Dřevěné vánoční betlémy, ručně vyřezávané misky a jiné prakticky využitelné předměty se slavnostní tematikou. Roman Slaný je řezbář, pod jehož rukama nejen před Vánoci získává dřevo každý rok nový tvar a vznikají originální kousky, které dodávají nejedné domácnosti vánoční atmosféru.
Čtyřiatřicetiletý Roman Slaný je řezbář, restaurátor a zároveň své znalosti a zkušenosti předává žákům na střední škole stavebních řemesel. V předvánočním čase pravidelně vede kurzy řezby vánočního betléma. Letos ale tyto plány překazil covid. Betlémy a dekorační vánoční předměty proto vytváří alespoň ve škole se svými žáky.
Práce na dřevěných postavičkách trvá většinou přibližně dvacet hodin. Život každé z nich ale začíná ještě o deset let dříve. Slaný totiž sošky do betléma vyrábí z lipového dřeva, které má podobnou strukturu po celý rok, proto se s ním dobře pracuje. „Nejdříve se ze stromu vytvoří přibližně deset centimetrů tlusté fošny, jež se po důkladném ošetření nechávají venku proschnout po dobu přibližně jednoho desetiletí,“ vysvětluje řezbář.
Poté se ze dřeva vytváří hranoly, u nichž se klade důraz na to, aby byly beze spár, což zajistí, že výsledná podoba postavičky je bezchybná. Jakmile je materiál připravený, tak začíná pravá práce řezbáře. Za pracovím ponkem vzniká podoba Ježíška, Marie nebo třeba Josefa. K výrobě je potřeba především řezbářské dláto. Vznik se neobejde ani bez svěrek, kloubů a dalšího vybavení.
Jak rychle přibližně třiceticentimetrové dílo vznikne záleží především na šikovnosti jeho autora. Přibližně se ale jedná o dvacet hodin strávených obráběním dřeva a detailní prací, při které je potřeba hodně měřit a řídit se pravidly, a to především kvůli bezpečnosti. Pracuje se na základě předlohy, každý řezbář má ale svůj osobitý styl a díky tomu vždy vzniká originální a jedinečné dílo.
„Dnešní moderní umění, které je teď spíše v kurzu, má snahu zjednodušovat, nedotahovat, naznačovat. Proto naše věci nejsou až tak oceněné. My, jakožto zástupci starého klasického řemesla, vše dotahujeme do konce a nic nenaznačujeme. To je důvod proč dneska té klasické řemeslné výzdoby ubývá, protože je to těžké a trvá to dlouho,“ popisuje učitel.
Kromě sošek svatých a zvířátek do betléma vytváří před Vánocemi Slaný se svými učni také prakticky využitelné předměty, jako jsou například misky ve tvaru kaprů či hvězd. Všechny výsledné produkty musí po vyřezání ještě upravit tak, aby se prodloužila jejich životnost. Ve své dílně využívá ekologické materiály, především nejrůznější oleje a vosky vlastní výroby. Výhodou kvalitních dřevěných produktů je podle něho, že při správném zacházení s nimi vydrží i několik generací.
K práci se dřevem se dnes čtyřiatřicetiletý muž dostal už v šesti letech, kdy mu jeho otec truhlář dal do ruky dláto a zapojil ho do výroby. „Pro mě bylo celkem jasně definované, co budu dělat. Moderně řečeno pokračuji v rodinné tradici. Já nezahálím, svou šestiletou dceru i tříletého syna už jsem s řemeslem seznámil. Vědí, co je dřevo a hoblík už v ruce taky drželi,“ říká muž, který je také držitelem ocenění mistra tradičních řemesel.
Vytrvalost a pokora jsou podle něho nezbytností pro jeho profesi. I proto v dnešní robě rukodělné práce fungují často jako způsob terapie, zároveň pomáhají rozvíjet motoriku. Podle něho je navíc řemeslníků nedostatek, proto je o ně v poslední době velký zájem a dochází k opačnému trendu než v předešlých letech. Studenti se vrací z univerzit právě na střední školu stavebních řemesel, kde získávají praktické zkušenosti a dovednosti.
„Navíc je to kreativní práce, která pro spoustu lidí dnes funguje jako duševní relax. Žijeme v době, kdy jsme přetížení technologiemi a obrovským množstvím informací. To řemeslo se ve své určité fázi dostává do odpočinkové disciplíny a opouští svůj původní způsob obživy. A to mě baví asi nejvíc, předávat ty praktické zkušenosti svým žákům i dalším lidem na kurzech a vědět, že je to baví a že si u toho odpočinou,“ uzavírá umělecký řezbář.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
