřeleného, jemuž byly v té době čtyři roky. Pohraničníci Wawru zastřelili jako eventuálního špiona, a tedy se na něj rehabilitační zákon vztahuje, řekl soudce Oldřich Rezek. Státní zástupce si ponechal lhůtu pro případné podání stížnosti proti usnesení.
Rezek na úvod jednání přečetl zprávu z Ústavu pro studium totalitních režimů, která událost detailně popisuje. Benedikt a Wawra odešli 3. srpna 1956 chytat ryby k hraniční řece Dyji u obce Rabensburg, kde oba pracovali v naftových závodech. Z dobových dokumentů plyne, že se po půlnoci dostali na československé území, kde je pohraničníci zastřelili. Československé orgány případ utajovaly až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Příbuzní obětí se o osudu svých blízkých dozvěděli až od pracovníků České televize, kteří o tomto případu v roce 2009 natočili krátký dokument.
Státní zástupce Jan Slaný uvedl, že v daném případě není pochyb o tom, že byl Wawra zbaven osobní svobody. Posouzení je však podle něj komplikovanější, protože ze zjištěných materiálů vyplývá, že Wawra spolupracoval s pohraniční službou a situaci na hranicích dobře znal. „Wawra se tam neocitl náhodou. Jeho jednání by bylo protiprávní i v současné době, neboť podle informací ze spisů tam šel s největší pravděpodobností rybařit, respektive pytlačit. Je zřejmé, že před sebou nemáme případ bojovníka proti režimu. Jednání pana Wawry spíše budí dojem, že měl pocit, že se mu nemůže nic stát,“ sdělil státní zástupce a navrhl zamítnutí návrhu na vysloveni soudní rehabilitace.
Advokát Lubomír Müller argumentoval tím, že zákon o soudní rehabilitaci neumožňuje kádrové hodnocení těch, co byli poškozeni. „V tomto řízení nejde o to, zda byl pan Wawra hodný nebo ošklivý,“ uvedl. Důležité podle něj je, že pohraničníci muže podezřívali z těch trestných činů, na něž se vztahuje soudní rehabilitace. „Pytláctví není součástí zákona o soudní rehabilitaci. Pohraniční stráž začala střílet, protože považovala Wawru za narušitele státních hranic,“ řekl Müller.
S tím se ztotožnil i soud. „Pohraniční stráž jednala ve vztahu k panu Wawrovi, jako by byl vyzvědač nebo špion. Nehraje roli, zda pytlačil nebo byl členem jakékoliv rozvědky. Byl zastřelen jako eventuální špion, a tedy je účasten rehabilitačního zákona,“ konstatoval Rezek.
Jednání se zúčastnil také syn zastřeleného. S rozhodnutím je spokojený. „Šlo mi o to, aby skončila ta nejistota. Nikdo z nás nevěděl, co se stalo. Nikdo nám neřekl nic relevantního. Moje matka musela nechat otce po deseti letech prohlásit za mrtvého, aby získala alespoň nějakou podporu, jinak bychom byli bez peněz,“ poznamenal Walter Wawra mladší.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
