O tom, jak se hraje cimbálovka s elektrickými instrumenty, jak pestrá je Indie, a o panu velvyslanci, který je prostě super. Exkluzivní reportáž z folklorního festivalu v Novém Dillí.
CELÁ ZPRÁVA: #Moto_na_kari: Mladá Motovidla z jižní Moravy vyrazila do Indie tančit a bránit práva žen
CELÁ ZPRÁVA: #Moto_na_kari: Indie není Evropa – probuzení v jiném světě
Unikátní mezinárodní folklorní festival v indickém Dillí hostí folklorní skupiny z celého světa. Dívky a ženy od 14 do 70 let se v prvním lednovém týdnu sjely z celé Indie, Egypta, Indonésie, Nepálu, Bangladéše, Bulharska a Estonska. Mezi nejmladší účastníky patří dívčí taneční skupina Motovidlo z jihomoravského Kyjova. Jednota v rozdílnosti – to je motto festivalu, který spojuje národy a poukazuje na to, že ženy si zaslouží stejné zacházení a úctu jako muži.
Nasáváme atmosféru a Indie nám začíná ukazovat vstřícnější tvář. Pořád stejně umouněnou, avšak milou a bezprostřední.
K tanečnicím z Motovidla patří cimbálová muzika. Ta je, až na cimbalistku, čistě mužská. Co s tím, když je festival určen jen ženám a požaduje živou muziku? Pro indické organizátory ale není nic problém (alespoň to tvrdí). Muzikanti mohou jet taky. Ano, trošku jsme vás šidili, ale kdo by pustil partu mladých nezkušených děvčat přes půl světa bez chlapského dohledu?
Cimbál škrtáme. Komplikace s jeho leteckou přepravou jsme si už mnohokrát vyzkoušeli. Cena nehorázná, riziko poškození maximální. Kontrabas zapůjčíme na místě. Dva měsíce dopisování s organizátory, potom žádost na ambasádu. Odpovědi: „Kontrabas zařídíme, to nebude problém.“ Výsledek: Odjíždíme za týden, kontrabas není možné zajistit! Kolotoč mailů na další účastnící se soubory, prodejny hudebních nástrojů, hudební školy. Na cestu se vydává 11 dívek a 4 muzikanti, jeden z nich bez svého nástroje. Moravská cimbálovka bez cimbálu a basy. Dvoje housle a viola, takže vlastně jen dva muzikanti (violisté pochopí ????). Basista to ale nevzdává a improvizuje. Překvapené a pobavené úsměvy tanečnic, když na festivalové pódium nastupuje krojovaná muzika ve složení: 1. a 2. housle, viola a basová kytara bych vám přála vidět. Ale klaplo to, basu máme.
Probuzení do chladného rána. Zkouška ve školním sále s kapacitou přes 500 míst. Snídaně i oběd se všudypřítomnou kurkumou, masalou a cizrnou. Tradiční novoroční předsevzetí – zhubnout, se zde plní lehce. Na dívčím pokoji (třídě) se už promenují myši dvě a když se ukážou, ozve se vlna hlasitého vřeštění. Boj proti hlodavcům započne dnes večer, čtyři muži se vydají na lov.
Čeká nás první vystoupení. V areálu školního kampusu se scházejí indičtí hudebníci. Nekončící víření bubnů, do toho troubení trub a šalmajů. Pestré kroje a oděvy účinkujících vyvolaly pozdvižení mezi účastníky, fotografy i kameramany. Holky v červených sukních, nadýchaných bílých rukávcích, a mašlemi v zapletených vlasech budí pozornost. Dvě se oblékly do slavnostního kyjovského kroje, toho nejhezčího na světě. Dvě hodiny focení a srdečných úsměvů. Na zahajovací koncert přijíždí český velvyslanec Milan Hovorka se svou ženou. Srdečně nás vítá a stará se, jestli nám něco nechybí. Je to opravdový gentleman a muž činu. Cokoliv není problém. Nestěžujeme si a ani nechceme, vždyť organizátoři by se kvůli nám rozkrájeli a na odlišnou kulturu i podmínky si už pomalu zvykáme.
Co nám opravdu chybí je organizace a technické zázemí. Jsme jediný soubor s živou hudbou. Všichni ostatní tančí na reprodukovanou hudbu, často mizerné kvality. Potřebujeme hrát a zpívat. Nemáme k dispozici dost mikrofonů a vše se řeší na poslední chvíli. Organizace vázne, což je vidět i na návštěvnosti, která je mizerná. Od nás i ze zahraničí jsme zvyklí na plná auditoria, zde je návštěva skromná. Snad bude lepší o víkendových dnech.
Pan velvyslanec je zdatný řečník, což prokázal nejen na festivalovém pódiu. Organizátoři jsou mimořádně poctěni jeho návštěvou a my také. Jsme pyšní na to, že se na nás přijel i s manželkou podívat. Bezprostředně po vystoupení organizuje svůj program tak, aby se nám on nebo jeho žena mohli více věnovat. Hned na druhý den vyrážíme na prohlídku ambasády s malým občerstvením a také na místní vyhlášený trh za doprovodu paní Hovorkové. Na další den jsme pozváni na oběd a posezení. Věřím, že český diplomatický sbor je v podobném přístupu k hostům zběhlý, je to přece jen jejich práce, ale pan velvyslanec Hovorka i jeho žena jsou prostě jedničky.
Večerní lov na myši se vydařil. I přes protesty jednoho z muzikantů byly myši nemilosrdně odchyceny a utraceny. Přednáška o reinkarnaci nepomohla. Všechny dívky daly palec dolů. Bílá ještěrka, která se při hledání myší skrýše připletla do cesty byla odlovena a vypuštěna na školní pozemky.
Po snídani vyrážíme směrem do centra. Pětadvacetimilionové Dillí je obklopeno aglomerací okrajových čtvrtí. Kolem cesty se střídají slumy i domy ve špatném, a ještě horším, stavu. Vše je neupravené a neutěšené. Cesty lemují provizorní krámky nebo dvoukoláky s různým drobným zbožím. Vše je zaprášené. Je těžké rozeznat, co se právě staví a co se rozpadá. Auta, autíčka a nejrůzněji modifikace bicyklů vozí obrovské náklady. Jedno velké hemžící se mraveniště bez řádu. Krávy se procházejí a postávají podél cest a domů. Chudoba, kterou si Evropan nedokáže představit, je tu znát na každém kroku. Asi po hodině jízdy hustým provozem přijíždíme do centra. Objevují se rezidenční čtvrti uzavřené v oplocených parcích, stromy, parky a zahrady. Rázem je vše nějak čistší, uspořádanější a přijatelnější.
Česká ambasáda je součástí velkého areálu bývalého československého zastupitelského úřadu. Češi a Slováci tu žijí a pracují hned vedle sebe. Betonové bloky domů z doby reálného socialismu působí neútulně, přesto však honosně a reprezentativně. Velký letní bazén, tenisové kurty a velkorysé prostory. Pan velvyslanec nám věnuje svůj drahocenný čas a občerstvení je vynikající. Trochu indické a trochu české, tak akorát. Paní kuchařka Stela pracuje pro úřad už 20 let a je to kuchařský skvost. Těšíme se na zítřejší oběd.
Odpoledne vyrážíme na vyhlášený trh Delii Ahat. Rozsáhlé tržiště je ohraničeno zdí se dvěma vstupními bránami. Najdete tu dobroty, suvenýry a rukodělné výrobky z celé Indie. Krátká instruktáž o smlouvání a vyrážíme mezi prodejce. Doprovází nás manželka pana velvyslance a radí s nákupy. Ověšeni taškami s kašmírovými šátky, pytlíky s kořením, čaji a sezamovými dobrotami se vracíme zpět do Ghaziabadu, abychom stihli večerní vystoupení.
Indie nám ukazuje svou druhou tvář. Je pestrá a fascinující. Už teď si odvážíme hromadu zážitků, a to máme před sebou ještě návštěvu jednoho z divů světa. Těšíme se.
Pokud vás cesta jednoho netradičního souboru na jeden netradiční festival do jedné netradiční země zaujala, čtěte Folklorní Drbnu!
A pokud byste tměli chuť holkám i nějakým „grošem“ přispět, tady je číslo účtu: 2500749797/2010 Zpráva pro příjemce: Moto na Kari.
Holky už teď děkují.
