Jedna z nejstarších brněnských knihoven se dočkala záchrany díky Dáme na vás

Jaká byla situace před tím, než jste se rozhodl podat návrh Knihovna - pulzující křižovatka Starého Brna​? 
Jednalo se o pobočku Knihovny Jiřího Mahena, která měla být zrušená především z důvodu nevyhovujícího technického stavu. Na rekonstrukci ale nebyly peníze. Pro místní lidi to ale bylo důležité místo, kam si pravidelně chodili půjčovat knihy nebo se potkávat. Knihovna navíc sídlí v historické budově a patří mezi nejstarší ve městě, starší se nachází už jen v centru města. Navíc nejblíže byla pro lidi ze Starého Brna Ústřední knihovna na Kobližné, což bylo poměrně daleko. Sice později vznikla další pobočka ve Vojtově ulici, ale Křižovatka je důležitá zejména kvůli své komunitní roli.

Proč vlastně zachraňovat v České republice knihovny, když poboček je v podstatě nejvíce v Evropě a co myslíte zmíněnou komunitní rolí?
V České republice se od doby prvního knihovního zákona, který vstoupil v platnost roku 1919, vybudovala hustá síť knihoven, jichž je dnes přes šest tisíc. Zda je to moc, nebo málo, je otázka. Myslím si, že knihovny stále poskytují kvalitní služby, i když to mají v době internetu těžké. Spoléhat se ale pouze na Google nejde vždy. Knihovníci jsou odborníci, kteří dokáži pomoci lidem se zdroji nebo výběrem správné knihy. 

A ta komunitní role? 
Komunitní role spočívá například v tom, že se v knihovně mají možnost potkat lidé, které spojují stejné zájmy – například historie, filatelie apod. Chtěli bychom propagovat také oblastní témata Starého Brna, například pořádat různé tematické výstavy. To vše zapadá do konceptu komunitní knihovny, což je velká příležitost pro všechny pobočky. Knihovny jsou stále brány jako půjčovny, což už dávno neplatí. Dnes spolupracují se školami, poskytují vzdělání například prostřednictvím specializovaných kurzů a jsou místem právě pro setkávání. 

Cesta k samotnému návrhu, který jste přihlásil do participativního rozpočtu města Brna Dáme na vás, byla předpokládám zřejmě dlouhodobý proces?
Ano. Původně byl náš cíl takový, že budeme prostory využívat pro naše studenty knihovnictví, kteří by si tam zkoušeli nové postupy v oboru. Nakonec to byli právě studenti, které napadlo, že bychom se mohli pokusit získat na projekt podporu veřejnosti v Dáme na vás a pobočku zachránit. Mně se ten nápad líbil, a tak jsme začali postupně oslovovat všechny partnery, s jejichž pomocí se nám podařilo vytvořit návrh.

Jak na toto období vzpomínáte? Účastnil jste se hned prvního ročníku participativního rozpočtu, který byl určitě nejen tímto speciální.
Tím, že se jednalo o první ročník, tak to bylo trošku kouzelné, i když zároveň šlo o náročné období, které trvá takřka doteď. Na samotné otevření jsme si museli i kvůli covidové pandemii počkat. Když se vrátím k projektu, tak nás před jeho podáním napadlo oslovit Fakultu architektury Vysokého učení technického. Naši a jejich studenti se spojili a dali dohromady návrh. Všichni se od sebe vzájemně trošku učili. Vyhrálo provedení, jež vybrala odborná porota. Celý návrh se sice kompletně neuskutečnil, ale posloužil jako dobrý základ. Myslím si, že se rekonstrukce zdařila.

V čem konkrétně pomáhá váš projekt knihovníkům a co dobrý knihovník musí umět? 
Knihovník je takový všuměl. Zpracovává především fondy, což je takový základ. Dále nakupuje, popisuje a zpřístupňuje lidem zdroje. Další oblastí je digitalizace či vzdělávání. Důležité je také mít přehled o literatuře. Především ale knihovník musí umět vyhledávat, znát zdroje a vědět, kam sáhnout pro kvalitní literatury. Jsem rád, že díky tomuto projektu se spojuje praxe a teorie. Studenti mají ze školy dobré teoretické znalosti, ale praktické jim chybí. Nyní mohou vidět, jak věci fungují v praxi, což je k nezaplacení.

Zapojil jste se předtím do nějakých podobných občanských aktivit?
Do té doby jsem se takové iniciativy neúčastnil. Jde o můj první a zatím poslední podaný projekt. Předtím jsem navrhoval projekty pouze v rámci Masarykovy univerzity, kde jsem pracoval jako knihovník.

Co bylo rozhodující proto, abyste nakonec projekt do historicky prvního ročníku participativního rozpočtu přihlásil? 
Nejsem si úplně jistý, jestli bych se do něčeho podobného pustil sám. Klíčová byla především podpora studentů, kteří záměru věnovali spoustu práce a energie, díky čemuž se nám podařilo uspět. A samozřejmě nesmím zapomenout také na podporu Knihovny Jiřího Mahena v čele s její paní ředitelkou Libuší Nivnickou.

Zmínil jste, že se jednalo o náročné období, v čem konkrétně?
Kromě samotného vymýšlení návrhu to bylo hlasování. Mysleli jsme si původně, že to bude jednoduché, jelikož knihovnická komunita je poměrně široká a pro spoustu místních lidí se jednalo o důležité místo. Jenže mnoho lidí, kteří stáli za nápadem, vůbec nebyli z Brna, takže nemohli hlasovat. Nakonec se ale všichni spojili, což si na tom všem cením ze všeho nejvíce. Za jeden provaz táhli studenti, katedra i Knihovna Jiřího Mahena. Všichni chtěli, aby se nápad dostal k co nejvíce lidem. Musím třeba speciálně zmínit už bývalou studentku Janu Skladanou, která odvedla velký kus práce třeba na sociálních sítích. Ke konci hlasování to bylo dramatické, protože projekt začal klesat pořadím. Na závěr jsem ještě zkoušel vyburcovat studenty, aby vyšli do ulic přesvědčovat lidi, aby pro nás hlasovali. Všichni už byli tak vyčerpaní, že k tomu nedošlo. Nakonec se vše podařilo, sice z toho nebylo první místo, ale to nám vůbec nevadilo.

Stihli jste úspěch vůbec oslavit?
Abych pravdu řekl, na pořádnou oslavu ještě nebyl čas. Chystáme se ale v nejbližší době uspořádat nějaké setkání všech lidí, kteří se na projektu podíleli a společně to oslavíme.

Co v knihovně nyní připravujete a chystáte, když už můžete nyní fungovat po dlouhé odmlce bez výrazných omezeních?
Chceme dále rozvíjet knihovnické aktivity a také věřím, že se nám podaří znovu vrátit do knihovny také lidi, kteří se do poboček po období covidu příliš nehrnou. Už předtím jsme uskutečnili různé programy. Například se připravovaly batůžky s knihami pro malé děti. Lepili jsme do knih QR kódy, díky nimž se čtenář dozvěděl další informace o knize, což v té době byly novinky. Začali jsme provozovat open source knihovní systém Koha, na němž se studenti učili nejen jeho provoz, ale i správu. Dále bychom rádi v prostorách pořádali různé výstavy a přednášky. Obecně si můžeme v pobočce dovolit věci, co by nám v běžném provozu neprošly. Je to takové místo experimentu. Nic předem nezakazujeme, ale zároveň bereme ohled na důsledky. Věřím, že aktivity zaujmou veřejnost. Koncept knihovny nyní připravuje její nový garant a můj kolega Tomáš Marek.

Je knihovna odlišná i z hlediska knižního fondu?
V tomto ohledu se nelišíme. Jedná se stále o veřejnou knihovnu a tomu odpovídá i knižní fond.

Nechystáte se uvést další projekt v Dáme na vás a díváte se například na to, jaké projekty postupují do listopadového hlasování?
Zatím ne, ale stále sleduji, co ostatní navrhovatelé podávají za návrhy. Líbí se mi idea, že rozhoduje místní komunita. Například také v místě mého bydliště funguje participativní rozpočet, kde se rovněž objevují zajímavé projekty, které rád podporuji.