KOMENTÁŘ: Když ke článkům o psychickém zdraví přistupujete jako ke kabelkám. A nemáte vkus

By měli. Podmiňovací způsob zde není bohužel náhodou - ne vždy se tomu tak děje. "Zářným" příkladem z poslední doby je článek smrti zpěvačky Cranberries publikovaném na iDnes. Autorka v něm oznamuje, že zpěvačka trpěla bipolární poruchou a jako perličku k tomu přidala obrázek ženy bijící muže kuchyňským válečkem. Přičemž krásným vykopávákem je první věta článku: "za její smrtí může stát psychické onemocnění".

Dobře. Hluboký nádech

Tohle je přesně typ článku, který podporuje stigmatizaci duševně nemocných lidí, tedy to, proti čemu dnes bojuji já, i řada mých kolegů. Že za smrt může bipolární porucha? Pokud nemá redaktorka zdroj (nejlépe policejního vyšetřovatele nebo samotného zpěvaččina lékaře), který by jí tuto přímou souvislost sdělil, je to absolutně irelevantní informace. Asi jako kdybyste o člověku, který je alergický na pyl a zemřel na jaře při autonehodě, napsali článek začínající „Za jeho smrtí mohla stát alergie na pyl“.

Bipolární afektivní porucha, známá také jako maniodeprese, je totiž nemoc, která se projevuje střídáním depresivních a manických stavů. Tyto stavy se ale neprojevují celý život. Objevují se v řádech týdnů. Není to tedy tak, že by člověk s diagnózou byl rok v soustavné depresi. Deprese trvá třeba týden nebo dva, pak ji vystřídá na 3 týdny mánie a poté je vše zpět v normálu, přičemž se deprese se nemusí dostavit třeba i rok.

Původní úvodní fotka k článku o smrti zpěvačky Cranberries a psychických onemocněních

To máte jako s kabelkama

Kvůli titulku „Výpadky paměti i agrese. I tak se projevuje bipolární porucha„ a úvodní fotce redaktorku kontaktovala kolegyně. Její reakce? 

Pohodlně se usaďte:

"Víte, ten titulek už vidělo několik párů očí, včetně mých nadřízených a nikdo neměl potřebu ho měnit. Chápu reakci lidí, které mají s touto nemocí zkušenost, ale nemám pocit, že by byl lživý. Diskutabilní rozhodně. Každá profese má své zákonitosti, specifika a negativní stránky. V té mé je to tak, že každý hodnotí předkládaný obsah na základě vlastní zkušenosti, která není vždy shodná s tím, co autor textu/fotek/výzkumů, atd. zamýšlel.

(Nebojte, ještě nekončíme)

Bohužel dnešní společnost není úplně zdatná, co se mediální gramotnost týká. Tím bych si asi z mé strany vysvětlila to pohoršení. Mě osobně také mrzí, že nenarážím na více kvalitních článků.Jenže kolik lidí dnes kvalitu skutečně hledá? To je myslím dost problém.Tím nechci v žádném případě říci, že je zbytečná. Právě naopak.

Je to jako s kabelkou..obchodní domy jsou jich plné, ale ty nejlepší kousky jsou stejně jen od profíka, který je šije ručně. To je se vším."

Ne. Takhle opravdu ne.

Titulek vidělo několik párů očí. A spousta jich ho ještě uvidí. Kolik čtenářů si dnes po shlédnutí titulku přečte i článek? Co se týče poměru shlédnutí/kliknutí, sakra málo. Titulek je stěžejní. Je to soubor klíčových informací, které člověk během setiny vteřiny zprauje a další desetiny vteřiny se rozhoduje, zdali chce vědět víc. A přestože dále neklikne, mozek si klíčová slova a jejich souvislosti pamatuje. Každá profese má své zákonitosti a specifika. Souhlasím. Tou novinářskou je ale přinášet objektivní informace a nezkreslovat je.

Negramotní čtenáři, tak co..

Že není naše společnost mediálně gramotná? Co je k tomu vést i jako novinář? Nebylo by to vůbec na škodu, naopak. Pokud redaktorku mrzí, že nenaráží na více kvalitních článků, tak mám jednu radu: někdy je dobré brát svoji práci jako poslání a aby člověk plnil své poslání dobře, je třeba se vzdělávat.

Třešnickou na dortu je pak otázka redaktorky, kolik lidí dnes kvalitu skutečně hledá a následné srovnání pravdivosti, respektive kvality informací s kvalitou kabelek. Autorka článku (i šílené odpovědi) si tímto nakálela na před vlastní prah. Píše totiž, že obchodní domy jsou plné kabelek (čtěte média jsou plná článků), ale ty nejlepší kousky jsou stejně jen od profíka.

Nojo, paninko, ale to bychom se jako profík také museli chovat. A pracovat tak.

Takže píšu-li kvalitní články o duševně nemocných (nebo o to aspoň upřímně usiluji), abych nepodporoval jejich stigmatizaci, nastuduju si řádně danou nemoc a její projevy. (Každá je jiná, ačkoliv se jejich některé příznaky můžou shodovat.) V nejlepším případě si zjistím vyjádření odborníka. A především pak dbám na pečlivý výběr ilustrační fotografie.

(Zde nutno podotknout, že po našem upozornění redaktorka původní "válečkovou" fotku přesunula z pozice úvodní fotky do fotogalerie, děkujeme!!)

Čtenář totiž věří, že to, co vidí a čte, je pravda. Nutností tak je zjistit si, jestli je nemoc opravdu relevantní vzhledem k příběhu. Pokud člověk s diagnózou spáchá trestný čin, ale nebyl v jeho době pod vlivem nemoci, nemá taková informace hodnotu. A v poslední radě: dávám si pozor na označení. Slova jako šílený, vyšinutý, nezvladatelný dělají totiž palcové titulky sice ještě "palcovějšími", avšak jsou přesně tím činitelem, který pak tvoří názor lidí na duševně nemocné.

Prosba na závěr

Vážení novináři a všichni, co už cokoliv někam píšete nebo chcete psát, neničte prosím úsilí projektů jako je Psychobraní, IFMSA, Projekt Spolu, Nevypusť duši a mnoha dalších. Je spousta těch, kteří se snaží změnit věci k lepšímu a děkuji všem, kteří o této problematice informují pravdivě. Pro všechny ostatní mám vzkaz: když chcete kvalitní kabelku, hledejte ji u profíka. Protože (jak řekla jedna paní redaktorka): obchodní domy jsou kabelek plné, ale ty nejlepší tam stejně nenajdete.