Autoelegance Brno začínala s prodejem aut na Výstavišti. Dnes auto-moto salon slaví třicet let

Kdy přišla první myšlenka na to, že budete prodávat auta v Brně?

První nápad přišel v roce 1992 v Americe, kde jsem byl se svou bývalou firmou. Tam jsem se v podstatě seznámil s tím, jak funguje automobilový byznys, a říkal jsem si, že by bylo zajímavé zjistit, jak by to fungovalo v podmínkách České republiky. Po návratu z USA jsem se začal pídit po kontaktech, dostal jsem se k evropskému zastoupení, které mě odkázalo na zastoupení v České republice. Ti mi slíbili, že jakmile to bude aktuální, tak se mi ozvou. 

Ve kterém roce to začalo být aktuální?

Honda Česká Republika vznikla tuším v roce 1993 a na konci toho roku se mi skutečně ozvali a začali jsme na tom pracovat. Chystaly se smlouvy, já se soustředil na to, abych splnil dealerské podmínky. To se podařilo a v dubnu 1994 jsme smlouvu podepsali. Hned o měsíc později, tedy v květnu 1994, jsme otevřeli salon na Výstavišti. Tam jsme začínali, tehdy to bylo vedle Tuzexu. 

Jak složité bylo v roce 1994 založit si firmu?

Tenkrát to bylo trochu komplikovanější než dnes. Museli jsme na úřadech dokládat nejrůznější dokumenty a vzpomínám si, že tam byla spousta překážek, které jsme ale překonali a mohli začít pracovat. 

Co pozitivního se vám vybaví z vašich začátků?

Jednoznačně to naše nadšení, ta chuť a do jisté míry neznalost. Neměli jsme vhled to té problematiky, neviděli jsme žádné problémy, a tak jsme do toho šli. Dnes, kdybych do toho měl jít znovu, už bych viděl všechny ty problémy, ale záleželo by na značce a podmínkách.

Ptají se vás dnes mladí lidé jako zkušeného podnikatele na rady v oblasti byznysu?

Ano, dokonce mi chodí nabídky na to, abych pomohl založit firmu a šel do ní jako poradce. Jenže dnes už je úplně jiná doba. Naráží to na velké korporace, které jsou dnes silné a pokud chce člověk prorazit, musí mít skvělý vlastní nápad, který je potřeba si chránit. 

Jak probíhalo uzavírání obchodů v devadesátých letech? Jsem daleko od pravdy, když si představím byznys založený z velké části na vztazích utužovaných tím, že jste partnery vzal na pivo a ukázal jim krásy Brna?

Nejste. Přesně tak nějak to bývalo. Dřív jsme vlastně i se zákazníky navázali hodně úzký vztah, my jim o autu povídali, projížděli jsme ho, a když ho pak koupili, za pár měsíců se nám s ním přijeli pochlubit, jak se jim v něm krásně jezdí. Dneska už to tak moc nefunguje.

Jak vnímáte obchodování s auty dnes, když ho postavíme do kontrastu s vašimi vzpomínkami na devadesátá léta?

Všechno působí odosobněně, lidé už se při obchodu vlastně ani nemusí vidět. Všechny dokumenty obíhají přes internet a nejsou k tomu potřeba papíry ve fyzické formě. Dnes nám sem přijde zákazník a řekne, že si o tom daném autě už všechno zjistil. Když je Brňák, tak se nechá svézt, když je mimobrněnský, tak se nenechá ani svézt, protože už v tom autě jel někde tam, kde bydlí a jen se zajímá o cenu. Rozhodují prostě čísla, většinou nic jiného. 

Nebylo dřív v uvozovkách jednodušší prodat auto, protože zákazníci měli níž položený standard?

Lidé u nás dřív vystupovali z úplně jiných aut, než vystupují dnes. Když jde člověk pro auto, tak vysedá z auta, kde má plnou výbavu. Tohle tehdy nebylo. Tehdy lidi přijeli buď stodvacítkou, nebo Felicií. Tehdy si lidi kupovali auto na základě toho, že se mu líbil design Hondy, tak si ji prostě koupil. Dnes zákazníci modely aut od různých značek více srovnávají, což se tehdy až tak nedělo.

Pojďme se podívat ve vašem podnikání dál. Kdy přišel první zlomový bod?

První krize nás potkala v roce 1998. Tam šíleně vyletěly úroky a prakticky se zastavily investice. My jsme do té doby stihli dostavět budovu autosalonu v Hapalově ulici v Řečkovicích, kde teď sedíme. Tehdy obecně začaly stagnovat všechny prodeje a ty stagnovaly skoro do roku 2002, to bylo vlastně první těžší období, které nás naučilo, jak se chovat a jak dýchat v krizi. 

Takže další krize pro vás už nebyla tak zlá?

Když přišla další krize kolem roku 2008, která měla podobné znaky jako v roce 1998, tak tehdy jsem si říkal, že jsme na krizi připraveni, byli jsme kapitálově silnější, měli takřka vše splacené, úroky už nebyli takové a tak dál. Dnes můžu říct, že v druhé krizi jsem se choval tak, že jsem věděl, že je to nepříjemné, ale už jsme to zažili a uměli jsme se v tom chovat. Věděli jsme, že to není napořád a že to přejde.

Pak přišel covid. Co pro vás znamenala tahle krize?

Dá se říct, že krize, kterou odstartoval covid, trvá tak nějak dodnes. Jenže před deseti lety jsem si naštěstí řekl, že za deset let nejspíš nějaká další krize zase bude, takže když jsem mezi roky 2010 a 2020 dělal strategické kroky, dělal jsem je s vědomím, že je potřeba vytvářet rezervy a chystat si půdu pod nohama. Když tedy covid přišel, byli jsme na zhoršení ekonomické situace tak nějak připraveni. Tempo růstu sice zpomalilo, ale pořád jsme rostli a stále rosteme. 

Co u vás zákazníci koupí dnes?

Prodáváme auta, motorky a motorové stroje od Hondy a bateriové produkty EGO. Během covidu jsme naše portfolio rozšířili o e-shop, kde se prodávají náhradní díly, příslušenství, merch a všechny zmiňované stroje. Tuhle nabídku rozšířenou o elektrická vozítka máme kompletně na našich webových stránkách.

Zákazníci u vás tedy koupí pouze stroje od Hondy?

V době covidu jsme přibrali japonskou značku Isuzu. To jsou v podstatě malé náklaďáky, pick-upy. Ty navazují na nejvyšší model Hondy, který nabízíme, Hondu CR-V, která má limity v objemu zavazadlového prostoru, tažného zařízení a prostupnosti terénem. 

Proč by měl zákazník nakoupit právě u vás?

My se snažíme zjistit potřeby zákazníků a to i v servisu. Tvrdíme, že náš vztah se zákazníkem prodejem nekončí, ale začíná. Na prodejnu se člověk přirozeně těší, ale na servis už nemusí a o to více se musíme snažit mu to zpříjemnit. Zjišťujeme, kolik ujedou kilometrů a například i to, jak velkou mají rodinu. Z vlastní zkušenosti za těch třicet let už víme, co by se jim mohlo hodit a líbit. Oni přijdou s nějakou představou, se kterou my jim dokážeme poradit. Když se rozhodují mezi nižším a vyšším modelem, z našich zkušeností jim vysvětlíme, že finanční rozdíl není zas tak velký, aby vyvážil zklamání z toho, že ten nižší model nesplňuje jejich požadavky stoprocentně. 

Mluvíte o zkušenostech prodejců. Jak dlouho tu pracují?

Ti dva pánové, které vidíte, jsou tady od samého začátku. Ti nastoupili v tom dubnu 1994.

Kolik aut tady prodáte?

To číslo se pohybuje, ale kdybych měl říct nějaký průměr, tak by to byly stovky a za ty roky samozřejmě tisíce. Úplně jiná situace je pak v motorkách Honda, kterých prodáváme v posledních letech několikanásobně více.

Jaký máte plán do budoucnosti?

Plány mít mohu, ale jak se říká, Bůh se směje, když slyší vaše plány. Máme strategii, jakým způsobem by mohla firma pokračovat. Část aut prodáváme agenturně a předpokládáme, že tenhle poměr se může postupně i zvyšovat. Vize budoucnosti podle automobilek je agenturní prodej, ale myslíme si, že to bude tak někde uprostřed.