DRBNA HISTORIČKA: Spis o ostravském alkoholismu město proslavil po celé Evropě. Stál za ním brněnský lékař a rasový hygienik

Rostoucí poptávka po pracovní síle pro ostravské doly a hutní závody vedla k masové migraci lidí takřka z celé střední Evropy. Nejpočetnější skupinou byli chudí lidé z Haliče, dnešní části Polska a Ukrajiny východně od Krakowa. Tamější lidé žili ve velké bídě, byli povětšinou negramotní a jakkoliv obtížná práce se v Ostravě nabízela, představovala pro ně zdroj neobvykle velkého množství peněz.

Jenže chybějící osvěta a neschopnost s penězi zacházet vehnala tyto přistěhovalce do náruče alkoholu. Dnes těžko představitelné poměry mezi ostravskými dělníky dobře známe také díky zprávě lékaře původem z Brna, Rudolfa Wlassaka, který se odvrácenou stranu tehdejší modernity vydal do Ostravy zkoumat.

Ačkoliv se narodil na Moravě, jeho kariéra byla spojena s německým prostorem. Vystudoval medicínu na univerzitě v Lipsku a následně absolvoval odborné stáže v Curychu, Florencii a Římě. Posléze založil neurologickou praxi ve Vídni a věnoval se tomuto novému trendu lékařství se zvláštním zřetelem k alkoholismu. Dnes je zapsán v učebnicích bílých plášťů jako průkopník léčby alkoholismu formou hospitalizace.

Na téma publikoval řadu prací a asi největšího věhlasu dosáhl spis o vlivech alkoholu na mozkové funkce. Vydával také sborníky k tématu a byl šéfredaktorem časopisu Abstinent. Fenomén nezkoumal jen v sanatoriu Am Steinhof, které založil, ale také v širších sociálních souvislostech v terénu. To ho dovedlo ke studijní cestě do Ostravy. Poznatky z místních poměrů pak prezentoval na VIII. mezinárodním kongresu proti alkoholu ve Vídni v roce 1901. Jeho písemná podoba vyšla tiskem a dochovala se dodnes.

„Jednoho dne jsem navštívil s lékařem jednu hornickou rodinu ve Lhotce. Scéna, kterou byt toho muže nabídl, byla ta nejhorší, kterou jsem z následků působení alkoholu viděl. V okolí nejen bezmezně chudé ale též bezmezně zaneřáděné domácnosti tancovalo kolem lékaře a mě šest těžce opilých, křičících a gestikulujících osob: muž, žena a děti,” píše se například ve zprávě.

Obzvláště šokující byla svědectví o alkoholismu dětí. Těm podle lékaře většina rodičů přidávali do ranní kávy koncentrovaný alkohol takzvaný kvit, podíl lihu v raním nápoji měl být jedna třetina. Dále Wlassak popisoval jak horníci s oblibou pijí 'pivo se špekem', tedy pivo s rumem nebo zmíněným kvitem a řadu dalších opileckých praktik.

Podle Wlassakových statistik byla průměrná spotřeba v hornické rodině 102,8 litrů piva (tedy podstatně méně než je současný český roční průměr na hlavu) a 68,1 litrů rumu, popřípadě jiného tvrdého alkoholu. Wlassakova zpráva vzbudila docela velké pozdvižení. V roce 1912 byly v Ostravě zakázaný taneční zábavy, aby se pití alkoholu omezilo. Podobné zákazy nebyly na začátku 20. století něčím mimořádným, na vesnicích k nim docházelo běžně, byť příčinou většinou byla obava z šíření nakažlivých chorob.

Sám Wlassak se pak věnoval ještě jednomu oboru. Tím byla v jeho době rozmáhající se eugenika a rasová hygiena. Eugenici se věnovali úvahám o nejlepší lidské rase, jejich vlastnostech a možnosti jejího šlechtění. Šlo o reakci na darwinismus a také propojování světa perspektivou koloniální nadvlády. Sám Wlassak alkoholismus interpretoval také jako rasový problém. Eugenické teorie vyvrcholily v ideologii nacismu a ve zvěrstvech 2. světové války. Adolf Hitler byl také abstinentem a alkoholem pohrdal, přestože byl podle moderních výzkumu pravděpodobně těžce závislý na tvrdých drogách.