Brno se chlubí opravenou obřadní síní. Přibyl robotický katafalk a dataprojektor

Pohřebiště v jihomoravské metropoli, které patří v Česku k největším svého druhu, letos oslaví 140. výročí. Kromě speciálních komentovaných prohlídek Ústřední hřbitov také dostal dárek, na nějž místo čekalo dlouhá desetiletí. Stavbaři společně s památkáři opravili smuteční síň od architekta Bohuslava Fuchse, do které přidali také některé moderní novinky.

O celkové obnově architektonického díla rozhodla radnice minulý rok kvůli špatné statice a střeše, do které už po bezmála sto letech zatékalo. „V celé budově jsou nyní nové rozvody elektřiny, plynu, datového a bezpečnostního připojení. Plášť budovy byl očištěn, došlo i na repase dveří,“ uvedl náměstek brněnské primátorky Jaroslav Suchý (KDU-ČSL). Do prostoru se také vrátily původní vysoké lampy, které prosvětlují celý objekt.

Problémy se statikou

Novinkou, jehož prosazení dalo správě hřbitova obzvlášť zabrat, je netypický katafalk. „Nakonec nám památkáři dovolili přístroj, který má sice historickou podobu, ovládání je ale plně robotické,“ sdělila ředitelka Správy hřbitovů města Brna Alena Říhová.

V síni lidé nově najdou internet a dataprojektor, aby při obřadech mohli promítat fotky či videa zesnulých. Změny se částečně dotkly také malé obřadky, ve které pracovníci upravili světla a vzduchotechniku.

Na projektu za více než 66 milionů korun stavbaři dělali od loňského jara, nakonec se ale kvůli komplikacím protáhla až do letních prázdnin. „Trochu nás zdržela statika, která se po odbourávání vyvíjela jiným směrem, než se původně předpokládalo. To se ale u starých budov stává,“ dodala Říhová. Službu proto do loňského října převzalo krematorium v Jihlavské ulici, poté se obřady přesunuly do malé obřadní síně.

První pochovaný

Pohřebiště si celý rok připomíná jubilejní výročí svého vzniku. První smuteční slavnost se na území Ústředního hřbitova odehrála 3. listopadu 1883 za přítomnosti tehdejšího starosty Gustava Morize Winterhollera při pohřbu desetiletého Jiřího Schimke z ústavu pro hluchoněmé. 

Do hrobů v lokalitě pak ukládali všechny obyvatele bez rozdílu farní příslušnosti, náboženského vyznání, sociální postavení, národnosti či rasy. Pouze lidé židovského vyznání pochovávali mrtvé i na speciálním místě v Židenicích u Nezamyslovy ulice.