Utekla před stresem do rumunského Banátu. Brňanka Helena Kovářová osladila místním život

Těžko uvěřitelný nápad se jí v hlavě zrodil doslova z minuty na minutu. „Škola, práce, dovolená… Nahromadilo se mi během jediného týdne hned několik stresových situací, ze kterých jsem byla úplně dobitá. Vše ještě podtrhlo to, když mi někdo ukradl před obchodem kolo. Když jsem ten den přišla domů, lehla jsem si do postele a z toho všeho stresu jsem se už druhý den ráno nemohla zvednout,“ popsala náročné období Helena a dodala: „Pořád se mi vše honilo hlavou a já si říkala, že musím něco udělat. Z ničeho nic jsem si řekla, že odjedu do Gerníku, kam jsem jezdila „na seno“, a budu tam péct. V ten moment se mi neskutečně ulevilo.“

Od nápadu, který přišel na jaře loňského roku, uběhl k samotné realizaci více než rok. „Nejprve jsem všechno oznámila doma, takže si asi dokážete představit, jak všem spadla brada. Následovala výpověď v práci a pak už jsem všechno směřovala k odjezdu do Banátu. V červnu letošního roku se pak můj nápad stal skutečností,“ doplnila.

Už před odjezdem z Česka měla Helena dohodnuté prostory ve starším domě, ve kterém byl dříve obchod. „Nic tak nebránilo tomu, abych začala péct,“ vzpomněla Helena. Pro výrobu svých zákusků se maximálně snažila zužitkovat to, co Gerník nabízí. „Celé léto jsem od místních odebírala smetanu, vajíčka, mléko, tvaroh, ale třeba na máslo jsem neměla odvahu. Bojím se, že bych jeho výraznou chuť nepřebila. Také ovoce je v Gerníku docela problém. Měla jsem tady odtud „špendliky“, ale jinak tady toho moc není. Třeba broskve jsem kupovala ve městě. Je to sem ale skoro hodina cesty a byly z toho dost pomačkané,“ doplnila.

Turisté i místní si tak od června do srpna mohli v její Mlsárně pochutnat na medovníku, tiramisu, ovocném dortu, margotkové buchtě, medových řezech nebo třeba domácí limonádě.

Její „sladká mise“ v Genríku ale začátkem září skončila. Helena Kovářová se minimálně na zbytek letošního a začátek příštího roku vrátila zpět do České republiky. Jak sama říká: „Všechno hezké jednou končí.“

Na Gerník má ale jen ty nejlepší vzpomínky. Do oka padla její Mlsárna nejen českým turistům, ale i místním. „Když jsem to už na Mlsárně dala jakž takž do kupy, udělala jsem pro „tety“ ochutnávkový raut. Poprosila jsem pana faráře, zda by mohl na konci mše oznámit, že všechny zvu na ochutnávku. Přišlo hodně lidí, ani jsem to nečekala. „Tety“ se hodně upejpaly, musela jsem je pořád pobízet, nalívala jsem jim zázvorovou a mátovou limonádu. Asi za dva dny jsem šla po schodech dolů. Seděl tam takový veselý „strejček“. A řekl mi: „Holka, tys prej pozvala všechny na koláče. Celá vesnice si o tom povídá. „Tetky“ říkaly, že to máš moc dobrý... a žes jim nalívala i limonádu. Holka, tys k nám na Gerník přinesla radost,“ vzpomněla Helena. A právě i to je důvod, proč by se do rumunského Banátu ráda vrátila i v příštím roce. „Nevím, co se všechno stane do příštího roku. Ale vím, že jestli jsem na Gerník přinesla jen trochu radosti, stálo to za to a pro mě to bude velká motivace udělat všechno proto, abych se tam vrátila.“

Gerník je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Jako jediná z nich má i vlastní obecní úřad, pod který spadá i sousední rumunská vesnice Padina Matei a další osady. Obec se nachází v jižní části župy Caraș-Severin ve výšce asi 600 m n. m. Se sousedními českými vesnicemi Svatá Helena (14 km) a Rovensko (15 km) jej spojuje červená značka vyznačená Klubem českých turistů.

Obec vznikla roku 1827 na popud Rakouské monarchie, která chtěla v této řídce osídlené oblasti zajistit ochranu zdejší vojenské hranice. Místní obyvatelé, kteří jsou z drtivé většiny Češi, se živí především zemědělstvím, v poslední době se rozvíjí také agroturistika.